To je praxe ze života majitelů výdělečných firem, což ještě mnozí občané dost dobře nechápou a považují podnikatele za kriminálníky (zřejmě v důsledku předchozího režimu).
To, že bude v takhle složitě slátané novele daní nějaká skulina, bylo při známé kvalitě našich zákonodárců jasné hned od počátku. Hledejme problém tam, kde opravdu je. A to je nejspíš ústup od reformy k deformě daní. Sice se tomu vznesně říká první krok reformy, ale obávám se, že žádný další už neprojde, protože původní jednoduchost rovné daně se nelíbí těm, kterým se stále dost a dost peněz z vybraných daní kutálí do vlastní kešeně. A že v takovém případě nezáleží na barvě vlajky, vidíme každý den.
Jak velká část politiků chce opravdu něco změnit k lepšímu? A kolik jich jen využívá svého fondu výřečnosti k tomu, aby se nějakým způsobem dostali k vybraným daním?
