je mi samozřejmě jasné, že moje úvaha "kulhala na obě nohy". Nicméně:
1. To, ře nominální hodnota pohledávek se pohybuje nad 4 mld, se sice několikrát objevilo, aby se pak objevilo zase něco jiného. Takže základní otázka zní, co vlastně FNM nabízel a PKN kupoval. Další otázka je, zda-li zmiňovaná nominální hodnota neplatila někdy ke konci minulého roku, když všichni víme, že nabídky byly předávány na začátku 2Q. Bohužel příliš mnoho neznámých.
2. To, že privatizace nebude ukončena např. v polovině tohoto roku vzhledem ke všem lhůtám EK, lhůtám pro uplatnění opce atd, bylo také jasné tj. již při podávání CN muselo být všem zúčastněným jasné, že v mezidobí některé splátky prostě naběhnou a musela být (minimálně v CN od PKN) stanovena konstrukce, jak bude postupováno.
Bohužel mám velmi málo času to nyní rozebírat více. Ale pokud by bylo pravdou, co zde někteří uvádějí, zůstává zde otázka, proč by ČKA vlastně tyto pohledávky prodávala, když se jednalo o pohledávky velice kvalitní. Jedním z důvodů mohlo být, že chtěli z toho dostat peníze dříve než podle harmonogramu splátek. Proč by tedy souhlasili s částkou 1,7 mld, když by ještě před tím dostali 1,5 mld? Samozřejmě, že si dokáži zase odpovědět, ale ty věčné otázky PROČ tam bohužel pořád zůstávají. Prostě jsem v ČR, kde se tyhle informace běžně nesdělují.
Na druhou stranu musím řící, že rychle se snižující závazky vůči ČKA resp PKN mě uklidňují. Jednou z možností vývoje, kterou jsem se zabýval, byla totiž i možnost, že by PKN navýšilo o nominální hodnotu pohledávek (také jak jinak) ZJ Unipetrolu, což by mohlo vést (byť k dočasnému) poklesu cen akcií. Se snižující se hodnotou pohledávek se snižuje i tato možnost.
Takže pro akcionáře je konstrukce smlouvy zcela nepodstatná. Prostě platí, čím nižší budou závazky UNI, a to nejenom vůči PKN, tím lépe.