Myslím, že dobrý spekulant má morálku i vnitřní řád, má touhy a sny a umí být šťastný nejen z peněz, které si vyspekuluje. I křížovkář se štěstím zatetelí, když vyluští křížovku správně a radostí má kopec i jiných. Proč by spekulant i křížovkář nemohli byýt uspokojeni svou prací stejně jako sochař, který vysochá něco, čemu smrtelníci beztak nerozumějí, nebo zubař, kterému se podaří zvlášť pěkná korunka. Vydělat xx - nevím, ale vydělat peníze je uspokojující ať je to jakoukýmkoliv férovým způsovem. A spekulovat se svými penězi a riskovat ztrátu svých peněz, to opravdu vůbec nemá nic společného s hrami s lidskými osudy, jak to předvedli rudí po několik desetiletí a jak by to rádi předváděli někteří bezskrupulózní politici i dnes. Politik v Římě vložil svůj majetek, o ten mohl přijít, nebo ho rozmnožit svou prací. Politik dnes shrábne členské příspěvky své strany, korupční zdroje, státní zdroje, ale svého nic. A získá vždy, zvlášť když pojem špinavé peníze nemá naplnění. Je jako loutkař, který zaksíruje za představení, i když jeho loutkové divadlo je prožrané červotočem a loutky mají odřené nosy a uši a pelichají a šaty jim prožrali moli. Ale nejde o divadlo, nejde o nic menšího než řízení státu. Jen málokterý politik na naší politické scéně to ale chápe takhle. Možná našim politikům připadáme jako loutky, se kterými si mohou hrát svoje divadlo. Pro koho ale hrají? Jeden pro druhého, pro sebe navzájem? Ano, jeden pro druhého a pro sebe navzájem.
