Bohužel jsem byl stejně jako většina ostatních na tomto fóru nejprve rozčarován způsobem, jakým byl "problém" Míl vyřešen. Nicméně přiznejme si, že víc než spravedlivé rozhořčení s námi cloumá zvýšená obava o osud téměř jistého růstu a zisku na tomto titulu. Domnívám se ale,že riziko "státního" podniku je v kurzu stále započteno a nesmíme se divit když se bohužel projeví. Asi se shodneme na tom,že impulsem k výraznému růstu by byla samozřejmě privatizace, kterou bychom si z hlediska našeho zisku přáli. A tyto vládní kroky bych rád viděl jako "předprivatizační" navzdory prohlášením Urbana (i když ČSSD to asi nestihne). V souvislosti s tím mě napadají otázky:
1) Byl by Míl až tak úspěšný bez politické podpory vlády (viz distribučky), která se teď obrátila proti němu?
2) Je nezbytné prodat v privatizaci ČEZ i s uhlím vertikálně propojeným firmám s vlastními uhelnými společnostmi?
3) Je ČEZ po případné akvizici SD, SE, v Bulharsku atd. s několika jadernými elektrárnami stále ještě dobře privatizovatelný? A za jakou cenu?