Příspěvky nebo odpovědi uživatele zdenek

To chce klídek. Když se dlouhou dobu pohybujeme jenom ve virtuálním světě, máme dojem, že ta virtualita je reálná. A až někdo vypne vypínač a rozptýlí se virtuální dým z doutnajících virtuálních trosek naší domnělé reality, možná bude lepší mít podíly na skutečné díře v zemi, ze které se vyváží uhlí, než jen jakési symbolické žetony, které sice stále, ale už dávno ne realisticky, poměřují mezi sebou hodnoty skutečného světa :-)))

Jestli ten Obama opravdu zatrhne řádění bank na derivátových trzích, tak tím zruší mechanismus pro vytváření a udržování současné virtuální reality. Potom poznáme, jak na tom kdo doopravdy je :-)) C'est la vie...

NWR nemusí padat s celým trhem. Když kvůli problémům v nějakém sektoru propadne všechno, tak samozřejmě trochu propadne i to, co s těmi problémy nemá nic společného. Před rokem padaly především finanční a/nebo zadlužené společnosti, nebo takové, jejichž odbyt je vázaný na finanční služby. (půjčky, leasingy, hypotéky) Ale ČEZ moc nespadnul. NWR padlo hodně z jiného důvodu - z důvodu velice vypečeného IPO, které splnilo svůj účel - jeho iniciátoři a organizátoři si namastili kapsy na poslední vlně tržní euforie. Ta finanční krize tomu samozřejmě ještě trochu pomohla. Další vlna "dluhové" krize přijde, ale ta způsobí na NWR jen malý propad. Horší to bude s bankami.

Proč si myslím, že to ještě hodně stoupne a proč bych držel/nakoupil:

1-NWR má za sebou dlouhé placaté dno a už nastartoval zřetelný trend, odlišitelný od fluktuace.

2-Goldmanové a jim podobní, pokud spekulují/manipulují s takhle malou emisí, tak nejsou žádní troškaři a nespokojí se s několika desítkami procent.

Proč bych se bál nakoupit:

1-Už dvakrát nás velký vlastník vypekl - když za hubičku vytěsnil drobné akcionáře (a po vytěsnění sám prodal část akcií) a při nadhodnoceném IPO. Jakou máme záruku, že nás nevypeče potřetí ?

2-Kursová rizika - při měnové krizi (zhroucení GBP) může být propad o hodně větší než při "pouze" finanční (dluhové) krizi.

Jinak - před rokem bylo cca 300 NWR/ozAu. Dnes je to jenom cca 100 NWR/ozAu. To zamrzí, ale riziko mi tehdy přišlo příliš velké.

No když už tu jsem ... Tak třeba neustále opakovaná pravda o tom, jak politika M.Thatcherové postavila ekonomiku VB na nohy. Jaksi si ale nikdo nepovšiml (nebo o tom nechce psát), že právě v době její vlády začala ropná pole v Severním moři najíždět na maximální výkon a VB se stala z čistého dovozce vývozcem ropy, což dramaticky zvrátilo obchodní bilanci.

Najděte mi v polabské nížině ropné pole produkující 500000 barelů denně (jenom zlomek Severního moře - naše spotřeba je asi 400000 barelů denně) a to uvidíte, jaká bude naše ekonomika šavlozubej tygr. Strčíme do kapsy i japonce a důchodcům budeme přidělovat auta se státem placeným řidičem.

To chování kaprů jsem dál v textu opravil.

A do mrtvol nekopu (bonmoty o kopání do mrtvol jsou obzvlášť laciný populismus), čti pozorně. Píšu o tom, že záleží na proporcích. Problém je v tom, že ty existující proporce jsou neudržitelné. Já bych taky těm penzistům rád dal co nejvíc. Ale když nejsou dostatečné reálné zdroje (ne finanční, těch je dost, peníze si natiskneme), tak se reálné požadavky musí přizpůsobit. A ne ještě ten zbytek reálných zdrojů zlikvidovat.

Jeden z naučených axiomů, taková ta věčná pravda, jejíž skutečný obsah si málokdo uvědomuje, jsou takové ty řeči o tom, že jsme si celý život platili pojistné, tak teď máme NÁROK. A to takový a takový. A nejlíp takový, jako mají penzisté v (krachující) západní Evropě. A na tom demagogicky trváme. Komu to aspoň trochu myslí, tak rozumí tomu, že reálná výroba a spotřeba jsou vždycky průběžné. Že se v daném období může rozdělit jen tolik, kolik se vyprodukuje. Víc peněz se rozdat může, ale víc chleba si za něj nekoupíte, protože jeho cena se tomu většímu množství peněz přizpůsobí. Solidarita spočívá v tom, že se ti, kdo pracují, postarají V RÁMCI SVÝCH MOŽNOSTÍ o ty, kdo pracovat nemohou. Nad rámec možností ale žádná solidarita jít nemůže. Aspoň ne trvale. A možnosti končí tam, kde je ohrožena prostá reprodukce. Pokud dnešní nároky zničí zdroje na uspokojování budoucích nároků, tak zítřejší penzisti už třeba žádný důchod mít nebudou. A z tohoto hlediska by dnešní penzisti, pokud chtějí, aby s nimi byli dnešní pracující solidární, měli být solidární se zítřejšími penzisty, dnešními pracujícími. Solidarita musí být vždycky vzájemná. Jinak to nefunguje. Jinak je to vydírání.

Navíc, ti co tak křičí o tom, na co všechno by měli mít ve stáří nárok, velmi rádi zapomínají na to, že už dřív často měli a uplatnili nárok na něco, na co dnešní mladí už dávno nárok nemají. (Kromě těch, kteří žijí v sociální náruči státu.) Žít ve velkém bytě v centru města s regulovaným nájemným a chtít po mladých rodinách, které si ani nemohou dovolit mít dítě, protože buď nemají vůbec kde bydlet nebo by nebyli schopni splácet hypotéku, aby si nechali na daních sebrat ještě víc než platí teď a já díky tomu mohl dostat třináctý důchod, mi nepřijde ani morální ani solidární.

A nepředhazujte mi případy babiček, co nemají na topení. Vždycky existují extrémní případy, kvůli kterým by tu právě měla být sociální síť. Naprostá většina takhle extrémní případy nejsou, ale mnozí se rádi do pozice té babičky situují, aby si také mohli přilepšit pohoupáním se v té sociální síti. Pak se divíme, že pro tu babičku v té síti už místo nezbylo.

Proč vůbec něco píšu. Kdo je ochoten to pochopit, ten už to dávno chápe. Kdo nechce, ten nebude chtít nikdy.

Od státní pomoci automobilkám a bábám kořenářkám se to moc neliší. Co je potřeba rozlišit je, komu se pomáhá a jaký bude výsledek té pomoci. Asi nechceme pomáhat majitelům sklárny, kteří tu sklárnu zprichvatizovali bez vlastních peněz, vytunelovali ji, zadlužili a přivedli zugrunt. Chceme, aby tady fungovala ta sklárna. Stejně by asi byl nesmysl pomáhat sklářům tak, že se jim budou delší dobu vyplácet vyšší podpory v nezaměstnanosti. A už vůbec nesmyslné je poslat je na rekvalifikační kursy na uživatelskou práci s počítačem nebo jim vymyslet místo ve státní správě. Rozhodujícím kritériem by mělo být zachování kvalitní výroby na našem území. A prostředky, které by k té podpoře sklářů měly být použity, to by měla být především jejich ochrana před nerovnými podmínkami, ve kterých pracují. Co nejnižší daně, minimální administrativní zátěž ze strany státu, ochrana před finančními machinacemi (před tunelováním, defraudací, nepřátelskými převzetími) a obecně nerovnými podmínkami v podnikání, a přikláněl bych se i k administrativně nenáročné pomoci s provozním financováním.

Jak můžou naši skláři, kteří platí daně, platí dluhy svých vlastníků (kteří je zprivatizovali na dluh a teď se z nich snaží ty peníze na splacení vysát), kteří musí udržovat desítky administrativních míst na komunikaci se státem a teď i s unií a kteří si platí povinné pojistné ve výši skoro polovina jejich příjmů - jak mohou v těchhle podmínkách konkurovat někomu, kdo žádné pojistné nemá, od daní je osvobozen, peníze dostal od státních bank a ty úvěry nemusí splácet (že někteří z čínských podnikatelů nemusí splácet půjčky, dokázali američani ekonomickým rozborem jejich výroby - je to vlastně přímá podpora státu, ale jmenuje se to půjčka, aby to nebylo napadnutelné) a navíc jsou často diskriminováni téměř monopolním postavením obchodníků. Proti dumpingu se nedá bojovat zvyšováním efektivity výroby. Lacinému šmejdu (a běžný našinec dá přednost lacinému šmejdu před kvalitou - ostatně, v supermárketech tu kvalitu už ani nejde najít, všude samá čína) se nedá konkurovat bez poklesu na jeho úroveň.

Krátce - dobrá pomoc je taková, jejímž výsledkem bude rozvoj domácí výroby, a především kvalitativní, která bude stimulovat lidi k tomu, aby se aktivně snažili pracovat, a která bude snižovat budoucí neproduktivní spotřebu. (Kdykoliv cokoliv postavíme, tak pokud si to na svoji budoucí údržbu a provoz samo nevydělá, je to budoucí systematická ztráta.) Špatná pomoc je taková, která bude do budoucna zvyšovat náklady na provoz a údržbu, která bude stimulovat lidi k tomu, aby nepracovali, aby se jenom spoléhali na to, že jim někdo pomůže, a která lidi jenom učí žít na úkor systému. Špatná pomoc je zvýhodňovat stavby montoven, při jejichž stavbě se nenávratně zničí orná půda (do budoucna se tím snižuje produkční síla naší ekonomiky), které jsou rentabilní jenom díky tomu, že jsou osvobozené od daní a které mohou fungovat jenom díky tomu, že zaměstnávají polovinu cizinců z "laciných" zemí.

K tomu snižování budoucích nákladů a stimulaci lidí - abyste mě neobviňovali, že nedávám žádné návrhy - pro začátek by určitě do budoucna hodně pomohlo, kdyby se dávky a přídavky platily státem jenom na dvě děti. Aby si z dávek na děti nemohli lidi dělat výhodný zdroj příjmů.

Tak znovu link

http://www.doomers.us/forum2/index.php/topic,60339.0.html

Tak a teď si budu muset zajít na pivo...

, anebo třeba firmy, které staví výtahy pro handicapované na všech veřejných budovách. (Jakoby nestačilo mít na pražském obvodě dvě nebo tři bezbariérové školy - musí být bezbariérové všechny. To asi aby si na vozík mohl sednout i ten, kdo by se jinak bez něj třeba raději obešel. NEPŘEHÁNÍM - je hodně těch, kdo by se obešli i bez vozíku, ale rádi si na něj sedli, když se to vozíčkaření tak zpříjemnilo. Zeptejte se doktorů.) Ne že by chodníky a obrněné transportéry nebyly potřeba - veřejná spotřeba být musí, musí být i charita, je to ale vždycky otázka proporcí a skutečné potřeby. A ty proporce jsou u nás těžce narušené a o potřebě rozhoduje "potřeba" firem urvat si část veřejných peněz - rozuměj daní sebraných horníkovi a chovateli kaprů.

Určitě jsem mnohé z těch, co žijí z daní vynechal. Jednodušší bude možná jmenovat ty, kdo jsou skutečnými přispěvateli do systému. Horník, chovatel kaprů, sklář, zemědělec (přestože dostává dotace, je čistým přispěvatelem) - tihle všichni živí ty, kteří jsou uvedeni v předcházejícím odstavci. Jo PARDÓN - skláři ve Světlé už ne. Díky prozíravé ekonomické politice těch, co jsou u vesla, teď horník a chovatel kaprů živí ještě i nezaměstnané skláře ze Světlé.

Osobně si myslím, že než na zdokonalování (rozuměj - růst) státní správy, měl stát raději veřejné prostředky vynaložit na zestátnění a oddlužení skláren ve Světlé. A prodat je pak novému investorovi. (Za podmínek zaručujících pokračování výroby.) Proč se tak nestalo ? Inu, asi abychom v očích nadnárodních euroúředníků a orgaizací vypadali lépe. Že se do budoucnosti ožebračujeme ? To je budoucnost, ta nikoho nezajímá.

Co mě obzvlášť dožírá, jsou kecy o tom, jak na dovozu laciného šmejdu odkudkoliv vydělává spotřebitel. Jak už jsem řekl. Spotřebitel, to je obyčejný nevzdělaný volič. Ten si pod sebou za pár ušetřených korun rád podřízne větev. A nikdo mu nevysvětlí, že jestli bude kupovat čínské zboží, tak bude za pár let žít jako číňan. Nejsmutnější na tom je, že na tom nezbohatne ani ten číňan, ale nějaký nadnárodní investor a jeho kamarádi z organizací jako třeba WTO.

Občan věří tomu, co mu řeknou v televizi. Když se mu řekne, že na globalizaci vydělá, tak tomu uvěří. Zvlášť když mu k tou otevřou hranice a on si může napéct řízky, dát si je mezi chleby a odjet s nima do Versailes. A když se objeví v obchodech laciné hrnky bůhvíodkud, to ho teprve přesvědčí. Že kvůli tomu sám přijde o práci nebo že mu Fišer bude chtít zvýšit daně, aby měl na sociální dávky pro propuštěné skláře, tahle spojitost mu nedojde. Zkuste si někdy zajít na domovní schůzi - to uvidíte, jakých duševních výkonů je reálný český občan schopen.

Televize - co už jsem se naposlouchal toho, že Fišerova vláda je nejoblíbenější. Ono tedy u nás asi vůbec není těžké být oblíbenější, než ty vlády předtím. Ale stejně se nemohu zbavit pocitu - že současná úřednická vláda je oblíbená především proto, že to lidem do hlav soustavně vtlouká televize. Lidé pak už v dotazníkových akcích jen papouškují to, co mají naposlouchané. To jsou ta naučená a nacvičená schémata, okterých jsem psal na začátku.

Osobně - v úřednické vládě jsem se velmi zklamal. Vládo - řeči o tom, že neodstupujete proto, že by Vás pak mohl nahradit někdo ještě mnohem horší, to mi přijde ubohé. Pro mě jste jenom ukázali svoji bezpáteřnost. Kdybyste to s tou odpovědností za věci veřejné mysleli vážně, tak už jste dávno v mimoparlamentní opozici. A právě Vy jste měli reálnou možnost něco dokázat. TOP09, která je nacpaná politiky, kteří se už dříve mnohokrát dokázali zkompromitovat, ta žádný volební zázrak neudělá. Dobrý výsledek ano, ale zázrak ne. A zázrak potřebujeme.

O čem jsem to vlastně psal ? No psal jsem o tom, že nesmíme zahubit produktivní síly společnosti tím, že necháme stále větší neproduktivní část společnosti žít na jejich úkor. O tom, že už současný stav je takový, že produktivní část společnosti nedokáže zajistit neproduktivní části společnosti současnou životní úroveň, na kterou je ta neproduktivní část společnosti zvyklá. Jinými slovy, přestože jsou mnozí ochotni stále víc přerozdělovat, ono už toho na to přerozdělování není dost. Příliš velkým přerozdělováním se už zadusila produkce. Ještě že nám Němci vloni pomohli tím šrotovným. To by teprve byly šoky.

Jak to vypadá, když se prožere úplně všechno, to je teď vidět na Haiti. Bylo by omylem si myslet, že humanitární krizi způsobilo zemětřesení. Humanitární krize tam byla už mnoho let předtím. Je to země, kterou přelidnění a nekontrolovaná spotřeba dokonale zdevastovaly. Zemětřesení jenom přitáhlo světovou pozornost. Zkuste následující link a všimněte si fotografie krajiny. Nerad bych, aby takhle někdy vypadla třeba naše Vysočina. Žít z podstaty se nedá. Co je produktivní, to se musí hýčkat a opečovávat. Nebudu psát, co si myslím o zvyšování daní. To by tady byla samá trojtečka.

http://www.doomers.u ...

Co na tom, že na jaře nebude co zasít. Teď máme chuť na koláče, tak si z osiva umeleme mouku. A aby se nám ty koláče dobře pekly, tak si necháme od kamnáře postavit novou pec. A čím mu zaplatíme ? No přece dáme mu část toho osiva, které jsme mohli zasít příští rok.

Přesně takhle spravují naši zemi ti, kdo jsou právě u vesla. Jsou ale právě oni tím skutečným zlem ? Nejsou větším zlem voliči, díky kterým se bratrstva kočičích pracek dostávají k moci ? Ale co chtít po voličovi ! Průměrný volič je nevzdělanec, který nemá rozhled, vizi a ani schopnost retrospektivy. Navíc, jednání lidí je jen ve velmi omezené míře ovlivňováno aktivním a kritickým myšlením. Většinou jednáme a mluvíme podle naučených a nacvičených schémat, ze kterých se nedokážeme vymanit prostě už jenom proto, že si jejich existenci neuvědomujeme. Přijali jsme za vlastní spoustu axiomů, které pokládáme za absolutní pravdy, přestože jsou v rozporu s existující zkušeností a často i s elementární logikou. Zato závěry exaktních věd a matematické důkazy jsme ochotni demagogicky bagatelizovat a zesměšňovat, kdykoliv pro nás nejsou výhodné. No ano, bežný volič přijme za pravdu jenom to, co je pro něj výhodné. A dodal bych - výhodné právě teď. A politici voličům za vydatné pomoci médií ochotně vyhoví. Média zpracují voliče a tím vytvoří politickou objednávku. Doufám, že tu není naivka, který si myslí, že média jsou nestranná. Není nakonec tím největším zlem právě demokracie ? Takový král musel dobře spravovat svoje království, protože kdyby vypukl hladomor, tak mohl jít třeba taky pod gilotinu. Ovšem tehdy měl na svoji podporu také mediální velmoc - církev svatou.

Ale k věci. Samozřejmě že machinace s financemi a trhy jsou také samy o sobě schopny způsobit mnoho zla. Neměli bychom z nich ale dělat toho zlého vlka, který za všechno může. (I když ... my, západní civilizace, jsme je používali jako nástroj, díky kterému jsme si žili jako celek lépe na úkor zbytku světa. Problém je, že díky individuální nenažranosti a neschopnosti držet pohromadě jsme i tenhle nástroj prošustrovali. - to by bylo ale na hodně dlouhé povídání.) Katastrofální stav financí je důsledkem katastrofálního stavu reálné ekonomiky. Reálná ekonomika neprodukuje tolik statků (potravin, spotřebního zboží, elektřiny a tepla), abychom si mohli my všichni žít na současné úrovni. Myslí si někdo, že kdybychom mohli dnes zrušit dluhy nebo monetaristicky natisknout víc peněz, že by se tím od zítřka vyřešily ekonomické problémy ? Nic by se nezměnilo. Sice by po zrušení dluhů naši věřitelé nemohli za úroky z nich skupovat u nás zemědělskou půdu, ale stát by byl zase v deficitu, protože by nebyl schopen na daních vybrat tolik, aby zaplatil všechny státní zaměstnance, náklady správy státního majetku a jeho údržby, včetně infrastruktury, sociální dávky, penze a zdravotní péči na současné úrovni.

Zvyšující se daně vždycky zahubí část produkce a rozšíří řady těch, kdo z těch daní žijí. Čím lépe se uspokojují nároky těch, kdo žijí z daní, tím více se lidé snaží patřit právě do této skupiny. A čím víc se těm, kdo reálně něco produkují, prostřednictvím daní sebere, tím menší je ochota něco reálně produkovat. Naše problémy a problémy celé západní ekonomiky jsou způsobeně právě nepoměrem mezi produkcí (ti, co platí daně) a spotřebou (ti, co žijí z daní).

Je velmi zajímavé podívat se kriticky na to, kdo vlastně žije z daní !?! Hořce bych plakal, když slyším státního úředníka, vědce z akademie nebo obvodního doktora, jak nadávají na vysoké daně a na to, jak mají malé platy (v případě obvodního doktora - jak nízké jsou kapitační platby). Ti všichni přece žijí z daní !!! Dostanou hrubý plat z daní, které byly sebrány třeba někomu, kdo pěstuje na Třeboňsku kapry, a ten daňový plat jim stát také jakoby zdaní, aby to naoko vypadalo, že jsou postiženi daněmi stejně, jako pěstitel kaprů nebo horník na dole, ale ve skutečnosti k žádnému nárůstu daňového výnosu pro stát nedošlo. Prostě jenom úředník těch daní sebraných chovateli kaprů dostal méně. (To je jakoby vám prodavač na krámě dal slevu na kabát a snažil se vás přesvědčit, že část toho kabátu tak vlastně zaplatil za vás.) (Dal bych sem smajlíka, ale do smíchu mi rozhodně není.)

Zrekapitulujme, kdo žije z daní: státní úředníci, policie, vojáci, učitelé státních škol, doktoři (kromě těch, kteří léčí "za hotové" - povinné pojistné je jenom jiný druh daně), penzisti, zaměstnanci rozpočtových a příspěvkových organizací, placení funkcionáři a zaměstnanci měst, obcí, krajů a politických stran, (A TEĎ BACHA !!!) dělníci zaměstnaní ve firmách se státními nebo obecně veřejnými zakázkami. To jsou mimo jiné také všechny ty firmy co staví kruhové objezdy na nesmyslných místech a semafory už málem každých dvacet metrů od sebe a dodávají všechny ty státní informační systémy, které žádné náklady (rozuměj žádného úředníka) neušetří, ale naopak zvyšují nároky na kvalitu a počet lidí na jejich provoz, anebo třeba firmy, které staví vý ...

WSJ objevil Amériku ? Nejen úrokové sazby, ale dokonce ani měnová báze nemá přímý vliv na bubliny a dokonce ani na inflaci. Např. Nathan Lewis statisticky doložil, že v USA expandovala měnová báze a agregát M2 rychleji v době deflace než v době inflace. Jak rychle se točí peníze v ekonomikách, to nezáleží jen na tom, kolik  existuje peněz a jaké jsou úroky, ale především na tom, jak jsou banky schopny a ochotny půjčovat peníze a na tom, jaká je po penězích poptávka, tj. jak jsou lidé schopni a ochotni se zadlužovat. Asi mnohem víc ovlivní rychlost peněz v oběhu rating úvěrů (ovlivňuje ochotu a možnost půjčovat), očekávání růstu ekonomiky (ovlivňuje ochotu půjčovat si) a zcela jistě také laciné pojištění úvěrů. To jsou ty hrůzostrašné CDS (credit default swapy) a deriváty vůbec.  A samozřejmě - gigantický vliv má zadlužování států. Čím víc státy utrácejí, tím víc peněz teče do firem, které ze státních zakázek žijí (prý už snat téměř 60% celé ekonomiky). Zadlužování států nafouklo bubliny víc, než politika centrálních bank. Úrokové sazby vyhlašované CB ovlivňují jenom krátkodobé refinancování komerčních bank, ale skutečné úroky v ekonomice od nich mohou být hodně daleko. Kromě toho mají CB (aspoň některé) k dispozici ještě jeden skrytý a v široké veřejnosti téměř neznámý mechanismus, který ovlivňuje schopnost bank půjčovat peníze - klasifikaci úvěrů. Změnou klasifikace úvěrů totiž mohou skrytě měnit jejich povinné rezervy. Obdobně působí ratingy. Dost k tématu "Na úrocích to nezáleží".

Ale ještě - podívejte se na ČR. ČNB snižuje úroky, ale objem hypoték klesá. A klesá mnohem rychleji než měnová báze.

Když bych chtěl být hodně ironický, tak bych řekl, že náš problém není v tom, že se stát (a domácnosti taky) zadlužuje. Problém je v tom, že se zadlužuje příliš málo. Zadlužujeme se v podstatě jenom do té míry, kolik toho projíme. Na nějakou podporu ekonomické aktivity to nestačí. Naše existující příjmy nestačí ani na placení již existujících dluhů a závazků. Všechny naše dluhy jsou jen spotřeba. Dokonce i ta infrastruktura je už jen spotřeba, protože žádné další dálnice už naši produkční schopnost nezvýší. Naopak to je zase další závazek. Infrastruktura totiž potřebuje údržbu, což je další neproduktivní spotřeba. A čím přebujelejší infrastruktura, tím větší budoucí náklady na udržení její funkceschopnosti. A peníze na ty náklady částečně vysajeme z produktivního segmentu ekonomiky, čímž zadusíme skutečný růst, a částečně je získáme dalším zadlužením.

Všude samé perspektivy a životní jistoty.

No zase jsem se nechal vyprovokovat a něco jsem napsal. Tak sorry :-(

Jen glosička - za růstem není jen rostoucí cena uhlí. Ono tedy vůbec s tou cenou uhlí je to všelijaké, protože cena je hooodně závislá na ceně dopravy (takové zvýšení ceny se v ziscích firmy neprojeví). A v kvalitě uhlí a nákladech těžby jsou také velké rozdíly. U uhlí jde hodně těžko generalizovat.

Spíš bych za růstem NWR viděl útěk z GBP. A protože je pro cenu na naší burze vodítkem cena v Londýně, mohou být kursová rizika pro budoucí vývoj kritická. A útěk z libry (stejně jako z USD) se skutečně děje. Státy, které žijí z reálné ekonomiky (na rozdíl od finanční ekonomiky), se snaží vymanit se z vlivu finančních spekulantů a machinátorů (česky asi správně intrikánů). Obchodníci na finančních trzích si mohou mezi sebou přehazovat finanční assety jak chtějí a vykazovat výsledky jaké chtějí, ale pokud budou jejich měny vytlačeny z clearingu na komoditních trzích, musí zákonitě přijít jejich znehodnocení a inflační šok.

A na dokreslení, jak daleko v tomhle procesu jsme - před pár dny jsem se dozvěděl, že i státy střední a jižní Ameriky uzavřely dohodu o vypořádání vzájemného obchodu v regionální měně. Ta měna se prý jmenuje sucre a ve wikipedii jsem našel celé její jméno - Sistema Único de Compensación Regional. A nabízí se položit si řečnickou otázku - proč jsme se o tom nedočetli v našem nebo západním tisku ? Prý to mimo latinskoamerické země publikovala jen Al Jazeera.

Nějak se nám ty měny podobné euru v regionech množí. A protože si myslím, že naše koruna bude pevnější než libra, tak bych čekal, že NWR může při problémech v měnovém systému hodně propadnout.

P.S. Tenhle příspěvek je pro dlouhodobé investory. Spekulanti ať si vesele spekulují, ty to zajímat nemusí.

Co je to vnitřní hodnota ? Je to účetní hodnota majetku ? Nebo jsou to náklady na pořízení, jak se používají v Tobins-Q ratiu ? Nebo diskontovaný budoucí zisk ? Osobně mám nejraději Tobins-Q ratio. A proto bych při ocenění vycházel především z toho, kolik by dnes stálo pořízení toho majetku který má ČEZ. Což máme dva tisícovkové bloky v Temelíně (a jejich výkon se bude asi trochu zvyšovat, protože Ruská konstrukce má prý rezervy) a čtyři pětistovkové bloky (po rekonstrukci) v Dukovanech, nějaké ty vodní a přečerpávací elektrárny, staré uhelné bloky. A potom tady máme třeba vlastnictví distribuček a SEVDO. A nakonec třešnička na dortu - PTAS. A domácí investice ČEZ mají ve skutečnosti mnohem vyšší cenu, než za jakou je ČEZ získal, čímž se jeho vnitřní hodnota podstatně zvýšila. I když nezapočítám zahraniční investice, na které se dívám spíš jako na riziko, tak si myslím, že ČEZ je teď mírně podhodnocený, možná až v řádu desítek procent. Tím spíš, že do všech těch odhadů hraje také očekávaná inflace. A T-Q se dlouhodobě vždycky prosadí.

To ale neznamená, že to nemůže jít níž. Všechno závisí na vývoji ekonomiky a na vývoji v měnové oblasti, včetně mezinárodního měnového systému. Myslím si, že právě vrcholí bearmarket rally, čili pokus nafouknout znovu původní bublinu. A myslím si, že se druhá vlna propadu obnoví dřív (nejdéle v řádu měsíců - ale timing je vždycky ošidný) než se bankám a vládám podaří rozpoutat rychlou inflaci. (Krachy měn a velkých zemí zatím banky úspěšně oddalují.) Takže přestože je ČEZ podle mě podceněný, stejně bych ještě raději počkal na nižší cenu. Optimální k nákupu by myslím byla doba po rozhodnutí vlády o jeho privatizaci.

Smetánka jsou pro mě ti nejbohatší a nejvlivnější lidé z toho, čemu ještě dnes nostalgicky říkáme západní civilizace. Jinak asi ti, co se scházejí každého půl roku a říká se jim Bilderberg group. A v Euro věřím (jistotu samozřejmě nemám), protože je to to, o co se snažili dlouhá desetiletí. V Euru je vloženo tolik úsilí, že se ho jen těžko vzdají. A je to mezistupeň k jednotné světové měně - vlajková loď, která se nesmí potopit. Kromě toho je to názor Harryho Schultze. A jeho předpovědi se zatím vždycky (i když vždycky se zpožděním - zase ten timing) vyplnily. Ozývají se sice hlasy (např. Jim Willie z HTL), že insolvence členů Eurozóny způsobí oslabení Eura a dokonce rozpad Eura na skupiny Eur, např. Jádrové Euro, Severské Euro, Německé Euro nebo přímo návrat k DM (Bundesbanka je prý pořád skladuje), ale nepřipadá mi, že by byla ochota takovým způsobem zpochybnit trend evropské integrace. Spíš bych čekal, že problémy jednotlivých eurozemí vyústí do ještě větší ztráty jejich suverenity. A je ještě jeden důvod, proč věřím Euru. ECB má v rezervách velké zásoby zlata. Přibližně 10800 t. A má to zlato v rezervách zaúčtované plovoucí tržní cenou, takže v současné době je Euro kryté zlatem už z víc než 50%. To samozřejmě neznamená, že nemohou přijít všelijaké otřesy, krachy bank, apod. Nepochybně přijdou a po nich, po krátké deflaci, přijde inflace. Zatím je inflace málo viditelná, protože banky drží peníze. (A kromě toho nedostatečný odbyt a náklady správy dluhů nutí firmy zlevňovat.) Banky ale nedrží peníze proto, že by bylo málo peněz. Banky drží peníze proto, že mají problémy s rezervami. Problémem dneška není nedostatek peněz, ale insolvence. Peněz je dost, ale mají malou pohyblivost. Inflace propukne v okamžiku, kdy se zrychlí oběh peněz. Jednu věc je potřeba mít pořád na zřeteli. Když zkrachuje dlužník, peníze nezmizí, protože dlužník je už za něco utratil. Jenom se ta ztráta z krachu dlužníka přesune na věřitele a assety dlužníka, které se v konkursu rozprodají, se prodají za nižší cenu (Deflace assetů). Tím se částečně umoří dluh, zbytek dluhu existuje dál, jenom v jiném účetnictví, a hotové peníze existují v ekonomice dál. Hotové peníze zmizí jenom tak, že někdo za ty peníze koupí aktiva centrální banky. Je otázka, jestli ta aktiva bude někdo chtít. Fundametálně je hodnota peněz podmíněna hodnotou aktiv centrální banky. Ovšem v dnešním komplikovaném systému vzájemných závazků (dluhů) je ten fundament velmi dobře zamaskovaný. Peníze jsou velmi likvidní (každý je dnes rád vezme), protože existuje spousta závazků, které je potřeba těmi penězi umořit. Proto assety zlevňují. A životní potřeby zdražují, protože životní potřeby je potřeba uspokojovat průběžně a proto i hradit průběžně stále stoupající náklady na jejich uspokojování. A součástí nákladů na jejich uspokojování je i stále stoupající dluhová zátěž. (Deflace v assetech a inflace v životních potřebách - vyjadřuji se zkratkovitě, to doufám chápete.) Začarovaný kruh, který rozetne jenom velká vlna bankrotů. Teprve potom se ukáže, kolik zůstalo v ekonomice hotovosti, jak výkonná zůstala po kontrakci ta ekonomika a jakou cenu mají assety centrální banky. Konečný stav může být všelijaký. Pokud má ale například centrální banka jako podstatnou část svých aktiv státní dluhopisy a stát vyhlásí bankrot, potom se odpovídající část aktiv znehodnotí a peníze ztratí odpovídající část krytí. Nemusí ale hned ztratit kupní sílu. To záleží na tom, kolik jich v ekonomice je a jestli je lidé budou ochotni používat dál ke směně. Historické precedenty jsou ale nemilosrdné.

A dost - už jsem se vyčerpal. Berte to jenom jako náznak souvislostí. Jako duševní potravu pro vlastní přemýšlení. I když o některých událostech nepochybuji, že nastanou, nikdy si nemohu být jist, kdy nastanou. Jak už někdo kdysi řekl, iracionalita trhů může trvat déle než vy vydržíte být solventní. A přiznám se, že jenom žasnu nad tím, jak se daří všechny problémy oddalovat. Asi to oddalování všem vyhovuje. Jak těm, kteří oddalují vlastní krachy, tak těm, kteří si budují pozice.