Bydlíme se ženou na mateřské a malým dítětem v menším okresním městě 120
km od Prahy ve zděděném rodinném domku. Ještě nedávno jsem pracoval jako
systémový analytik u místního výrobce telekomunikačního softwaru,
vydělával jsem na náš region slušné peníze, žena dostávala mateřskou a
docela hezky a spokojeně jsme si žili. Vydělával jsem 15000 čistého, žena
má mateřskou 3630, za 18630 korun se u nás dá slušně žít.
Shodou různých okolností můj zaměstnavatel zkrachoval. Nepříjemné...
Slušnou práci u nás neseženu a tak jsem se rozhodl hledat v Praze.
Našel jsem si práci hned, jsem profík v oboru, plat je slušný - 38 tisíc.
Na denní dojíždění to ovšem není, takže si musím pronajmout byt a domů
jezdit jen na víkendy a jedenkrát v průběhu týdne, když je třeba ženě
pomoci, a taky aby nebyla pořád s dítětem sama. Samozřejmě něco stojí
stravování v Praze, máme sice stravenky a žena mi dává jídlo sebou, ale
stejně se nevyhnu občas nějaké restauraci.
Ale práce mně baví, mám skvělé výsledky, firma je se mnou velmi spokojená
a daří se nám.
Pracuji v Praze už měsíc a půl a přišla první výplata - 26600 korun na
dlaň.
Z toho okamžitě vypláznu 10000 korun za pronájem garsonky na Jižním městě.
Ještě za vodu, plyn, internet (tedy výpalné Telecomu) 2000. Soukromě
najedu domů a zpět 1920 km, což mně stojí jen na benzínu 4800. Za různé
další nutné pražské poplatky, které bych doma neměl, vydám asi tisícovku.
Počítám, počítám...jsem blázen, abych tady makal celý týden bez rodiny za
8800?
Moje žena bere mateřskou 3630, náš společný příjem je tedy 12430 korun.
Jak s tím vyžít? Naše životní úroveň upadá.
Dávám výpověď, odjíždím domů a přihlašuji se na Úřad práce. Moje odměna
činí 10800 korun za celodenní hraní s dcerou.
Protože se večer nudím, skládám známým pécéčka. Udělám tak jeden týdně, na
každém vydělám asi 2000, tedy 8000 měsíčně na ruku. Uvažoval jsem, že si
zřídím ŽL a začnu se tím živit. Tak jsem zašel na úřad. Paní mi
vysvětlila, že musím platit minimální zálohy na sociální a zdravotní
pojištění, dohromady asi 3000 za měsíc. Minimální daň mi ukousne minimálně
840 korun měsíčně.
Počítám, počítám...Z mých vydělaných 8000 mi tedy zůstane 4160. Polovina?
Pani, nechejte si ten formulář...
Podnikám dál na černo, neplatím nic, zdravotní za mne platí stát a
sociální pojištění nikdo. Stejně je k ničemu.
Dostávám 10800 od Úřadu práce, 8000 za služby přátelům, manželka 3630,
takže náš celkový příjem do rodiny je 22430. Naše životní úroveň se
rapidně zvedla, letos v létě si konečně dovolíme dovolenou u moře a v zimě
lyžování v Alpách.
Minulý měsíc jsme si vyřídili sociální příplatek na bydlení a na dopravu
MHD, dcera má atopický ekzém a manželka ji musí vozit k lékaři. To udělá
3000 měsíčně, vyděláváme už 25430 čistého a koupili jsme si hezkou Fabii
na leasing.
A hodná paní na úřadě slíbila, že nám příplatek doplatí za rok nazpět,
potřebuji nové lyže a manželka si vyhlédla kožíšek.
Těšíme se, až manželce zvednou mateřskou na 7000, možná bychom si pořídili
druhé dítě a koupili nové, lepší, zahraniční auto, ten leasing z těch 35800
čistého lehce utáhneme.
Jednou za půl roku se nechám na chvíli zaměstnat a pak hurá znovu na ÚP.
No, nějak ten měsíc vždycky přežiju...to víte, už jsem si zvykl na svůj
denní
režim:
v 10 ráno žena zajde pro rohlíčky do pekárny, po cestě mi koupí noviny
(samé potěšitelné zprávy!), pak si chvíli hraji s dcerou a vyrazíme někam
na výlet, podle počasí - do přírody, na koupaliště, na běžky, do
akvaparku. Jen mně občas přepadá splín a pak mne trochu mrzí, že moje dvě
vysoké školy, inteligence i schopnosti nejsou využity. Nemělo by to mrzet
i tu paní na Úřadě?
Ale brzy mně to přejde, vždyť se máme tak dobře a já jsem nevděčný!
Když se vrátíme z výletu, potkám občas kluky z bývalé práce a pozvu je na
pivo.
Jsou furt nespokojení, což nechápu. Makají a stále jim nestačí peníze. A
přitom je to tak jednoduché...
Díky státe, díky vládo, miluji tuto svoji českou socialistickou zem!
post.cz
(
