Vážený pane předsedo, vážení shromáždění, je latinské přísloví "Amicus Plato sed magis amica veritas" (?), a protože ne všichni mají zbytky latinského vzdělání, tak to pro jistotu volně přeložím: Plato je můj přítel, ale větší přítelkyní je pravda.
Je důležité si uvědomit, že i v rámci parlamentních sporů vlády a opozice se klade otázka, že vláda nemusí mít vždycky pravdu. Otázka, zda má pravdu, není jen otázka věcného řešení určitých věcí, ale i toho, zda se jí podaří o své pravdě přesvědčit veřejnost. A jestliže se vládě nedaří o určitých rozhodnutích, o jejich správnosti, veřejnost přesvědčit, potom její pravda, že rozhodnutí bylo věcně dobré, ztrácí politickou hodnotu.
Vztahy vlády a opozice byly jednoznačně vyjádřeny ve středu hlasováním o návrhu vládního rozpočtu a dopadlo to tak jak to dopadnout mělo. Vládní většina schválila rozpočet, opozice se svými námitkami neuspěla. Ale vztahy vlády a opozice nejsou tak jednoduché v tom směru, že vláda jenom proto, že má většinu, má vždycky pravdu a opozice, protože má menšinu, pravdu nemá. Opozice také není žádný homogenní pojem a už teď v předchozí diskusi tu zazněly značně polyfonní hlasy, což je dobře, protože i v této věci podle mého soudu ani uvnitř koalice není jen jediný hlas nebo jediný názor na to, jak posuzovat tuto zamýšlenou privatizaci SD (mám na mysli především SD).
Nebudu zacházet do podrobností, nejsem člověk, který se touto problematikou speciálně zabývá, ale nemluvím úplně na základě neznalosti. Velmi podrobně jsem o této věci hovořil s předchozím ministrem průmyslu Miroslavem Grégrem, který - jakkoliv můžeme jeho činnost posuzovat různě - nepochybně byl ministrem dynamickým, ministrem, který měl koncepci rozvoje českého průmyslu, a bohužel oba tyto momenty mi v práci soudobého ministerstva průmyslu do značné míry chybí. Ministr Grégr mi říkal toto: "Byla připravena verze manažerská privatizace i spojení SD s ČEZ. "
Minulá vláda neschválila žádný návrh, vycházela z toho, že podnik je prosperující, přináší ročně miliardu zisku a není důvodu k privatizaci sahat. Já jsem také dosud nezjistil, proč tento moment nebo proč toto rozhodnutí minulé vlády se tak rychle změnilo.
Samozřejmě, současná vláda je vláda koaliční, ale i kdyby byla jednobarevná jako předchozí, není usneseními předchozí vlády vázána v tom smyslu, že by nemohla něco dělat jinak. Ale pokud dělá něco jinak, je třeba, aby veřejnost věděla, proč se to dělá jinak, protože v tomto směru já nemám důvodu pochybovat o tom, že tehdejší rozhodnutí bylo rozumné.
V této věci kolega Urban tady podrobně rozváděl kritéria pro veřejnou soutěž a je asi těžké, abychom v rámci parlamentní rozpravy, kde většina lidí se touto problematikou speciálně nezabývá, mohli posoudit, zda kritéria byla správně stanovena nebo ne, protože s kritérii se dá dělat leccos, mohou být skutečně nastavena tak, že ačkoliv to vypadá objektivně, je předem dáno, kdo z toho má vyjít jako vítěz. Toto já nejsem s to posoudit a v tom směru se k této věci vyjadřovat nechci.
Chci říci jednu věc. Jsou rozhodnutí, která mohou být věcně dobrá, ale jestliže o jejich kvalitě vláda nedokáže přesvědčit veřejnost, pak samozřejmě ztrácí na důvěryhodnosti a kvalita těchto rozhodnutí je tím velmi podstatně devalvována.
Toto je myslím významný moment, který by vláda měla mít na zřeteli i při dalších krocích, které v této oblasti hodlá činit. Chci tu položit otázku, kterou už tu přede mnou formuloval kolega Gongol, a já na ni odpověď nemám. A znovu se odolávám na to, že jsem v této věci podrobně hovořil s Miroslavem Grégrem, který také odůvodňoval, proč si myslí, že by bylo dobře spojit SD s ČEZ, aby se tu vytvořila spolehlivá základna pro koncepční energetickou politiku státu.
Kolega Gongol hovořil o tom, že vláda slibuje energetickou politiku, ale zatím vycházím ze zpráv z médií. Jsou dva návrhy energetické politiky, jeden, který připravilo Ministerstvo průmyslu a obchodu, druhý, který připravilo Ministerstvo životního prostředí. Syntéza podle mého soudu nebo podle mých dosavadních znalostí zatím vytvořena nebyla. Jestli se mýlím, kolegové z vlády mě nepochybně budou korigovat.
Ale pokud není vytvořena jednotná koncepce energetické politiky státu, potom skutečně se mi jeví věcně pochybné rozhodnutí, které provádí privatizaci něčeho, o čem by se skutečně mohlo rozhodnout až teprve bude rozhodnuto o energetické politice, o energetické koncepci politiky státu.
Tady jsou jaksi otázky, které zodpovězeny nebyly, a zůstávají otevřené. A vysvětlení o objektivnosti kritérií v tomto směru na tyto základní otázky skutečně žádnou odpověď nedávají. Myslím si, že vzhledem k tomu, co jsme zažili v minulých dejme tomu deseti nebo dvanácti letech, kdy se prováděla velká privatizace, že bychom skutečně měli vážit, jak budeme zacházet se zbytky majetku, který ještě v rukou státu zůstal, a zda je nezbytná jeho privatizace tam, kde dosavadní jeho spravování v rámci státních podniků je docela úspěšné.
Myslím, že tady jsou otázky, které je třeba, aby vláda zodpověděla. Nemyslím si, jak říkal kolega Ransdorf, že by tady při jednání o tom se mělo stanovit X kritérií, to nejsou kritéria, která může stanovit parlament. V tomto směru dělba moci mezi exekutivou a legislativou je jasná. Nemyslím si, že bychom měli chtít zavazovat vládu k nějakým podrobným krokům v této věci. To nepřipadá do parlamentní agendy. Ale z průběhu parlamentní diskuse, a zejména z toho, jaký dojem vystupování zejména členů vlády, kteří tuto privatizaci připravili, vyvolal v médiích a ve veřejnosti, by vláda měla vyvodit pro sebe velmi závažné závěry, protože s důvěryhodností lidí se nedá lehkovážně zacházet. (Potlesk ze všech částí sálu.)
