Příspěvky nebo odpovědi uživatele Maux

změny legislativy v roce 2010 provedeny byly:

Ještě v létě 2010 se Ministerstvo průmyslu a obchodu ve své zprávě chlubilo: „Zákonem byly vytvořeny stabilní podmínky pro podnikatelské rozhodování tím, že zákon definuje systém podpory formou pevných výkupních cen, případně příplatků k tržním cenám elektřiny.“

V průběhu roku 2010 přijala česká vláda tyto tři novely zákona o podpoře obnovitelných zdrojů:

1)  zákon č. 137/2010 Sb. přijatý  21. dubna 2010 s účinností od 20. května 2010;

2) zákon č. 330/2010 Sb. („druhá novela“), přijatý 3. listopadu 2010 s účinností od 1. ledna 2011;

3) zákon č. 402/2010 Sb. („třetí novela“), přijatý 14. prosince 2010 s účinností od 28. prosince 2010, resp. 1. ledna 2011.

První novela zrušila s účinností od roku 2011 onu „pětiprocentní brzdu“ pro všechny elektrárny s dobou návratnosti investic kratší než 11 let. To způsobilo, že ERÚ zavedl výkupní cenu pro tato zařízení připojená k distribuční soustavě v roce 2011 přibližně poloviční, než jaká byla výkupní cena pro zařízení připojená v roce 2010.

Druhá novela úplně zrušila jakoukoli podporu pro fotovoltaické elektrárny, které nebyly připojeny k distribuční soustavě do konce února 2011. (Výjimku tvoří malé elektrárny s výkonem do 30 kW na střechách nebo obvodových zdech jedné budovy.)

Třetí novela pak zavedla tyto významné změny:

(i)        odvod uvalený na elektrickou energii vyráběnou ve fotovoltaických elektrárnách uvedených do provozu mezi 1. lednem 2009 a 31. prosincem 2010;

(ii)       státní dotace pro provozovatele sítí pokrývající tzv. vícenáklady, které vznikly v důsledku podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů;

(iii)    zvýšení poplatků za vynětí půdy ze zemědělského půdního fondu, které je potřebné k výstavbě většiny elektráren.

Sazba odvodu činí v případě uplatňování výkupní ceny 26 % a v případě zeleného bonusu 28 %. Srážku odvodu provádí příslušný provozovatel sítě z plateb za elektřinu vyrobenou od 1. ledna 2011 do 31. prosince 2013.

Německo chce zvýšit podíl obnovitelných zdrojů energie do roku 2020 na 35 % z dnešních 25 % a do roku 2050 na 80 %.

Bývalý vynikající eurokomisař Günter Verheugen o německé politice:

Dominikální a rustikální půda: Část panství obdělávala vrchnost ve vlastní režii, této půdě se říkalo dominikál. Zbytek byl rozparcelovaný na poddanské grunty, na kterých byli usazení gruntovníci = sedláci = osedlí a hospodařili na nich. Této části půdy se říkal rustikál. Vrchním vlastníkem obojí půdy byla vrchnost. Sedlák, který držel grunt, ho nevlastnil, měl pouze právo dědičného pronájmu.

Sedlák zakoupený: Některý z jeho předků zaplatil v minulosti vrchnosti nějakou částku (zakoupil se), takže jeho držení gruntu (dědičný podnájem) je nezrušitelný. Vrchnost ho smí vykázat z gruntu pouze v případě, že se nějak proviní.

Sedlák nezakoupený: Drží statek jen do vůle pánovy, tedy vrchnost ho může kdykoli vyhnat zcela dle libosti. V praxi k tomu nedocházelo a rozdíl mezi zakoupenými a nezakoupenými se do jisté míry stíral.

Svobodný sedlák = svobodník = dvořák (na Moravě): Majitel malého svobodného statku, který byl právně na úrovni panství, tj. držitel neměl poddanské závazky, mohl statek svobodně prodat a záznam se vedl v zemských deskách, později ve svobodnických knihách. Svobodníků bylo málo, např. jediný grunt ve vesnici měl statut svobodného statku a to ještě v málokteré vesnici. Někdy se mluví o svobodných statcích na některém panství, i když přísně vzato statek součástí panství nebyl. Měšťané a šlechtici často přenášeli svůj opovržlivý vztah k poddaným na selský stav jako celek včetně svobodných sedláků.

A co se týká mužů z české kotliny, sloužících v silách německé branné moci, tak to ano, 1/3, tvořená bývalými občany Československé republiky německé národnosti.