Příspěvky nebo odpovědi uživatele zdenek

Sypu si popel na hlavu. Jsem já to ale zabedněnec, že mi tyhle věci nedochází :-(( Když vezmu rozum do hrsti, nezbývá mi, než dát zapravdu a omluvit se. A taky bych se při té příležitosti měl omluvit všem skořápkářům. Vždyť přece i tam je naděje na výhru 1 ku 3 a každou chvíli tam někdo vyhraje a strčí do kapsy peníze. A to, že je to kamarád toho skořápkáře, který takhle jenom láká ovce na ostříhání, to jsou samozřejmě sprosté pomluvy. Sice to mnozí tvrdí, ale nikdo to nemůže dokázat. Z těch obraných jenom mluví závist, že nemají tak dobrý postřeh.

Dobře také investovali ti, kdo kdysi sbírali telefonní karty. Svého času měly některé ty karty tržní cenu i víc než 10000 !!! A že o nich teď není vůbec slyšet ? No to je samozřejmé. Ti, kdo je koupili, v nich teď mají uložený majetek a dlouhodobě je drží, aby se stářím jejich cena ještě zvedla ;-))

Jedna věc mi ale skutečně uniká. A sice, proč je ta Rotunda ve Znojmě v proofu desetkrát dražší, než třeba Kačina, Buchlovice nebo Tančící dům, když mají téměř stejný náklad. Že by byla o tolik krásnější ? Jiné vysvětlení mě nenapadá. (Tedy pokud nechci věřit konspiračním teoriím.)

Také mi uniká, proč se stokilovej Mapple Leaf, což je velmi vzácná mince (jestli sidobře pamatuji - 30x menší náklad než Rotunda), prodal ve veřejné aukci přesně jenom za cenu kovu. Ani procentíčko prémie na raritu :-((

P.S. Všem ostatním se omlouvám, že sem tahám téma, které sem nepatří.

Bez komentáře - jinými slovy, co většina z nás už ví:

http://www.businessweek.com/investor/content/jul2010/pi2010078_530571.htm?campaign_id=rss_topStories 

Otázka zní, kam utíkají. Do hotovosti ? Nemyslím si, že velké banky a centrální banky dovolí významnou deflaci. Možná jen takovou, aby setřásly nadbytečnou konkurenci. A aby z drobasů vytřásly hodnotné akcie a reálné assety. Hodně bank bude muset zmizet, aby se pročistil trh a velké banky si upevnily pozice. Ale i pro velké a centrální banky je životně důležité mít vpořádku bilance. A proto je v jejich zájmu, aby ceny assetů byly dostatečně vysoké. Přestože asi bude vznikat velký tlak na růst výnosů dluhopisů, věřím tomu, že se bankám podaří udržet úroky u nuly a "opticky" revalvovat akcie a jiné assety tím, že budou znehodnocovat peníze.

Čekám, že ještě nějakou dobu bude pokračovat mírná deflace, a proto bych "momentálně a čistě spekulativně" držel hotovost. Pokud ale banky začínají dávat doporučení na redukci ČEZu, tak si to přeložím tak, že banky mají v plánu ČEZ akumulovat.

Nemyslím si, že současná vláda dlouhodobě uspěje s utahováním opasků. Situace v ekonomice to nedovolí. Velmi brzo vyjde najevo, že peníze potřebné na splácení dluhů nemohou vzniknout nijak jinak než tak, že se někdo jiný zadluží. A množina těch, co se ještě mohou a chtějí zadlužovat, se rychle vyčerpává. Bude muset přijít vlna krachů a znehodnocení měn. Včetně naší. A utrácení státu se pak zase rozjede.

Dřív ale určitě krachnou mnohé banky a firmy, zvlášť stavební. Ale nekrachne ČEZ. A až banky provedou, co mají zřejmě v plánu, potom všechno, co nebylo smeteno z paluby, bude mít významně vyšší nominální cenu. A něco bude mít i významně vyšší reálnou cenu. Změní se totiž cenové proporce. (Jak, to nechám na jindy. Popřemýšlejte každý sám ;-))

Neříkám, že teď je čas koupit nebo držet ČEZ. Říkám, že teď je čas začít přemýšlet o tom, kdy a jak ho začít akumulovat.

P.S. Co jsem napsal, platí pro ty, kdo investují v horizontu let. Intradenní sebevrahové ať si dělají, co chtějí. :-))

...mba, je to tohle: http://www.telegraph.co.uk/finance/china-business/7886077/Chi...ating-agency-strips-Western-nations-of-AAA-status.html 

Bez komentáře, nemám na to kdy, ale doporučuji přečíst ;-)

Chybu děláte v tomhle. Majetek nezmizel, je jenom potřeba ho správně ocenit, ale zmizel závazek, zatímco peníze na trhu zůstaly. Správně píšete, že banka odepíše ztrátu a tím se vše dostává do rovnováhy, protože akcionáři o peníze přišli.

Peníze vzniknou tak, že si je někdo půjčí. Jako protiváha těm penězům zůstává bance v bilanci závazek dlužníka dluh splatit. Pokud dlužník zkrachuje, musí banka jeho závazek odepsat. A závazek (dluh) zmizí. Ale dlužník už peníze utratil a proto ty peníze zůstaly v ekonomice. Nejsou ale už ničím kryté, protože dlužník na svůj závazek rezignoval. (Zjednodušeně - peníze jsou kryté snahou dlužníka ty peníze zase získat, aby mohl splatit dluh. Nebo snahou občanů zaplatit daně, které jim předepsal největší dlužník - stát. To je druhá, ta tragičtější, stránka problému.) Aby byly peníze opět kryté, musí banka v bilanci pokrýt ztrátu závazku z vlastních zdrojů, tedy ze svého základního kapitálu nebo z úroků, které platí ostatní dlužníci. Nebo z exekuce dlužníka - například tak, že mu zabaví dům a prodá ho v dražbě. Pokud to na vyrovnání bilance nestačí, musí si banka od někoho půjčit a tuto půjčku splácet z budoucích zisků. Jinak musí, podle současných pravidel, z trhu.

Mechanismus směřující k deflaci je snaha dlužníků splatit dluhy, což zvyšuje poptávku po penězích a stahuje je to z trhu. Mechanismus směřující k inflaci je odmítání dlužníků platit dluhy. Pokud jsou peníze kryté pouze dluhem a ten dluh se nesplácí, jsou vlastně bezcenné.

Na úrovni jednoho aktu - jedné půjčky a jednoho dluhu - je ten mechanismus až primitivně jednoduchý. Složité se to stává tím, že těch jednoduchých vztahů dlužník/věřitel nebo zákazník/prodejce je obrovské množství a každý probíhá jinak. A v množství jednotlivých transakcí se ztratí celkový pohled. Stromy zakryjí les. Proto se dnes objevují často úplně nesmyslné názory na ekonomiku a nesmyslné akce, jako šrotovné, různé dotace a představy, že umělé zvyšování spotřeby přispěje k rozvoji ekonomiky. Každý totiž vidí zpravidla jenom malou část celého toho koloběhu a neuvědomuje si celkovou bilanci.

Od toho, aby to sledovali a snažili se to správně vybilancovat, jsou tady statistici a centrální banky. (Správně vybilancovat, to pro současné CB znamená udržovat inflaci na úrovni, která je optimální pro potřeby ekonomiky - to je téměř citát, takhle nějak je to napsané v definici finanční stability naší ČNB.)

Problém s inflací nastává, když převáží zadlužování pro spotřebu nad zadlužováním pro produkci. (Produktivní v. neproduktivní peníze. Pro znalce napovím: "Sayův zákon" - výrobu stimuluje nabídka, nikoliv poptávka. Dál nerozvádím - to by bylo nadlouho. Ale žádný paradox v tom opravdu není. Je to ale asi ta nejméně známá ekonomická pravda.) Větší problém nastává, když se u vlastního emitenta zadlužuje dominantní dlužník (např. stát nebo panovník - což jsou dlužníci, zadlužující se pro spotřebu) s vědomím, že ten dluh může neomezeně a neomezeně dlouho nafukovat. Což je vlastně emise nekrytých peněz. A to vede ke zhroucení měny a k hyperinflaci. A to teď dělá FED. Naopak ECB se tomu brání.

Máš pravdu, ale v těch doporučeních není zas až takový rozpor. Jedna věc je dlouhodobě zabezpečit majetek (děláš to asi správně) a druhá věc je být likvidní - zajistit si transakční potenciál. Co když začnou banky ve velkém dávat do dražeb zabavené nemovitosti ? Co když budou fondy v panice házet na trh akcie ČEZu ? Nebude v tu chvíli dobré mít po ruce nějakou volnou hotovost ? Je to otázka správných proporcí.

O kovech a ropě už nepíšu záměrně. Hodně bych toho totiž tady nemohl vysvětlit. A hodně toho nevím - jenom se dohaduji. Přestože se manévrovací prostor stále zužuje, jakým směrem a v jaké době se to pohne, to stále ještě hodně záleží na rozhodnutích těch, kdo mají páky to ovlivnit. A zájmů, které se střetávají, je mnoho. Jiné jsou zájmy politiků, jiné jsou zájmy bank a jiné jsou zájmy velkých bank a skutečně samostatných centrálních bank. V každém případě, inflace neznamená, že všechno půjde nahoru. Tak to bývá jen při hyperinflaci. Mnohé půjde i dolů. A to, že se peníze znehodnocují, ještě neznamená, že nemůže dojít k propadu cen. Záleží na tom, v jakém poměru se budou dluhy likvidovat znehodnocením měny a krachem dlužníků. Respektive, kolik toho po dlužnících zbyde, na čem by se věřitelé aspoň částečně zahojili.

Co je jisté, je to, že současný systém není udržitelný a že změny budou muset být takové, aby byly věrohodně vpořádku bilance hlavních světových centrálních bank a přeživší části bankovního systému. A existuje řada indicií, že v tom kovy budou hrát významnou roli. Nesázím na vývoj cen na trzích. Myslím si, že to rozhodující se odehraje mimo trh a že trh už v tu chvíli možná nebude ani existovat. A obávám se také, že nejen že nebude možné kovy koupit, ale dokud se ekonomika a finanční systém znovu nestabilizují, nebude je možné asi ani rozumně prodat.

Jeden postřeh - všiml sis v poslední době zprávy, že Siemens zažádal o bankovní licenci ? Otázka zní, proč to udělal. Myslím si, že to nebylo proto, aby si něco přivydělal. Spíš to bylo proto, aby mohl mít svoje peníze ve své vlastní bance, která není zatížena žádnými špatnými aktivy, a aby se tak vyhnul riziku ztráty, které by mu hrozilo při krachu jiných bank. I když peníze ztrácí kupní sílu, nejsou bezcenné. Hyperinflace není velká inflace. Hyperinflace a inflace jsou kvalitativně různé jevy s kvalitativně různým výsledkem.

Kdo to sem nedávno dal ten odkaz na obrázek povalenýho bejka na Wall Street ? Tenhle odkaz se Vám asi bude líbit: http://www.telegraph.co.uk/finance/comment/ambroseevans_pritchard/7871421/With-the-US-trapped-in-depression-this-really-is-starting-to-feel-like-1932.html 

Na toho bejka jsem si před dvaceti lety sáhnul. Nádherný pocit, mám rád velké bronzové sochy. Tehdy jsem byl v kontaktu s jedním makléřem od Lehmannů a dobře si pamatuji tu náladu. Všichni byli ještě vyděšení z krachu v roce 1987, zbrojní průmysl ztrácel zakázky a propouštěl, ale už se objevovaly první vlaštovky internetové éry. Jeden kolega tehdy vydělal balík na burze a koupil si bavoráka. Všichni mu ho záviděli, protože sami jezdili jenom v Toyotách a nadávali na Japonce, jak skupují (přeplácejí) nemovitosti. Bavili jsme se s tím makléřem o Sun Microsystems, tehdy se zrovna začaly prodávat první stanice SPARC, a ten makléř byl přesvědčený, že Sun půjde určitě aspoň na 35USD. Kdo mohl vědět, jaká mánie se rozpoutá do roku 2000. Cisco tehdy ještě nikdo neznal. Ale ta nálada, ten pocit, že se to může valit už jenom nezadržitelně nahoru, ten byl všudypřítomný. Aspoň v Americe. Pro pesimisty a opatrníky to byla doba nevyužitých možností. (Pořád mám ještě debku z toho, co všechno mi uteklo.) Dnes ale taková nálada nikde není. Nálada je přesně opačná. A řekl bych, že spousta optimistů a důvěřivců se hodně popálí.

I kdyby banky a státy nekrachovaly (inflace vyřeší hodně problémů), troufám si předpovědět, že koncem roku přijde opravdu velký propad prodejů aut, zahlcení trhu s nemovitostmi a propad jejich cen a vlna krachů a propouštění ve stavebnictví. Nic veselého. Držel bych hotovost a akcie utilit vyplácejících dividendy.

A pořád visí ve vzduchu zásadní rekonstrukce měnového systému. Žádné problémy se nevyřešily. Částečně se problémy bank přesunuly do problémů veřejných rozpočtů, ale celkově se všechny disbalance prohloubily.

Vím, že sem tohle povídání asi nepatří, komu to vadí, dejte mi nečíst.

Krásně a jasně napsané.

A za sebe bych se smutným povzdechem dodal, že tenhle problém není jenom například mezi jednotlivými státy v rámci EU. Téměř stejný problém, jenom se jinak jmenuje, existuje i v rámci jednoho každého státu mezi různými skupinami obyvatelstva. Mezi těmi, kdo pracují, a těmi, kdo jenom žijí z výsledků jejich práce. A také mezi soukromým kapitálem a státem. Mezi těmi, kdo chtějí vydělávat tím, že státu vnutí služby, kvůli kterým se stát musí zadlužit, a státem, který pak tomu soukromému kapitálu musí pustit žilou při placení daní, aby mohl splatit dluhy, ze kterých má ten soukromý kapitál zisk.

Problém mezistátní se dá řešit a vyřeší se například rozdělením měnového prostoru. Řešení je možné proto, že ten produktivnější je ve sporu tím silnějším. A přestože už existuje EU, nějaká ta suverenita státům přece jenom zůstala.

Problém národní je téměř neřešitelný, protože člověk (zvlášť ten pracující) v rámci státu žádnou suverenitu nemá. Určitou suverenitu si pomocí lobistů vybojují jenom ty největší firmy. Pracující a zodpovědný člověk má čím dál tím méně práv a jistot. Všechny současné vyspělé státy jsou totiž bolševické. Pojmy jako lidská práva a demokracie se staly nástrojem cvrčků na to, aby si z takzvaně společného koláče, který upekli mravenci, urvali pro sebe co největší díl :-(

Ale to už se zase zapovídávám. Abych to zkrátil - současná situace nemá řešení, které by se nám líbilo. Všichni jsme si totiž žili nad dlouhodobě udržitelné možnosti. A nejenom ti, kdo se bez skrupulí vezli a vezou, ale i ti, kdo o sobě jsou přesvědčeni, že užitečně pracují, ale ve skutečnosti jenom spotřebovávají prostředky společnosti na zbytečnou nadprodukci.

A divili byste se, kolik práce se vynaložilo a na co všechno se spotřebovala, aniž by to byl přínos pro ty, pro koho je ta produkce určena. Jen namátkou - zbytečné úřady, zbytečné dopravní stavby, elektronizace kdečeho. Darmo mluvit ! Jaké byly nedostatky papírových tramvajenek, že musí být rušeny a nahrazovány OpenCardy ? :-(((