http://zpravy.idnes.cz/literatura.asp?r=literatura&c=A050413_161854_literatura_gra
Tak začíná román o "loupeži století", české kuponové privatizaci, který má vyjít 20. dubna. Úvodní popis příjezdu Viktora Kožnara do pražského hotelu Alcron, kde se uvede jako předvoj delegace amerických senátorů, střídá líčení jeho prvotních kontaktů v porevolučním Československu. Dlouho před začátkem privatizace se "pilířem Kožnarova podnikání" stává trojice důstojníků předlistopadového ministerstva vnitra - Jaroslav Kolář, Boris Tupý a Jiří Čapek. První z nich, bývalý agent, plní roli vypravěče, druhý je společník, který ve finále Kožnara připraví o peníze. Čapek v ději figuruje jako ředitel banky Pragia. Skončí neslavně - v sudu na dně přehrady.
| Kdo by se mohl v knize poznat |
| Viktor Kožnar - Viktor Kožený, zakladatel harvardských fondů Dušan Špalíček - Dušan Tříska, otec privatizace Václav Horák - Václav Klaus, tehdejší ministr financí, později premiér Petr Kosík - Petr Čermák, bývalý ministr vnitra Boris Tupý - Boris Vostrý, Koženého spolupracovník |
Pět dalších zaměstnanců vnitra se po propuštění stane řediteli Kožnarových podniků.
Společně s nimi, s "otcem privatizace" Dušanem Špalíčkem či s Lucií Velenskou, svou dávnou studentskou láskou, spouští Kožnar v lednu 1992 reklamní kampaň za stovky milionů. Známí umělci přesvědčují lidi, kteří nevědí co s kupony, aby je svěřili "cambridgeským investičním fondům". Prostřednictvím 800 tisíc kuponových knížek Kožnar následně získává desetinu českého průmyslu. Fondy mění na holding. Nový přítel z Baham Kožnarovi radí, jak z neprůhledné změti společností, kterým bezvýhradně vládne, vyvést peníze.
Smutný příběh končí zastřelením Kožnara na jezeře ve Švýcarsku. Ještě předtím se však čtenář dozvídá, že v důsledku Kožnarova podnikání přišlo Česko během privatizace o padesát miliard korun. Své sehrála i podpora exministra vnitra Petra Kosíka a přízeň ministra financí, později premiéra Václava Horáka. "Doufejme, že mu to vyjde," nechal se Horák slyšet předtím, než mu Kožnar "zachránil privatizaci".
KUPÓNOVÝ KRÁL
Kane, Dennis
V bílé čtyřpatrové budově ministerstva financí v Letenské ulici číslo 15 na Malé Straně vládla panika. Na chodbách se šuškalo, že „šoková terapie“ československé ekonomiku formou kuponové privatizace byl tragický omyl.
Ministr financí přecházel nervózně ve své kanceláři s výhledem do Vojanových sadů od stolu k oknu a zase zpět. S rukama za zády, kousal se do dolního rtu a vedl monolog o hňupech, kteří nepochopili jeho geniální plán. „Naservíruji jim na talíři třistapadesáti miliardový koláč národního bohatství, aby si ho mezi sebou rozkrájeli, a oni sedí na zadku.
Posluchačem jeho výlevů byl Dušan Špalíček, jediný člen ministrova štábu, který se v těchto dnech odvážil vstoupit do jeho kanceláře. Seděl skrčený na židli před stolem a pokusil se ministra uchlácholit: „Václave, uklidni se, však jim to dojde.“
Horák pokračoval nevybíravými výrazy a nadával nad nepochopením a Špalíček se v duchu modlil, aby si to nikdo nenahrával skrytým mikrofonem.
„Teď mi nezbývá než prodat národní podniky zahraničním kupcům, kteří na to čekají jako supi, protože vzhledem k vysokému kurzu dolaru za korunu to dostanou za čtvrtinu jejich hodnoty.“
„Znám spasitele, který tě zachrání,“ šeptl Špalíček.
Horák se před ním zastavil a zeptal se ironicky: „Myslíš tím Pána Boha?“
„Ne,“ odpověděl Špalíček, „myslím tím podnikatele Viktora Kožnara. Když se posadíš, tak ti vyložím jeho strategii.“
Ministr se váhavě posadil za stůl a Špalíček mu popsal Kožnarův plán, jak nabídne držitelům kuponových knížek, aby mu je svěřili s tím, že jim za rok zaplatí desetinásobek jejich dnešní hodnoty. Horák poslouchal s přimhouřenýma očima.
„A kde na to vezme peníze?“ zeptal se.
„Původ peněz tě přece nikdy nezajímal, Václave,“ usmál se Špalíček.
Horák souhlasně pokynul hlavou. „Doufejme, že mu to vyjde.“
„O tom nepochybuji,“ ujistil ho Špalíček.
