Vážený pane,
zasílám několik poznámek k mému pozměňovacího návrhu k Obchodnímu zákoníku
:
- důvodem pro navržení úpravy "vytlačení akcionáře" (resp. sqeeze-out
obecně) je skutečnost, že právní řád by měl reagovat na situaci, kdy se
rozptýlené vlastnictví účastnických cenných papírů v akciové společnosti
změní tak, že většinu účastnických cenných papírů drží v majetku jedna
osoba. Situace, kdy jedna osoba vlastní ve společnosti 90% a větší podíl ve
svém důsledku znamená, že minoritní akcionáři mají na chod společnosti
velmi omezený, často úplně zanedbatelný vliv. Je nezbytné také vidět, že
vlastnictví majoritního podílu s sebou nese nejen větší odpovědnost za
správu a řízení předmětné společnosti, ale také ekonomické riziko, které
odpovídá (tedy je větší) velikosti podílu majoritního akcionáře. Lze se
tedy domnívat, že právo uplatnit squeeze-out (vytlačit minoritní akcionáře)
je jednou z možností, jak nastavit v rámci svým způsobem mimořádného poměru
"výrazně majoritní akcionář nesoucí významné riziko a odpovědnost" x
"výrazně minoritní akcionář s nepoměrně nižší mírou rizika a zanedbatelnou
odpovědností za řízení a správu společnosti" určitý stav ekonomické
rovnováhy a stability. Je nutno říci, že navržený institut je konstruován
jako právo (a to navíc časově omezené) majoritního akcionáře, a nikoli jako
jeho povinnost;
- nelze říci, že by šlo o nestandardní institut, který by byl "západní
civilizaci" cizí. Odhlédneme-li od skutečnosti, že jde (z ekonomického
hlediska) jen o obdobu stávajícího institutu "převodu jmění na hlavního
akcionáře", který je v právním řádu upraven v § 220p obchodního zákoníku,
je institut squeeze-outu (a to právě v podobě, ve které je upraven v rámci
institutu "vytlačení akcionáře") známý mnoha evropským zemím - namátkou lze
jmenovat Německo, Polsko, Itálii, Velkou Británii, Belgii či Nizozemí.
Navíc, a to nelze opomíjet, je to institut, který našel svého odrazu již i
v právu Evropských společenství; pro kotované společnosti se s jeho
využitím počítá v čl. 15 tzv. "třinácté směrnice" o nabídkách převzetí
(2004/25/EC), přičemž Česká republika je povinna tuto směrnici transponovat
do svého právního řádu; obdobně se tento institut objevuje i v návrhu
novelizace tzv. "druhé směrnice", která právě prochází legislativním
procesem v rámci institucí EU;
- je nutné zdůraznit, že právo majoritního akcionáře využít institut
"vytlačení" je značně omezeno principy, které mají chránit oprávněné zájmy
minoritních akcionářů, a to především skutečností, že (a) právo "vytlačení"
lze ze strany majoritního akcionáře využít po určitou (relativně krátkou)
limitovanou lhůtu, (b) vytlačovaným akcionářům musí být poskytnuto
přiměřené vyrovnání za jejich akcie, jehož výše musí být stvrzena posudkem
znalce (c) celý proces podléhá následné kontrole ze strany soudů (ať již
prostřednictvím žaloby na neplatnost valné hromady či nepřiměřenosti výše
poskytnutého vypořádání);
- i s ohledem na výše uvedené argumenty lze tvrdit, že institut squeeze-otu
(či lépe řečeno vytlačení) není v rozporu se základními principy právního
řádu ČR, resp. základními principy právních řádů evropských zemí. Ke
stejnému závěru koneckonců došly i soudní orgány v okolních zemích
(Německu, Rakousku), ve kterých má institut squeeze-outu již delší
historii.
S pozdravem
Ing. Vladimír Doležal
