který tvrdí, že cena na burze je ta jediná, kterou podnik má. K hodnotě podniku se dá dojít několika způsoby:
1. Cena stanovená na burze - vzniká v důsledku rovnováhy mezi množstvím a cenou nabízených akcií a množstvím a cenou potávaných akcií v daném čase a na daném místě. Poptávku a nabídku vytvářejí investoři, kteří mají nějaký (zpravidla rozdílný) názor na budoucí vývoj ceny daných akcií. Výhodou stanovení ceny na burze je fakt, že cena vznikne v "reálném světě" a podle teorie efektivních trhů by měla nejlépe odrážet hodnotu podniku. Nevýhodou burzovní ceny je skutečnost, že její férovost závisí na dokonalé informovanosti všech investorů. Předpoklad, že všichni mají stejné informace a umí je správně vyhodnotit, je přinejmenším sporná. O naší burze ani nemluvě!
2. Cena vypočítaná na papíře (fundamentální hodnota) - vzniká v důsledku použití některé z metod pro oceňování podniku (DFCF, EVA, likvidační hodnota). Výhodou těchto metod je, že hodnotí přímo schopnost podniku vytvářet hodnotu (FCF) pro své vlastníky, nazávisle na názorech "burzovního davu". Nevýhodou je, že budoucí toky a nastavení řady parametrů závisí na kvalitě odhadce. O kvalitě našich odhadců ani nemluvě!
Co z toho vyplývá: Žijeme v České republice. O budoucnosti Uni v rukou PKN nikdo z nás nic neví. O tom, jakou odkupní cenu stanoví znalec také ne. Na Bobovi se sympatické, že se jí snaží aspoň odhadnout, protože ví, že za dva měsíce to nebude burzovní, ale papírová cena, kterou uvidíme na svých monitorech. A Grobeček by nám mohl vysvětlit, na jakém základě došlo PKN k nabídce 99 Kč za akcii Unipetrolu, když "jediný spravedlivý" kurz na burze byl v té době hluboce pod touto cenou. Předem upozoňuji, že pohádka o "bonusu za majoritní balík" neobstojí, protože zde existuje povinnost nabídnout odkup ostatním akcionářům a cena za majoritní balík se započítává.
