zdrvm,
Burza starých dobrých časů neexistuje už hezkých pár desítek let; a to od té doby, co si ji vzali do rukou státní regulátoři. (stovky ba tisíc+ let předtím se burza "řídila sama", tj. existovala zcela bez státní regulace; právě burza je jedním z typických příkladů k argumentu "státní regulace není třeba, ba co víc - je škodlivá")
Roky 2008, 2009 (mnohem přesnější by bylo hovořit o několika obdobích... Greenspan - levné sazby; pak Greenspan a ti druzí - zvyšování sazeb, pak rok 2008 jako crash year, pak roky 2009,2010 a 2011 jako období "snahy o záchranu pomocí stejné medicíny") jsou pro burzu nesignifikantní... burza je jenom "zobrazovacím plátnem" dějů, které pramení ze "strukturální peněžní iluze".
Strukturální peněžní iluze je pojem shrnujíci, co se vlastně stalo v meritu věci; stalo se to, že lidé nejsou schopni (a to dramaticky - ve struktuře, nikoli v jednotlivých veličinách) určovat hodnoty, směnné poměry a tedy určovat relevantní ceny a v důsledku (nejsou schopni) správně kalkulovat. Přičemž "správně" je definováno "udržitelností"; tj. můžu si sice správně (formálně konzistentně) nakalkulovat svoje hospodaření, ale k čemu mi to je, když kalkuluju neudržitelně (tj. nekonzistentně s očekávatelnou skutečností)... nafukuju.
Kde se vzala ta strukturální peněžní iluze, jíž plošně trpíme? Jednoduché - nechali jsme se napálit politiky... to politici nám tvrdí (Greenspan), že peníze si lze půjčit za 0,25%... to politici nám tvrdí (Mexiko, Enron a jiné), že "too big to fail" je reálný předpoklad... to politici nás matou tím, že když někdo prodělá fakt mega prachy, tak oni ho z toho svinstva vytáhnou :)
A proč to všechno "crash(lo)"? Dokud většina ekonomiky stojí na správném vnímání hodnot, nikdy to nemůže crashnout. Jenže stalo se to, že ti kdož kalkulovali správně, nejenže nebyli odměněni, ale státní úředník je navíc potrestal (vyšší míra perzekuce ze strany úřadů); zatímco ti, kdož kalkulovali chybně, byli naopak de facto odměněni (bailouty, daňové prázdniny, nižší míra perzekuce). Tedy crash(lo) to v momentě, kdy většina ekonomiky přijala strukturální peněžní iluzi, jíž diktuje politik.
LZ