No na tohle odpovědět musím. Říkám to pořád už spoustu let. To, co si člověk naspořil, má cenu jenom tehdy, pokud proti těm úsporám stojí reálná nabídka zboží a služeb. Pokud si každý z nás naspoří deset miliónů a naráz všichni přestaneme pracovat s představou, že si za ty peníze budeme do smrti žít, tak zjistíme, že si za naše úspory nic nekoupíme, protože nebude žádná nabídka. Reálná ekonomika, hmotná výroba a hmotná spotřeba, je totiž průběžná. Proto by průběžní mělo být i financování důchodů. Neříkám, že není dobré spořit, ale to spoření a rozpouštění úspor nesmí vytvářet velké vlny v poměru produkce a spotřeby. A proto musí být rozhodující část důchodů financována průběžně.
Už slyším ty námitky, že když procento důchodců ve společnosti nepoměrně stoupne, tak se sníží jejich životní úroveň, protože v průběžném systému se bude na potřeby důchodců srážet z platů pracujících celkově méně peněz. A že proto je nutné se na průběžný systém nespoléhat a mít naspořeno. Tyhle námitky jsou jen primitivní demagogie. Kupní síla těch úspor se totiž sníží proporcionálně podle snížení reálné produkce. Je mi líto, budoucí životní úroveň důchodců závisí rozhodujícím způsobem na tom, kolik reálných statků bude společnost produkovat. Velké penzijní úspory rozpouštěné v důsledku demografického vývoje budou mít za následek velké ekonomické škody, protože inflace, kterou ten jev způsobí, bude demotivující pro aktivní část populace a zastaví investice.
Opět připomínám - Sayův zákon - aktivní část populace se nebude snažit produkovat víc zboží a poskytovat víc služeb, pokud nebude vidět, že její úsilí bude odměněno vyšší kvalitou a kvantitou uspokojování jejich vlastních potřeb. (Chápu, že tohle zní nepřehledně, ale na tak malém prostoru to srozumitelněji neumím. Principy Sayova zákona nejsou na první pohled zřejmé.)
Další aspekt, který je potřeba zmínit, je kvalita finančních assetů, ve kterých se spoří. Pokud jsou penzijní programy založeny na dluzích a denominovány v penězích, které samy jsou kryty dluhem, potom mají cenu jenom v případě, kdy dlužníci budou plnit závazky z těch dluhů vyplývající. Když začnou defaulty na všech úrovních, od hypoték až po státy, nebo dokonce hroucení měn, nezbude z úspor na penzi nic.
Chápu, že to, co píšu, se vůbec nebude líbit současným ekonomům hlavního proudu. A už vůbec ne správcům penzijních fondů, kteří se už těší na peníze, které jim budeme (asi povinně) odvádět. Ale i oni sami, pokud skutečně dobře studovali Smitha, by si měli pamatovat, že úspory, to jsou !!hmotné!! statky (míněno suroviny, zboží a výrobní prostředky), které jsou nastřádané pro budoucí výrobu a spotřebu.
A neobtěžujte mě námitkami typu, že se úspory fondů použijí na investice do výroby, což zvýší produktivitu a zajistí budoucí produkci pro budoucí důchodce. Nechci to tady odargumentovávat. Na vysvětlení věcných mechanismů, proč to nebude fungovat, tady není prostor. Ale určitě všichni pochopíte, jak je to naivní představa, když si uvědomíte, že investice těch fondů jsou do státních dluhopisů, kterými se financuje sociální spotřeba a neproduktivní projekty státního aparátu, jako je např. elektronizace státní správy.
A tak dál... bla bla bla. Co se namáhám. Komu to pálí, tomu stačilo napovědět. Podrobné vysvětlování je bytečné.