už jsem na to konečně kápnul!!! z čeho mám ty přiblblý negativní pocity! ono se to celé komplexně v balíku (myslím ten proces přibližování, konvergence kursů vzhledem vstupu EU) strašně podobá procesu jaký jsme zažili při konvergenci kursů bývalých investičních fondů k jejich skutečné hodnotě dané ČOJ/akcii.
vezmi si to: tehdy bylo jasný, že dejme tomu plácnu nějaký bývalý PPF Český uzavřený PF měl ČOJ jednu dobu na úrovni 1150 Kč. Kurs byl tehdy třeba 350 a protože se začala měnit legislativa s tím, že se uzavřené podílové fondy budou otvírat, šlo to nahoru třeba na 650. Člověk by řekl, že když je tam ještě tak velký prostor pro růst (ze 650 na 1100), není důvod, aby to kdy padalo, vždyť to byla jen otázka času (2-3 roky), kdy si člověk vybere v podstatě dvojnásobek toho, co do toho vkládal. A přesto jakmile to dosáhlo určité hladiny, perspektiva neperspektiva, začalo to korigovat bez ohledu na vyhlídky zpátky nepochopitelně znovu až pod 400. Pak zase následoval prudký růst na o něco vyšší úroveň než předtím (třeba 850), ale pak to sebou zase fláklo na 550... A to všechno přesto, že každý věděl, že za dva roky bude brát přes 1100, a to k tomu byla navíc perspektiva, že to ČOJ fondu vzroste, protože bude prodávat z portfolia majoritní balíčky za vyšší cenu než za kterou to bylo v portfoliu ohodnoceno kursem na burze.
Když někde ještě vyhrabeš burzovní oborový index fondů, probíhalo to v letech 1997-8. Tam to je moc v rychlým sledu, je fakt, že tam byly tehdy spouštěče těch poklesů v podobě vytunelování CS Fondů a pak ruské krize, bylo ale strašně zvláštní, jak moc to propadlo, když se dalo předpokládat, že v podstatě se 100%-ní jistotou za přesně danou dobu vyberu z fondu větší částku než je momentální kurs, a bylo hráčů, kteří prodávali jak o život.
Vysvětlení vidím v jediném - pokud investoři ví, že je nějaký majetek podhodnocený, tak v momentě, kdy padne důvod pro akceptování tohoto podhodnocení (v případě fondů zákony, které stanovily povinnou přeměnu UPF na OPF, v případě ČEZu vstup do EU) začnou nakupovat především ti, kteří jsou ochotni akceptovat vyšší riziko za možnost inkasování vyššího zisku, protože opravdu pro seriózního (myslím typicky fondového, institucionálního) ivestoraje problém okamžitě se pustit do takového projektu.
Takže v první fázi nakupují třeba domácí hráči a spekulanti a fondy rizikovějšího zaměření, vzrůst může probíhat ve vlnách, kdy přichází další informace podporující růst, takže v určitém okamžiku se už přidají i opravdu velcí hráči, kteří vytlačí kurs na určitou úroveň, která je relativně blízká "skutečné" hodnotě (fundament tomu říkají) firmy (resp. tehdy ČOJ/akcii).
V tomto okamžiku ale nastává dočasný problém - všichni, které jsem jmenoval, nakupovali především proto, že očekávali nadprůměrné zisky (50-100%). Pokud se však již kursy přiblížily na dohled skutečné hodnotě, pro velkou část z nich přestává být růst o 10-15% ročně zajímavý. Podle mne hodnota 470 u ČEZu již na dohled jeho skutečné hodnotě je. Proto začnou na trh proudit první prodejní objednávky většího kalibru. Kdo ale proti těmto objednávkám stojí na nákupní straně? Ti, kteří spekulovali na zisky 50-100% už ne, ti mají všichni dávno nakoupeno, na nákupní straně stojí už investoři, kteří si jsou dobře vědomi hodnoty firmy, ale protože potenciální výnos se již nepohybuje v řádu mnoha desítek až stovek procent, nejsou ochotni akceptovat vyšší riziko - a tím velká volatilita plynoucí z počínající realizace zisků je. Současně proto, že potenciální výnos je na řádově nižší úrovni než tomu bylo dosud, těmto investorům není jedno, jestli nakoupí o 5-10% výš než třeba původně zamýšleli jako to mohli udělat ti, kterým ujížděl vlak, když ČEZ stál 150-300, protože si riziko krátkodobého poklesu kompenzovali vidinou velkých zisků dosažitelných o něco později. Proto nejsou již ochotni koupit za každou cenu a poptávka tak má diametrálně odlišnou kvalitu od té předchozí, protože noví kupující začínají přemýšlet o rizicích a poměřují se srovnatelnými investicemi jinde, což dosud nebylo třeba.
Co je taky důležité - na trhu je spousta těch, kteří jsou k "fundamentu" společnosti "upnuti", protože na tuto cenu mysleli poměrně dlouhou dobu. Pokud z nějakého důvodu nepotřebují inkasovat zisky (nebo jsou natolik chamtiví, že chtějí vydojit maximum), je jim nepochopitelné proč se cena místo dosahování dalších maxim a konečného přiblížení "jejich" fundamentu propadá někam do neznáma... nechápou, že na trhu už na poptávce není nikdo z těch, kdo cenu hnali dosud nahoru, maximálně pár opozdilců, kteří nestihli včas naskočit, tak se snaží teď... ti zvlášť potřebují vějičku "fundamentu". Nechápou, že na trhu je tolik hráčů s obrovskými zisky, že čím větší přiblížení k "fundamentu", tím až exponenciálněji rostoucí odpor proti růstu na straně poptávky.
V takovém prostředí se ovšem racionálně uvažující kupec snaží nakoupit za co nejnižší cenu... to znamená, že poptávka neklade téměř žádný odpor proti poklesu, naopak, pokles je umocňován faktem, že netrpělivci na prodejní straně, který má nakoupeno za 180, může být v okamžiku, kdy neprodal za maximum v podstatě jedno, jestli prodá za 440 nebo 380, když nemůže s určitostí říct za jak dlouho se kurs vrátí zpět (třeba za půl roku? nevím) a jestli náhodou nespadne ještě níž, když ostatní pravděpodobně taky realizují, když se snaží realizovat on...
Propad z vrcholu je navíc doprovázen velkým objemem obchodů, protože v první fázi nabídka ještě překonává nákupní odpor těch, kteří nepochopili, že situace se způsobem, jaký jsem uvedl, podstatně změnila, a že fundament an nějakou dobu přestane hrát roli. Na dobu, než se většina z těch cop mají 100%-ní zisky vyprodá. Proto tak velké objemy, ale přes tak velké objemy, stále klesající kurs... protože logicky nabídka nashromážděná za dva roky lehce přetlačí sílu několikadenní poptávky...
Prostě jde jen o časový nesoulad mezi nabídkou a poptávkou, kdy růst byl příliš dlouhý na to, aby momentálně realizované zisky mohla ustát poptávka kvality, kterou jsem popsal. Protože prodávajícím není samozřejmě úplnbě jedno za kolik prodávají, v určitém momentu prodejní tlak povoluje, ale na straně nabídky jsou připraveny tuny akcií, které čekají na sebemenší vzestup kursu, aby byly prodány. Va takovém prostředí je opravdu lepší vyčkat na okamžik, kdy z nějakého důvodu trh "ujede" (možná v okamžiku, kdy na straně poptávky nebude z nějakého důvodu taková síla) a nakoupit až pokles "přesstřelí". Vždyť jsme na burze a tady se to stává zcela běžně.
Navíc v této atmosféře může být roznětkou pro velký pokles v podstatě cokoliv - vždyť všechna pozitivní info jsou již venku a všichni je dobře znají. Když přijde něco málinko negativního, prodejce si řekne nač čekat, když mám 200 Kč zisk a prodá...
Teprve až se kurs dostane na hranici, která opět bude slibovat 50-100%-ní zisk, opět přijdou spekulanti, kteří vytlačí kurs nahoru, ovšem až oni budou realizovat své zisky, nebude jich už tolik, aby cena musela výrazněji propadnout, a kurs bude konečně moci atatkovat "fundament". Toto bych očekával tak za rok. Tento scénář jinými slovy dobře popisuje Kostolány. A fungoval před několika lety i v okamžicích, kdy byl jasně vyčíslený "fundament" v podobě ČOJ/akcii u fondů. Stejně docházelo k hlubokým poklesům. Je to jen o tom, že se za určitou dobu prostě nakupí příliš mnoho nerealizovaných zisků a ta uvolněná lavina pak na čas smete všechno...
Toto celé neplatí jen o ČEZu, ale i o KB a praděpodobně o celé střední Evropě. Až odejdou ti, co spekulovali na připojení k EU, teprve pak budou akcie držet ti, kteří v nich vidí "skutečnou" hodnotu.