Každý litr vytěžené suroviny projde složitou cestou ke konečnému zákazníkovi. Za všechny její kroky se platí.reklama Kuvajtská poušť se tetelí žárem. Kovové konstrukce toho, čemu říkají naftaři vánoční stromeček, tedy vývodu z těžebního vrtu, se lze dotknout jen rukou v silné rukavici: hrozí popálení. Fareed Zakaria, který kontroluje vrty, na vyžádání otočí jedním z četných kohoutků a do průhledné plastové lahve napustí litr tmavé, do rudohněda opalizující a nepříjemně páchnoucí tekutiny. To je ta látka, která hýbá světem. Ropa ve své prapůvodní podobě. Tady v Kuvajtu jí státní společnost Kuwait Petroleum Company vytěží denně na 1,8 milionu barelů (barel = 159 litrů). Přibližně tolik, kolik pojme některý z obřích tankerů, které ropu rozvezou do celého světa. Slovo "vytěží" není tak úplně na místě. Na kuvajtských ropných polích ještě tryská ropa ze země sama, vytlačovaná vodou, která je nad vlastním ložiskem. Proto nejsou v okolí těžebního pole vidět typické věže ani pumpy. Takových míst už je málo. Cenová kariéra Tady, u pramene, lze cenu onoho vzorku jednoho litru tekutiny jen odhadnout: přibližně 0,4 eurocentu. I to je cena řekněme virtuální. V písku pouště, daleko od rafinerií a zákazníků je prakticky k ničemu. Zde ale začíná její cesta, v jejímž průběhu udělá každý litr suroviny závratnou cenovou kariéru. Možná takovou, jakou popisuje níže uvedený příklad, který je ovšem pouze hrubě narýsovaný, schematický. Pro případ, že onen litr ropy vytočený Zakariou poputuje do Evropy, čeká ho bezmála deset tisíc kilometrů dlouhá cesta, třeba do hlavního ropného přístavu starého kontinentu Rotterdamu. Prvních asi třicet kilometrů putuje surovina hnaná stále ještě samovolně tlakem z podzemí potrubím do přístavu Al Ahmadi na břehu Perského zálivu. Tam ji vpustí do zařízení, které surovou ropu oddělí od příměsi vody a plynu. To vše je plně automatizované. Vodu sbírají do speciálních čistících tanků a plyn je většinou spalován na místě. A opět potrubí. Ústí v nitru obřího tankeru 322 metrů dlouhého, 56 metrů širokého, s ponorem 21 metrů. 111x dražší Teď se to stane: v okamžiku, kdy onen litr nafty šplouchne do nádrží tankeru, vyskočí jeho cena na 44,3 centu. Najednou je 111krát dražší! Čím to? Tato ropa je už zbožím se vším všudy. Chtějí na něm vydělat všichni. Především prodejci, tedy Kuwait Petroleum Company. Ale vydělat chtějí také obchodníci na burze, zprostředkovatelé. Své si chtějí ukousnout i ropné koncerny provozující rafinerie. Ropu, která se nyní převaluje v břiše tankeru, koupil jeden z mnoha obchodníků na některé z ropných burz před bezmála třemi měsíci. Uzavřel termínový obchod a sjednal cenu: řekněme, že to bylo někdy v březnu a barel ropy stál 109 dolarů. Při přepočtu na eura by litr ropy byl za oněch 44,3 eurocentu. Obchodník sám o ropu zájem nemá. Jeho zajímá pouze kontrakt, který z něj dělá majitele určitého množství suroviny, vzdálené zatím nejen v prostoru, ale i v čase. Ropa, která bude fyzicky k dostání na místě, kde může být zpracována a postoupena dále, bude k mání nejdříve za dva měsíce. Je velmi pravděpodobné, že než se dostane k přístavu, bude už kontrakt mít jiného majitele. Obchodník spekuloval na růst ceny ve víře, že cena dále poroste a bude vyšší než smluvených 109 dolarů za barel. Po dvou týdnech Mezitím je tanker naložený ropou v množství, které odpovídá přibližně jednodenní těžbě v Kuvajtu. Popluje Perským zálivem, do Rudého moře, Suezským průplavem, Středozemním mořem do Atlantiku, Severního moře, cíl je Rotterdam. Tanker byl na tuto cestu najatý za 2,5 milionu amerických dolarů. To vydá zhruba půl eurocentu na litr. Takže další krůček v cenové kariéře: na 44,8 eurocentu. Po zhruba 5500 km dlouhé plavbě je tanker u vjezdu do Suezského průplavu. Trvalo mu to přibližně dva týdny. Mezitím se cena ropy měnila, ale té, která šplouchá v nádržích tankeru, se to netýká: je přece prodaná za pevně sjednanou cenu. U vjezdu do průplavu ale nastává problém. Tanker postavili tak, aby se "vešel" do průplavu a nemusel obeplouvat Afriku, což by cestu prodloužilo o mnoho týdnů. Ovšem je naložený na plný ponor, tedy 21 metrů, a průplav propustí lodě s ponorem pouze do dvaceti metrů. Loď musí odlehčit. Nadbytečná ropa je odčerpána a vedena paralelním ropovodem do Port Saidu na druhém konci průplavu. Odlehčený tanker následuje a po dvou dnech může opět načerpat ropovodem přepravené množství na svůj plný ponor. To všechno stojí peníze: za průjezd Suezem, za přečerpání ropy, každý litr suroviny tím podraží opět o půl eurocentu, takže teď už stojí 45,3 eurocentu. A to je od Rotterdamu vzdálený ještě zhruba 4000 km . Až ke stojanu Po 32 dnech plavby dosáhl tanker svůj cíl. Rejdař musí zaplatit přístavní poplatky. Zhruba 0,1 centu na litr. To zvýší cenu na 45,4 eurocentu. Ropa je v největším evropském ropném terminálu přečerpaná do nádrží a stává se součástí evropských ropných zásob. Z nich surovinu odebírají rafinerie. Spolu se závěrečnou etapou cesty to zvýší cenu litru ropy na přibližně 46 eurocentů. N ...
