Značná část akcionářů ČNIS jsou starší lidé, kteří už nemají chuť znovu investovat. Aby se tedy i oni mohli přihlásit do žaloby, stanovilo SAV ČR kromě té první možnosti, tj. investovat do kvalitních akcií, i možnost druhou, tj. přihlásit se za poplatek.
Srovnávat Sdružení akcionářů a vkladatelů České republiky (SAV ČR) s nějakými sdruženími pánů Orolína či Prokeše je jako srovnávat solidní banku s pochybnou kampeličkou. Jestliže někdo platil zmíněným pánům poplatky, činil tak na svoje riziko, protože SAV ČR nedoporučovalo uvedená sdružení. Podezřelé bylo totiž to, že Orolín akcie shromažďoval v Komeriu, ačkoliv pro vymáhání odškodnění to vůbec nebylo nutné. U Prokeše zase zaráželo to, že jeho sdružení nebylo úředně registrované (tj. nemělo povolení od Ministerstva vnitra), což on sám ve svých tiskovinách přiznával.
Zdali se odškodnění podaří získat, nelze stoprocentně zaručit. Pravděpodobnost úspěchu je ale vyšší, i když odškodnění bude asi částečné (jako nejreálnější se jeví ve výši 50%). V situaci, kdy už nikdo nečekal z fondů ČNIS ani návrat jediné koruny, by i takové poloviční odškodnění bylo pro akcionáře téměř ideální.