Příspěvky nebo odpovědi uživatele greenhorn

Ty čísla mám z druhý ruky a je fakt že když se na to znovu dívám, moc věrohodně nevypadají. Mělo to být včetně billingu (především za billing), kumulovaný údaj za x posledních let, nic nelegálního.

Emise akcií ČEZu je velmi nepravděpodobná bez ohledu na to, zda aktuální kurz akcií je či není pod nominálem. K již uvedeným názorům doplním toto:
1. ČEZ je ekonomicky vysoce kvalitní firma, o kterou, pokud se rozhodne si vypůjčit (např. formou emise obligací), se banky poperou. Pokud by se v některé z  u nás etablovaných bank našel člověk, kterému by se podařilo podařilo získat významný podíl na financování ČEZ, byl by svatořečen a jeho pozlacená socha by zdobila průčelí příslušné banky. Zatím se to nikomu nepodařilo, české banky získávají pouze štěky a hlavní proud financování drží Sumitomo Bank.
2. Emise akcií by znamenala nepříjemné (a zbytečné) dilema pro hlavního akcionáře (stát), kdy by  musel buď rezignovat na strategicky významný podíl 67%, anebo se zúčastnit úpisu a tedy sehnat příslušné peníze na zachování tohoto podílu.  Lovu Zdar!

Blížíte se k jádru pudla. Jedním z mechanismů, kterým si stávající akcionáři "stahují" svou investici  je kupříkladu implementace zákaznického systému od izraelské firmy Amdocs, kde Telecom akceptoval konzultantské sazby ve výši zhruba stonásobku (slovy stonásobku) v ČR obvyklé hodnoty. Za dobu existence tohoto projektu bylo z Telecomu tímto způsobem "odčerpáno" okolo 15 mld. Kč. Lovu Zdar!

Domnívám se, že kurzy v Praze a Vídni budou téměř jistě nejen korelovat, ale i konvergovat. O to už se postarají arbitrážní obchody. Dřevní doba, kdy na burze byly Vodní stavby za 1800,- a současně v RMS za tři kila, už je nenávratně pryč :-(
Pokud se koruna bude zhodnocovat, je pro Vás výhodnější držet korunovou pozici, lhostejno zda v penězích nebo akciích.
Pokud bych měl volit mezi KB a Erste, bral bych KB. Erste neudělala nic jiného, než že si stáhla domů růstový potenciál ČS a nabízí své nově emitované akcie, kterými tuto akci potřebuje profinancovat. Dále, domívám se že v KB existuje veliký prostor pro systémové změny vedoucí k výraznému vylepšení ekonomických ukazatelů firmy. Erste už má tento proces za sebou.

Plná liberalizace znamená, že libovolný odběratel si může koupit silovou elektřinu od libovolného obchodníka s elektřinou. Obchodníka si přitom odběratel může svobodně vybrat a proto nepodléhá cena této dodávky regulaci
a je dána pouze jejich vzájemnou dohodou. K odběrateli elektřinu potom přivede distributor, v jehož zásobovacím území se odběratel nachází. Pokud nejsou technická omezení, která by distribuci bránila, lze pro stručnost říci že povinně. Protože distributor má ve svém zásobovacím území přirozený monopol (nikdo nebude pokládat paralelně svoje kabely k již existujícím..), je proti svévolnému zvyšování ceny za "doručení" elektřiny odběratel chráněn tím, že cena za distribuci (= přenos silové elektřiny z přenosové sítě přes distribuční síť k odběrateli) podléhá regulaci. Regulátor přitom vychází z vykázaných (a regulátorem uznaných) nákladů při zohlednění přiměřeného zisku potřebného pro údržbu a rozvoj distribuční soustavy. Pro jednotlivé distributory je tato cena stanovena obecně různě - jiné náklady na distribuci má řekněme Jihočeská energetika, když vykupuje pole někde na Táborsku a staví tam venkovní vedení, jiné má řekněme Pražská energetika, když vykupuje pozemky v Praze a díky zástavbě nemůže použít venkovní vedení ale musí zakopat kabel.  V liberalizovaném prostředí tedy má zákazník právo volby dodavatele silové elektřiny, přičemž celková cena se skládá z regulované a neregulované složky. Tolik teorie. V praxi to je trochu jinak. V případě maloodběru (=domácnosti) zkušenosti ukazují že rozhoduje fakt, že jde o natolik "triviální" formu spotřeby elektřiny, že je pro dodavatele obtížné najít a vybudovat v rámci dodávky elektřiny nějakou konkurenční výhodu, kterou by k sobě odběratele přetáhli. Po liberalizaci trhu určité procento zákazníků přejde jinam pouze na základě faktu že tuto možnost  dostali (distributor je někdy v minulosti nasral a oni mu to nezapomněli). Těžiště konkurenčního boje se potom přesouvá mimo dodávku elektřiny a jde o nabídku dalších služeb, už víceméně neenergetického charakteru. V případě velkoodběratelů je zase konstrukce ceny natolik složitá a je zpoplatňováno tolik faktorů, že je značný prostor pro  původního obchodníka (=distributora) udržet si odběratele i v případě, že existuje obchodník nabízející výhodnější cenu za silovou elektřinu. Další faktory omezující možnosti obchodování každého s každým jsou poplatky za vstup do  sítí (už zavedeno i u nás, konečně), což znevýhodňuje dovozy, dále fakt, že velcí výrobci nemají vybudované know-how na obsluhu velkého počtu drobných odběratelů a tedy nemají o podobné kontrakty zájem a dále politika jednotlivých zemí v oblasti dovoz elektřiny - viz právě Německo, kde jsou ceny postaveny tak, že silová elektřina je za hubičku (dovoz je tedy nelukrativní) a je to dohnáno cenou za distribuci, která ale z principu náleží místním firmám.
Otevírání trhů v rámci EU. Je to problém, protože žádné zemi se do toho pochopitelně nechce. Nejdál je s tím Skandinávie. Harmonogramy otevírání pro jednotlivé země EU neznám. Myslím že ani nelze říci, že by na to byl nějaký zákon, spíše jde o proces na úrovni unie. Co se týká trhu našeho, tak ten se liberalizuje postupně, přičemž kriteriem je velikost roční spotřeby odběratele. Kdo má spotřebu přes 40GWh/rok, může si vybírat obchodníka již od prvního ledna letošního roku. Od spotřeby vyšší než 9 GWh/rok se trh otevírá prvního ledna příštího roku, pro spotřebu vyšší než 100 MWh/rok lednem 2005 a pro všechny zákazníky (tedy 100% otevření trhu) lednem 2006. Pokud vím, největší odběratel, který tuto možnost využil, jsou České dráhy, kterým nyní dodává silovou elektřinu Jihomoravská energetika (bez ohledu na to kde leží to které odběrné místo ČD). Vzhledem k platební morálce ČD, odvážný krok.
Ad rizika - ano, čím dříve proběhne liberalizace, tím menší budou rizika spojená s oddělenou privatizací. S praktickými omezeními popsanými výše. Z pohledu rozhodování vlády, výnos do státní kasy není kriteriem číslo jedna.
Důležitější je (mimo jiné) např. stabilita energetického sektoru. Dám příklad: mějme absolutně liberalizovaný trh, žádné spojování s distribucí, vládne tvrdá konkurence a kraluje nejnižší cena. Vy jste výrobce a z trendů spotřeby víte, že za 15 let bude potřeba další zdroj. Ten zdroj Vás bude stát 100 mld. Kč, za dobu jeho výstavby se vymění čtyři vlády a vy přitom nemáte, kromě obecného trendu, v ruce jediný argument, který by Vám zaručil že nový zdroj uplatníte. Půjdete do toho? Neboli, volná ruka trhu by v oblasti energií mohla přinést paradoxně nedostatek elektřiny a s tím související nárůst její ceny. Proto se domnívám, že správná cesta je SuperČEZ.       Lovu Zdar!

Co by se mohlo stát, pokud zvítězí lobistické skupiny okolo německých energetických společností a distribuce se zprivatizuje (= prodá němcům) odděleně od výroby?
Sníží se konkurence mezi energetickými médii. Dnes je plyn elektrorozvodnými společnostmi vnímán jako významná konkurence. Nutí je až k takovým aktivitám, jako je nabídka prodeje tepelných zařízení (akumulační kamna, boilery, průtokové ohřívače vody..) s diskontem desítek procent, nebo i k dotacím - např. PRE nabízelo dotaci na výstavbu tepelného čerpadla ve svém zásobovacím území až 50 tis. Kč. Pokud distribuci elektřiny ovládnou stejné firmy, které dnes již vlastní nebo mají významný podíl v distribuci plynu (RWE..), bude jim fuk jestli odběratel topí elektrikou nebo plynem, vlastní oboje a tlak na snižování ceny energie z titulu konkurence médií se sníží.
Nový vlastníci jsou zároveň významnými výrobci elektřiny a v současné situaci přebytku elektřiny v Evropě budou mít snahu preferovat vlastní zdroje. ČEZu tím poklesne odbyt. Zhruba polovinu celkové spotřeby elektřiny tvoří maloodběr (domácnosti, drobní podnikatelé). Tato skupina ještě řadu let nebude mít možnost volby dodavatele a rozhodnutí kdo právě pro ně vyrobí silovou elektřinu bude výhradně na vůli distributorů. Pokles by pak mohl být v nejkrajnějším případě limitován pouze technologicky - kapacitou přeshraničních vedení. Schopnost dovážet elektřinu zvenčí má šest distributorů z osmi a není náhodou, že právě v těchto šesti si ČEZ dokoupil majoritu. Zbylé dvě jsou na sítě ČEZ stoprocentně odkázané. Pražská kvůli své poloze a Jihočeská proto, že nemá žádné propojení do zahraničí (pro úplnost - PRE pokrývá energetické špičky i z jiných zdrojů než je ČEZ, využívá k tomu sítě Středočeské, ale v celkových objemech to je pár procent).
Nový vlastníci budou mít oproti ČEZu podstatně lepší pozici při vyjednávání o předávacích cenách. Vznikne obdobně nevyvážený vztah, jaký je dnes mezi obřími maloobchodními řetězci a českými výrobci potravin. Zde ale budou možné i takové věci, jako že se elektřina od ČEZu za minimální ceny vykoupí na vývoz a čeští zákazníci budou dostávat za úplně jiné ceny elektřinu z dovozu. Elektřina přitom naše území vůbec neopustí a celá operace proběhne pouze účetně.
ČEZ na tuto situaci bude muset reagovat zefektivněním a snížením výroby, což v první řadě bude znamenat odstavení některých tepelných zdrojů. Pouze 4 ze 14 tepelných elektráren ČEZu jsou svou efektivitou srovnatelné s Temelínem. To bylo mělo fatální dopad především na Mosteckou uhelnou a způsobilo dramatický nárůst nezaměstnanosti v "uhelných" regionech. Není náhodou, že Mostecká už dva roky vykládá na všechny strany, že jedinou šancí je spojení s Severočeskými doly (kde má ČEZ 30% a které tudíž přežijí). A to jim jde "pouze" o vliv Temelína.
Zákon umožňuje, aby výrobce byl zároveň i obchodníkem. ČEZ by se proto snažil část odběratelů přetáhnout a určité skupiny by se mu to podařilo. Hlavní know-how distribučních společností spočívá v obsluze statisíců zákazníků a údržbě desítek tisíc kilometrů sítí nízkého napětí. S růstem napětí počet zákazníků délka sítí klesá. U těch největších, pověšených rovnou na sítě VVN žádné distribuční know-how v zásadě není potřeba a REAS je v podstatě zbytečným mezičlánkem. Je pravděpodobné, že tito odběratelé by se dohodli přímo s místním výrobcem.
ČEZ by zůstal významným dodavatelem podpůrných a systémových služeb. Riziko přerušení dodávky např. z titulu poruchy na přeshraničním vedení nelze z logiky věci pokrýt dodávkou zvenčí. Místní poloha by proto ČEZu zajistila (lépe řečeno zachovala) dominanci na trhu těchto služeb. Otázkou je ekonomická výhodnost tohoto byznysu, protože zatímco v Německu tvoří systémové služby až 2/3 ceny elektřiny (mimochodem, tento způsob konstrukce ceny je součást jejich války proti francouzským dovozům - oficiálně jsou sice importu otevřeni, ale dvě třetiny tržeb připadnou místním poskytovatelům systémových služeb), u nás se dlouhé roky velmi úspěšně udržoval stav, kdy systémové služby poskytoval ČEZ prakticky grátis.
Shrnuto a podtrženo, ČEZ by se stal sice menší, ale efektivnější společností, a jeho největším rizikem by bylo ustát období přechodu do tohoto stavu (úvěry na stále nedokončený Temelín..). Pokud by se mu to podařilo, přežíval by spokojeně, tak jako dnes koneckonců přežívají jiní výrobci (Opatovice..).
SuperČEZ je oproti tomu radostnější varianta. Pokud by se prodal - dejme tomu - francouzům, měli bychom německou distribuci plynu a francouzskou elektřiny. Tady bych už celkem věřil na pozitivní vliv konkurence na koncové ceny energií. ČEZ by nemusel zavírat elektrárny a zachoval by si současnou - téměř optimální - strukturu zdrojů: základní pásmo pokrývají jaderné elektrárny, výkyvy tepelné a špičky vodní. Jako součást evropského energetického gigantu by měl lepší přístup na evropské trhy a mohl by naplno využívat svých konkurečních výhod - nejlevnější jaderné zdroje (ano, Temelín je v evropském kontextu stále nejlevnější jaderný zdroj), tepelné elektrárny na úpatí těžebních pánví (jako poláci, o čemž se němcům ani nesní), odsířené zdroje (jako němci, o čemž se zase polákům ani nesní a se vstupem do unie s tím budou mít problémy). Křivka nákladů ČEZu je už nyní ve fázi poklesu, s náběhem obou bloků Temelína skončí největší investiční zátěž a naopak začnou nabíhat výnosy z jejich provozu. Je-li již dnes ČEZ výrazně ziskový, nůžky mezi náklady a výnosy se v budoucnu rozevřou ještě výrazněji.
A bonbónek na závěr - letos šel ČEZ s cenami výrazně dolů, ve snaze zvýšit svůj podíl na trhu. Distribučky ale s cenou maloodběratelům nehnuly - takto vzniklý zisk se v nich hromadí a některé již v Q1 měly stejný zisk, jako loni za celý rok. SuperČEZem by se část těchto zisků zase stáhla domů..
Lovu Zdar!

1) Hlavy v Americe lítaly na základě poněkud jiných faktů, než že se jeden den vydá doporučení k nákupu a ono to druhý den naopak kleslo. Cílové ceny se stanovují výpočtem na základě ekonomických ukazatelů daného podniku/sektoru/regionu..
I když tato data (a především predikci budoucího vývoje těchto dat) mohou různí analytici interpretovat různě, nikdy z nich nelze dovozovat kde bude konkrétní kurz konkrétní den. 
2) Kde máte mechanismus zisku z takové operace? Pokud by bylo vydáno záměrně chybné doporučení k nákupu, tak motivem by přeci bylo vyhnat kurz nahoru a přesvědčit kupce, aby nakupovali za vyšší cenu. Nevím jak by Patria nebo ten kdo by si u ní - teoreticky - podobnou věc objednal, vydělal na faktu že druhý den kurz naopak poklesl.
Lovu Zdar!

Slučování před privatizací není projev něčího megalomanství, ale prostá reakce na fakt, že pokud se distribuce prodá odděleně od výroby, tak na to ČEZ ekonomicky výrazně doplatí - stačí se podívat jaké podíly tam má RWE, E.ON a jakým objemem vlastní výroby tyto firmy disponují. Proto se tak dlouho hledal model privatizace a proto se výroba a distribuce slučuje. Pokud se podíváte na ostatní varianty privatizace, které svého času připravila Deloitte&Touche, zjistíte že ve všech variantách, které D&T označila jako ekonomicky průchodné, se nějakým způsobem prodej distribuce a výroby svazoval, např. s nákupem distribučky by si nový vlastník musel povinně koupit kus ČEZu apod. Výroba spojená s distribucí je v Evropě naprosto běžné uspořádání, koneckonců právě E.ON či RWE jsou toho zářným příkladem. Chápat  snahu o konsolidaci české elektroenergetiky jako Grégrovu megalomanii a odvozovat z toho, že podobné slučování - kdyby dostal šanci - by proběhlo i v bankovním sektoru je nebetyčná hloupost a pouze ukazuje, že nic netušíte o základních problémech české elektroenergetiky. Lovu Zdar!

Pokud chcete volit tak, aby to prospělo akciím ČEZu, volte ČSSD. Ostatní strany, které mají šanci se dostat do sněmovny jsou proti spojení výroby s distribucí. Chtějí prodat distribuci a tedy celý náš trh samostatně, což by pro ČEZ mohlo mít smrtící důsledky - potencionální kupci disponují vlastní výrobou elektřiny a výrobních kapacit je na západě obecně přebytek. Ve všech našich REASech vlastní obrovské podíly neměcké energetické společnosti. V ČEZu ani ťuk. Proč asi. Lovu Zdar!

Tohle jsem tu rozebíral někdy koncem dubna. V kostce - pokud budou hrát spolu státní podíl s podílem spravovaným ČSOB, mohou v klidu vyprodat 9% celé emise aniž by se museli nějak zvlášť starat  o  nárůst kurzu - stáhnou si to zpět povinným odkupem, jehož cena díky průměrování bude vždy výrazně menší než špičky způsobené zvýšenou poptávkou. Čím více "větší zahraniční investor" koupí, tím více akorát prodělá.
BTW - fundamentálně je na tom ČEZ skvěle už hezkou řádku měsíců. K výraznějším nákupům "větších zahraničních investorů" přitom nedošlo. Proč asi. Lovu Zdar!