Příspěvky nebo odpovědi uživatele starý bursián

Čtvrtá největší americká banka Wachovia za čtvrtletí přišla téměř o devět miliard dolarů; propustí víc než šest tisíc lidí.

Kvůli odpisům špatných investic se banka propadla do ztráty 8,86 miliardy dolarů (127,9 miliardy korun). Před rokem přitom vydělala 2,34 miliardy dolarů. Wachovia se rozhodla snížit výplatu čtvrtletní dividendy o 87 procent na pouhých pět centů na akcii a propustí 6350 zaměstnanců, tedy asi pět procent.

Propouštění souvisí s plánem banky zastavit ve své hypoteční divizi poskytování úvěrů prostřednictvím makléřů. Následovala další americké banky, které tento způsob poskytování hypotečních úvěrů zastavily.

Během posledních dvanácti měsíců klesla tržní hodnota Wachovie na čtvrtinu (25 miliard dolarů).

Akcie AAA před okamžikem oslabovaly o 25,15 % na cenu 12,25 korun kvůli realizaci série stop-loss pokynů. Zastavení obchodování s touto akcií bylo téměř na spadnutí. Cena titulu se však po propadu ve SPADu o více než 20 procent vrátila zpátky a aktuálně se obchoduje o 16,77 % níže, na ceně 13,9 Kč.
Co říkají burzovní pravidla o možnosti pozastavit obchodování s konkrétním titulem?
„Pokud se aritmetický střed povoleného rozpětí odchýlí o více než 20 % od aritmetického středu, který byl stanoven při zahájení otevřené fáze a do 2 minut od okamžiku překročení se nevrátí zpět do pásma, bude vyhlášena 15 minutová přestávka. Během této přestávky není možné s příslušnou emisí uzavřít ve SPAD obchod. V případě, že se ke kotování přihlásí během této přestávky alespoň 3 tvůrci trhu, bude se povolené rozpětí po jejím uplynutí rozšiřovat o dalších 10 %, a to až do možného max. stanoveného limitu ± 50%. Přestávka bude zahájena i v případě překročení každého dalšího vyhlášeného 10% pásma.“

Ceny nemovitostí v USA se v dubnu opět snížily, a prohloubily tak sérii rekordního poklesu. Ukázal to dnes index Standard & Poor's/Case Shiller. Meziročně vykazuje pokles cen už každá větší metropolitní oblast a v některých případech je pokles více než desetiprocentní. S&P rovněž uvedla, že užší kompozitní index deseti metropolitních oblastí v dubnu klesl o 1,6 procenta a jeho meziroční propad dosahuje 16,3 procenta. To je také rekord! Ceny domů se ve sledovaných oblastech snižují už osm měsíců v řadě!! 13 z 20 metropolitních oblastí vykazuje rekordní meziroční pokles a v polovině oblastí cenový pokles dosahuje dvouciferných hodnot. Snadno se může stát, že se vytváří začarovaný kruh, kdy další pokles cen povede k dalším nespláceným hypotékám, nucenému prodeji domů, a tudíž k ještě výraznějšímu poklesu cen.

Indikátor se na rekordu ocitl před dvěma lety. Index pro deset oblastí od června 2006 klesl už o 19,1 procenta, širší index, který zahrnuje 20 metropolitních oblastí, má od července 2006 ztrátu 17,8 procenta.

Počet amerických vlastníků domů kteří byli v květnu v prodlení se splátkami hypoték a hrozí jim exekuce meziročně stoupl o 50% a prodlužují tak bytovou krizi, pokles cen domů i negativní náladu v USA! Podle kalifornské společnosti RealityTruck přijalo v květnu upozornění o exekuci celkem 261 255 domácností porovnáním se 176 131 v květnu 2007 což je současně meziměsíční nárůst o 7%!

Nevada, Arizona, Kalifornia, Florida a Michigan je pět nejpostiženějších států. Z celostátního pohledu přijala každá jedna ze 483 amerických domácnocností dokument o vyvlastnění nemovitosti což je rekordní hodnota! 

Přetrvávající krize bytového trhu, klesající ceny nemovitostí a zpřísněné úvěrové podmínky vlastně nedovolují majitelům domů předejít vyvlastnění. Mnozí marně hledají kupce anebo dluží vyšší částky než je samotná tržní cena domů a nezískají proto požadované úvěry. Negativní je v současnosti pro dlužníky růst úroků hypoték reflektující výhled Fedu a možné zpřísnění monetární politiky v USA. Úroková sazba 30-leté hypotéky tento týden stoupla o 0,23% na 6,32% což je nejvyšší hladina za posledních 9 měsíců!

Odhadem je půl milionů dlužníků před exekucí zejména těch kteří dluží více z důvodu poklesu cen nemovitostí na trhu. 

Finanční analytici odhadují že krize na trhu realit bude vrcholit letos v září avšak zotavení bude jen velmi pozvolné. Ceny existujících domů do konce roku 2009 ještě klesnou nejméně o 10%!!

Proč se ceny akcií pohybují jednou nahoru a podruhé naopak dolů? Jaké vlivy se v jejich výsledcích odrážejí? Jaké rozlišujeme typy akciových analytiků, jak tito odborníci pracují a jaká vydávají investiční doporučení?

K vysvětlení pohybu cen akcií existuje řada teorií. Podle jedné z nich konají náhodnou procházku ("random walk"), takže cena akcií je výsledkem náhodných faktorů a nelze ji předpovídat; pouze dlouhodobě zachovává určitý růstový trend. Podle jiné teorie jsou v cenách akcií již dávno zahrnuty veškeré odpovídající informace, takže je nemožné nalézt podhodnocené akcie, natož pak "překonat trh".
Další teorie říká, že vývoj cen akcií je odrazem tří trendů: primárního, který má trvání v řádu let a může být rostoucí (býčí) nebo klesající (medvědí); sekundárního, který se odehrává v řádech týdnů až měsíců a koriguje trend primární; a konečně denních fluktuací, které se odehrávají v rámci jednoho dne nebo týdne, jsou odrazem náhodných faktorů a jejich význam je z hlediska investičního rozhodování zanedbatelný. Hlavním úkolem analytika podle této teorie je potom rozlišit, zda je vývoj cen akcií odrazem primárního nebo sekundárního trendu.

Když došly 20. června zprávy z bojiště, dala mu londýnská burza za pravdu. O dva dny dříve u Waterloo Wellingtonova armáda Napoelonův nápor vydržela, a když jí večer přišly na pomoc pruské oddíly maršála Blüchera (jehož armáda zdaleka nebyla tak poražená, jak se soudilo), bylo vítězství spojenců úplné. Napoleonova vláda prakticky skončila a revolučními válkami zpustošenou Evropu čekalo dlouhé období míru. Ceny akcií a dluhopisů vyrazily okamžitě vzhůru. Ti, co spekulovali na pokles, utrpěli těžké ztráty, když ke splacení závazků museli dokupovat cenné papíry za vyšší cenu, než za jakou je prodali.

A co víc, protože neúspěšná spekulace oslabila řadu Rothschildových konkurentů, byl jeho bankovní dům jedním z mála, které mohly pomoci evropský mír financovat. Francouzská vojenská moc byla zlomena, přicházela doba dominance pro Velkou Británii, její rychle se rodící průmysl a rostoucí mezinárodní obchod. A samozřejmě pro subjekt, který měl celý budoucí rozmach úvěrovat - bankovní dům N. M. Rothschild.

Před 192 lety se zhroutila londýnská burza. Všichni si mysleli, že Napoleon v Belgii rozdrtil spojenecké armády a Evropu opět čeká období nekončících válek. Jen Nathan Mayer Rotschild věřil, že u Waterloo to dopadlo jinak. A vydělal na tom.

Francouzská bestie se vrátila. Utekla z Elby, kde měla navěky zůstat ve vyhnanství, vylodila se ve vlasti a díky ďábelským schopnostem si ji během pár dnů podmanila. Když ji ostatní mocnosti vyzvaly, aby se vrátila tam, odkud přišla, vyhlásila mobilizaci a ještě než se mocnosti dokázaly připravit, vtrhla na belgické území. Psal se červen roku 1815 a Napoleon Bonaparte se naposled pokusil ovládnout Evropu.

Těžko říct, jak se mu podařilo vymanévrovat početně silnější pruskou armádu maršála Blüchera a zasadit jí porážku u Ligny, zatímco vévoda z Wellingtonu nebyl schopen u Quatre Bras porazit mnohem slabší francouzský odřad maršála Neye. Napoleon nechal utíkající Prušáky prchat a 18. června skoro celou silou své armády zaútočil proti Wellingtonovu slepenci anglo-holandsko-hannoversko-nasavsko- belgických sil. Těm, kdo trochu přemýšleli, bylo zcela jasné, jak tato bitva dopadne. Zkušenosti z posledních dvaceti let hovořily jasně v Napoleonův prospěch. A stejně jasné by byly i následky - další kontinentální blokáda a francouzští korzáři na všech mořích a oceánech. Vůbec nic pěkného pro anglický obchod a anglickou vládu.

Takové úvahy se nejspíš honily hlavami londýnských makléřů, když 19. června dorazily za průliv La Manche zprávy z Ligny a Quatre Bras. Londýnský trh se zhroutil. A nebyl žádný důvod, aby se o den později tento masakr neopakoval. Jen blázen by v ten okamžik držel britské vládní dluhopisy, když zemi nejspíš čekala další válka, kvůli které se budou muset vydat nové a s vyšším úrokem. Bylo lepší je hned prodat, oželit pár dní úrokového výnosu a s velkým ziskem je později dokoupit zpět. Anebo ještě lépe - najít někoho, kdo dluhopisy za nějaký obstojný úrok půjčí, pak je prodat a až klesne jejich cena je nakoupit zpět. Pak by je stačilo vrátit s dlužným úrokem smolaři, který je půjčil, ať si s nimi doma třeba tapetuje. Zisk, vzniklý z rozdílu prodejní a kupní ceny by zůstal spekulantovi (samozřejmě po odečtu úroků za půjčení dluhopisů). Mohl to být docela dobrý způsob, jak se dalo na válce vydělat.

Další na ráně byly třeba akcie Východoindické společnosti. Tato společnost, mající monopol na britský obchod s Orientem, potřebovala pro svou činnost mír jako sůl. Francouzské korzáry přitahovaly její velké plachetnice plné stříbra, hedvábí, čaje a drahého koření. A až Francouzi vyplují, jen Bůh ví, kolik lodí se dostane bezpečně do přístavů. Bylo jasné, že akcie East India Copany jsou vhodné k prodeji. Pokud by je někdo mermomocí chtěl vlastnit, mohl je později koupit levněji.
To vše bylo 20. června 1815 každému jasné. Až na Nathana Mayera Rothschilda.

Tento osmatřicetiletý židovský bankéř, který se přestěhoval do Londýna z Frankfurtu nad Mohanem a od roku 1804 měl britské občanství, akcie a dluhopisy neprodával. Naopak, čím více se trh propadal, tím více akcií a dluhopisů nakupoval. Jen málokomu to přišlo divné. Soudilo se, že se Žid jenom marně snaží zadržet padající trh. Protože tentokrát v tom byl namočen až po uši.

Bankovní dům Rothschild financoval Wellingtonovo belgické tažení a další peníze půjčil ruské, pruské, rakouské a několika německým vládám. Velikost spojeneckých dluhů byla taková, že ho případné problémy při jejich splácení mohly potopit bez ohledu na to, jak mocným finančníkem v té době byl.

A tak makléři prodávali a trh klesal, zatímco bankovní dům N. M. Rothschild nakupoval a nakupoval. Sám majitel se tvářil stejně přísně jako dřív, takže se z jeho tváře nedalo vyčíst, co si o situaci vlastně myslí. Což byla pro mnohé v ten den velká škoda.

Nathan Mayer Rothschild měl totiž plán, založený podle některých zdrojů na mnohem lepších informacích, než měli ostatní. Dodnes se neví, jak se k nim v době bez železnic, telegrafů, telefonů a radiového či televizního spojení dostal. Nejromantičtější verze hovoří o tom, že byl ve Wellingtonově štábu, když se u Belle Alliance obě armády srazily. S výsledkem bitvy spěchal na koni do Antverp, kde už čekala najatá loď, s kterou překonal Lamanšský průliv a pak najatým dostavníkem či na koni rychle dojel do Londýna. Méně romantická verze tvrdí, že tuto cestu vykonal jeden z jeho obchodních agentů. Dle ještě prozaičtější verze donesl zprávu poštovní holub, pomocí kterých se Rothschild dorozumíval se svými evropskými zastoupeními. V úvahu však přichází i verze čtvrtá, zbavená vší romantiky i patosu. Podle ní Rothschild nevěděl, jak bitva vlastně dopadla, ...