Fortum nesleduji...tedy ani jejich podnikání v geografické rovině.
Tady jde o to, že svět byl donedávna globalizovaný...banky jsem vyprodal před koncem 2020, ale sleduji je stále. Proto občas sdílené info, to není povinné. Sleduji je dlouhé roky - to ještě UA byla za Janukoviče vazalským státem Ruska.
Jako majitel malé firmy si můžeš určit s kým a kde budeš obchodovat. At je v tom morálka nebo cokoliv. Ale jako podílník v nadnárodní společnosti, nerozhoduješ o ničem - taková jsou fakta. Můžeš pouze prodat podíl /v současnosti radostně pod cenou - jenom na okraj/. Ani klienti ani majitelé firem (jako minoritní podílníci), co mají pobočky v Rusku nerozhodli, že bude tato válka. Tlak na odchod firem z Ruska je enormní - a dá se pochopit. Nepodporovat nikoho, kdo páchá válečné zločiny.
Ale, že tam někdo podniká (asi nemůže jen tak behem měsíce hodit přes palubu zaměstnance a klienty - příchody a odchody na trhy jsou záležitostí měsíců). A je brutální rozdíl mezi těmi, co Rusům válku financují přímo (z bank např. Sberbank, nebo Gazprombank - ta dnes supluje v podstatě centrální banku) a těmi, co do toho spadli nepřímo a přišli k tomu jak slepí k houslím - nejen podnikatelé ale i miliony odběratelů surovin, dovážených z Ruska. Když byl onen slavný covid..nahrazovalo se mnohdy za nic. Spousta lidí, co musí živit rodiny jen v malých strojírenských firmách přichází o práci - firmám nikdo nic nenahradí, prostě řetězová reakce. Ale i toto jsou sekundární nebo terciální oběti války - a myslím, že je špatně házet je do jednoho pytle s viníky války - jen proto, že se těmi obětmi stát nechtějí. Že je třeba v zájmu vyššího dobra něco obětovat, ale pro mnohé ono něco znamená všechno, na co dřeli i deset a více let.
Morální zábrana je fajn, ale nás dole se v mnoha ohledech nikdo neptá. Znám lidi, co v důsledku sankcí přišli o firmu nebo o práci - a mnozí z nich přispěli na své poměry velkou čáskou na válečné uprchlíky, nebo dobrovolničí.
Ono to není jen o tom, že se vzdáme pohodlí v podobě pohonných hmot, tepla v podobě plynu, energií v podobě plynu a jaderného paliva. Tahle země a lidi v ní pomáhají válečným uprchlíkům, jak jim možnosti dovolují. Není to zadarmo. Chtít pomoci je fajn, když máš z čeho. A víš, co je nejhorší, ti co v té válce bojují, umírají, přišli o blízké, o domovy si tohle nevybrali stejně jako ten nejposlednější odběratel plynu nebo motorista v Evropě, který i přes tuhle mizérii pošle peníze na Ukrajinu. Podívej se kolik jen ČR zaslala pomoci.
Rozhodnutí je řeknu možná alibisticky na našich volených zástupcích. Voliči na ně mohou pouze vytvářet tlak. Nebo jim ve volbách vystavit účet. To se v ČR naštěstí děje.