Poslanecká sněmovna na svém zasedání 9.2.2005 schválila novelu zákona č/1991 Sb., Obchodní zákoník (dále jen OZ), ve které dala do rukou majoritních akcionářů další právní institut vyvlastnění akcií minoritních akcionářů tzv. sqeeze-out. Jedná se o institut, kdy vlastník s podílem nejméně 90 % proti vůli minoritního akcionáře s podílem 10 % nebo proti vůli skupiny minoritních akcionářů s malými podíly provede vyvlastnění za náhradu. Výši této náhrady určí znalec jmenovaný a honorovaný majoritním vlastníkem. Hodnota majetku minoritních akcionářů a následně cena, za kterou je tento majetek vyvlastněn, je určena samotným majoritním vlastníkem!
Schválením tohoto pozměňovacího návrhu, předloženého panem Vladimírem Doležalem, poslancem za ODS, tak byly znatelně na úkor minoritních vlastníků posíleny pravomoce majoritních akcionářů a přiřadil se tak k již platnému a velmi nepopulárnímu ustanovení § 220 OZ, který též umožňuje vyvlastnění minoritních vlastníků, jen způsob provedení se liší.
Velmi mne zaráží fakt, že tato úprava byla navržena v tichosti, bez veřejné diskuse a navíc poslancem pravicové strany, od které bych očekávala ochranu soukromého vlastnictví jako takového bez ohledu na to, jak velký tento majetek je. Pokud je mi známo, lze institut vyvlastnění použít pouze v situacích,kdy se jedná o veřejný zájem. Je zřejmé,že při vyvlastnění provedeného podle nově schváleného návrhu či podle §220 OZ nelze hovořit o zájmu veřejném, ale pouze o zájmu vybraných soukromých investorů, třímajících v rukou nástroje, o kterých se menším investorům ani nesní.
Je zcela evidentní, že tuto pozici síly využije hlavní akcionář zejména v případě, kdy očekává vysokou výkonnost hospodaření “své” akciové společnosti a nechce se s ostatními podělit o budoucí zisky. Minoritní akcionář tedy investoval své prostředky, nesl riziko z této investice, ale je násilně odříznut od očekávaných budoucích zisků.
Řada minoritních akcionářů považuje tento právní stav za nespravedlivý a nerovnoprávný.
Minoritní akcionář má sice možnost obrátit se na soud a domáhat se tak svých práv, ale při volbě tohoto úkonu musí zvážit, zda hodnota času, náklady řízení, očekávané délka řízení (z vlastní zkušenosti běžně 5-8 let) i psychická zátěž s tím spojená vyváží hodnotu, o kterou byl při ocenění svého podílu připraven. Osobně jsem přesvědčena,že jen velmi málo takto postižených akcionářů žalobu podá.
Minoritní akcionáři si museli zvyknout na praktiky majoritních akcionářů, kteří se osvědčeným receptem zbavují nepohodlných tím,že nejprve stáhnou akcie z veřejného obchodování (z BCPP a RMS), následně je převedou do listinné formy (aby mohli nepřevzaté akcie levně vydražit a značné části minoritních akcionářů se zbavit) a té hrstce posledních provedou vyvlastnění dle §220p. (z vlastní zkušenosti CE WOOD). Z poslední doby např. České radiokomunikace a.s. a Vítkovice a.s. nakročily touto cestou viz.stažení akcií z veřejnéhoobchodování.
Je tedy naprosto zřejmé, že minoritní akcionáři nejsou v této zemi vítáni a je jen otázka času, než to většina pochopí a odejde se svými investicemi do zahraničí, což vzhledem ke globalizaci světa a rozšiřování internetu není až takový problém. V zásadě je jedno, zda přes internet investor posílá své zdroje do českých či evropských, amerických cenných papírů. Je to tedy přesně to o co politici usilují?
Ing. Marcela Palicová
Minoritní akcionář
