Lidé trpící poruchou osobnosti málokdy přicházejí k léčbě kvůli tomu, že jsou nespokojeni se svými osobnostními rysy. Považují je za přirozenou součást své povahy a jsou vesměs přesvědčeni o své "normalitě"; pokud si uvědomují, že jim některé povahové rysy dělají problémy, nepovažují je za léčitelné. Společně s poruchou osobnosti se mohou objevit i jiné psychické potíže jako jsou úzkosti,
deprese, sklony k zneužívání alkoholu či drog, nebo závislost na nich, tendence k sebepoškozování, pokusy o sebevraždu, psychosomatické potíže (zdravotní potíže bez jasného tělesného původu),
depersonalizace a derealizace, i přechodné
psychotické stavy. Pacienti obvykle vyhledají léčbu právě kvůli svým aktuálním problémům a o změnu svých osobnostních rysů, který je nutná, aby se psychické problémy nevracely, však neusilují. Vehementně se dožadují odstranění svých nejrůznějších obtížích, ale zároveň snadno a rychle odmítají doporučení terapeuta. Nedostatečná spolupráce vede často k předčasnému ukončení léčby. Proto jsou poruchy osobnosti považovány za obtížně léčitelné, k zlepšení dochází relativně pomalu. Přesto studie ukazují, že plně vyléčeno bývá 52% pacientů s průměrnou dobou léčby 1,3 roku.