Prosím, každého, kdo není Rup, aby udělal něco pro sebe a tento příspěvek nečetl, natož aby na něj reagoval.
Věřím, že Ti muselo být jasné, že to nebudu moct nechat bez reakce :)) Nebudu chodit kolem horké kaše a formulovat kulantně a to jen proto, abych neplýtval místem. Jakékoli kategorické výroky tak prosím chápej výlučně v rovině "snaží se jednat rozumně úsporně".
Nejprve: zkus opustit rovinu (uvažování), v níž jsi kován, a nemáš v ní pochybnost. To je ta rovina (argumentace) autora filmu "Pro boha!" (pokud jsi neviděl určitě koukni). Chápu, že pro Tebe má hodnotu rozbíjet ty, kteří jsou zaslepeni. Věřím, že Ty chápeš, že to není to jediné, o co Ti v takovýchto disputacích jde.
Snad se neurazíš, podám-li Ti pomocnou ruku z druhého břehu (svůj výskyt na něm jsem opakovaně jasně deklaroval) a to tak, že budu sám sebe odjinud citovat :) : "Domnívám se, že jednou z tradičních chyb uvažujících "ducha-hledačů" je snaha vtáhnout Boha do svých konstrukcí jako činný prvek života Člověka.Na tomto místě navrhnu alternativní chápání: Bůh je činným prvkem stvoření Člověka, Logu, Kosmu; je však trpným (pasivním) prvkem existence a fungování toho, co vytvořil - a právě tak může dokonale stvořit svobodnou vůli. Mělo by být zřejmé, jak závažný moment to je a současně, že bez jeho realizace (tj. odtržení Boha od (jeho) Díla) by nebylo žádné možnosti pro dosažení svébytnosti ve stvořeném světě, neboť vše by bylo nezměrnou mocí činného působce odkázáno k jeho nekritické adoraci a následování. "
Všimni si prosím, co všechno tento postulát umožňuje (..kam všude umí úvahově zapadnout).
Pravdou je (a to sakra každý pozoruje, není-li zaslepen tupou vírou), že Bůh nás nechal zcela napospas stvořenému světu. Jen blázni hledají u Boha zastání. Jen slabí hlupáci se na něj obrací v otázce "Co bych měl dělat." Takových bláznů je však mnoho a vytvářejí ideální cíl pro manipulativní ovládnutí cizími účely.
Zvážíš a uchopíš-li odtržení Boha od Díla, které stvořil; přiřkneš-li Onomu (Bohu) pasivní roli v realizované skutečnosti, vytrhneš si i argument, že Bůh tvoří zlo (neboť Bůh prostě ve stvořeném světě vůbec přímo nepůsobí). Zcela tak vyhodíš zjevně hloupou představu o Bohu jako jakémsi manažerovi stvořené existence.
Mělo by být zřejmé, že pouze s tímto axiomem (odtržení Boha a Světa) je možné v Boha opravdově věřit. Tento axiom lze totiž vyjádřit vulgárně tak, že u Boha je jediná jistota ve vztahu k mému žití a to sice fakt, že "na mě úplně s&re". Jinak je víra vždy prospěchářská - lidé obvykle v Boha věří s nějakým konkrétním účelem (nabízí směnu své pokory za poskytnutí zázračných benefitů).
Zdánlivě kontroverzní otázka "Proč v Boha tedy věřit?" (vedená ryze pragmaticky v rovině účelů), má velmi jednoduchou odpověď: Na vyšších úrovních sebe-poznání a sebe-uvědomění je to velmi praktické - alternativou je totiž pouze růst a budování vlastní sobeckosti (tj. ega). Ryze pragmaticky tedy víra v Boha (při akceptaci axiomu výše uvedeného) umožňuje osobní/osobnostní růst, který nevyžaduje souměrný růst ega/sobeckosti.
Bůh a snaha o směřování k němu je šidítkem jednodušších. Víra při současném definičním a ultimátním zneplatnění jejího objektu (aniž by však byla Víra potlačena jako omyl; tj - zpochybnění objektu víry + současně uznání hodnoty Víry samotné) jednoduše extenduje možnosti bádání/po ...
