Příspěvky nebo odpovědi uživatele z nalec z J&T banky

dolu

jedeme z kopce

ranko

 

Článek 17
Kontrolní a revizní komise

1. Kontrolní a revizní komise
   1. jsou revizními orgány ODS
   2. zřizují se na celostátní, regionální a oblastní úrovni.
2. Kontrolní a revizní komise ODS
   1. je volena kongresem - jeden člen za region, členové kontrolní a revizní komise nesmějí být členy výkonné rady, zaměstnanci ODS, ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS
   2. kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS.
3. Kontrolní a revizní komise regionu
   1. je volena regionálním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů
   2. kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS v regionu
   3. členové kontrolní a revizní komise regionu nesmějí být členy jiného orgánu regionálního sdružení, zaměstnanci ODS, ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS.
4. Kontrolní a revizní komise oblasti
   1. je volena oblastním sněmem, a to nejméně v počtu pěti členů
   2. kontroluje hospodářskou a správní činnost ODS v oblasti
   3. členové kontrolní a revizní komise oblasti nesmějí být členy oblastní rady, zaměstnanci ODS ani členy kontrolní a revizní komise na jiné úrovni ODS.
5. Kontrolní a revizní komise se řídí statutem, který schvaluje kongres.

tedka uzivam jednu modrou tabletku denne a citim se skvele.

se nepovedl.

 

PRAHA 28. července 2005 | 06:00 Prezident Václav Klaus se opět pustil do úvah o tom, co je pravicové a co levicové. Poté, co před časem označil za "atributy levičáctví" vodu v plastikové lahvi, batůžek a snowboard, se prezident tentokrát zaměřil na jídlo. Typicky "levičácký" pokrm je podle Klause zeleninový salát, naopak "čistě pravicový" například čokoládový krém.

• Chudoba cti netratí, přesvědčoval Klaus vědce
• Klaus: Nepotřebujeme organizované ekology
• Klaus nepije vodu z plastu, je to levicové

Tuto klasifikaci Václav Klaus vymyslel při nedávné večeři časopisu Instinkt na filmovém festivalu v Karlových Varech. "Před sebou měl úchvatný cuketový nákyp, telecí medailonky a pak tři mističky s ovocem, se zmrzlinou a s čokoládovým krémem. Prezident rozvinul teorii, že i jídlo by se dalo rozdělit na levičácké a pravičácké. Za vysloveně ,levý' považuje Václav Klaus salát," napsala do časopisu Šťastný Jim Halina Pawlowská, jež se večeře účastnila.

Později LN popsala, že Klaus se do úvah o jídle dostal právě ve chvíli, kdy volili z dezertů. On sám sáhl jako po prvním po "pravičáckém" čokoládovém krému. "Myslím, že jeho klíči rozumím. Podle něj by se za levá dala označit jídla, která vznikala po proletářských revolucích jako novum," míní Pawlowská.

Jak vidí svět Václav Klaus...

CO JE LEVICOVÉ? * VODA V PLASTIKOVÉ LAHVI, BATŮŽEK, SNOWBOARD. ("Tyto tři atributy považuji za jistý výraz životního postoje a mohl bych vyjmenovat padesát dalších.") * ZELENINOVÝ SALÁT, EKOLOGOVÉ VŠEHO DRUHU (Klaus je přirovnává k rudým revolucionářům) A CO FALEŠNÉ? * DŽÍNOVÁ BUNDA ("Džíny jsem měl a mám, ale nikdy jsem neměl džínovou bundu. To mě bylo nesmírně cizí a falešné.") * FILM MAREČKU, PODEJTE MI PERO ("To je děsivě, děsivě špatný film.") * FILM SLAVNOSTI SNĚŽENEK ("Neznám nic falešnějšího. Čirá snobárna.") * SPISOVATEL BOHUMIL HRABAL ("Mezi mé oblíbence patří Kunderův Žert ...ale Hrabala, to určitě ne, to mít nemusím.") * JOSEF ŠVEJK ("Jestli je někdo, koho z české moderní mytologie totálně nepřijímám, je to právě Švejk a švejkovské pohledy na svět.") * MIREK TOPOLÁNEK ("Absolutně prázdný a falešný Topol." - z Klausovy SMS na kongresu Občanské demokratické strany)

Prezidentův mluvčí Petr Hájek přijal dotaz na "klasifikaci jídla" s úsměvem. "Levičácký" podle něj pro Klause není salát vlašský či bramborový, ale "on určitě myslí zeleninové". Ty prý ovšem prezident sám rád jí. "Jde jen o extenzi jeho levicové vody. Často si na toto téma dělá legraci," řekl dále Hájek.

Prezident je nyní na dovolené, a tak ani jeho mluvčí Hájek nebyl včera schopen říct, na základě jakých kritérií Klaus jídlo rozděluje. To netuší ani jeho externí poradce a bývalý ministr za ODS Miroslav Macek. Ten je přitom na jídla odborník, napsal knihu Jak se stát labužníkem.

"Já to takhle rozhodně nevidím. S jistou nadsázkou by se to dalo říct o nápojích. Jsem totiž přesvědčen, že kdyby na toto téma byl průzkum, příznivci levice by pravděpodobně dali přednost pivu, zatímco pravicový voliči spíš tvrdším destilátům či vínu," míní Macek.

"Obecně to spíš souvisí s tím, z jakého prostředí lidé vyšli, co se naučili konzumovat a na co byli zvyklí. Třeba čokoláda dříve byla zpočátku drahá a vzácná, proto ji asi bohatší rodiny měly častěji," snažil se exministr nalézt vysvětlení, proč je pro Klause čokoládový krém "pravičácký".
Ovšem podle Macka Klaus "není žádný gurmán" amá rád například šunkofleky, což je "podle tohoto způsobu uvažování také levičácké jídlo". Macek tedy soudí, že "v tomto Václav Klaus asi příliš zásadový nebude".

Falešné? Džínová bunda i Topol
Prezident je svým rozlišováním prakticky čehokoli na "pravičácké a levičácké" pověstný. "Levičácké" jsou podle něj třeba voda v plastu, batůžek a snowboard. Další Klausovou oblíbenou kategorií jsou pak věci "falešné". Do té patří třeba džínová bunda, film Marečku, podejte mi pero, Švejk, spisovatel Bohumil Hrabal či stávající šéf ODS Mirek Topolánek. Ten je navíc podle Klause nejen falešný, ale i prázdný.

 PRAHA 28. července 2005 | 08:52 Uspokojení z vlastnictví drahé a krásné věci, pocit prestiže a výjimečnosti, ale i záruka kvality a odborné péče. To jsou hlavní důvody, kvůli kterým stále více Čechů neváhá utrácet za drahé luxusní zboží.

• Muži kupují odolné telefony
• Prodejcům luxusu se skvěle daří
• Můžeme si dovolit téměř vše

S rostoucí životní úrovní a stoupajícími platy se zvyšují také příjmy obchodníků s luxusem. "Češi nyní po drahém oblečení a autech začali nakupovat také byty a domy. A nákupy nemovitostí jsou už známkou bohaté společnosti, kde si lidé mohou dopřát i exkluzivní věci," uvedla ekonomka Next Finance Markéta Šichtařová. Nákupy podle ní podporuje především rychlý růst ekonomiky a klesající nezaměstnanost. Na českém trhu si už řada luxusních značek našla své věrné zákazníky a podle firem bude tento trend pokračovat. "Věrnost značce je pro Porsche typická a to rozhodně platí i v Česku," potvrdil Richard Vegera z Porsche. Značka se podle obchodníků nyní dokonce stává jedním z hlavních kritérií pro výběr.

"Počet Čechů a Češek, kteří se začínají chovat jako opravdoví loajální zákazníci luxusních značek, má jednoznačně stoupající tendenci," řekl Milan Šaroun ze společnosti Sekora, která prodává luxusní značkové kravaty.

Stále větší jsou také znalosti a přehled o nabízených výrobcích. "Naši klienti už dobře rozlišují, pro jaký účel jsou různé produkty vhodné.

Nerozhodují se jen podle značky a ceny, ale také podle kvality," uvedla Silvie Holubová z firmy La Boutique Suisse, která nabízí luxusní hodinky. Stoupající význam kvality nad cenou potvrzuje i Gabriel Jižák ze společnosti Adore. "Pokud si někdo kupuje například drahé pero, tak cena nerozhoduje. Důležitá je především kvalita a individuální nároky," říká.

Ještě před několika lety byli přitom prodejci luxusního zboží závislí hlavně na cizincích, poměr zákazníků se ale pomalu otáčí. "Některé obchody navštěvují stále ještě více cizinci, ale například u bot Dolce&Gabana jsou nadpoloviční většina zákazníků Češi," uvedla Lenka Vejvalková, manažerka společnosti Prospekta Móda. Ta v Praze provozuje například obchody Versace, Ferragamo, Hermes, Dolce&Gabana nebo Giorgo Armani.

Do roku 2008 má světový trh s luxusem dosáhnout objemu více než 87 miliard eur.

Praha přitom podle studie Evropského střediska spotřebitelů rozhodně nepatří mezi nejlevnější města, Například pánská toaletní voda Hugo Boss je v Praze k mání za 64 eur, ve Vídni ale stojí o třetinu méně. Rozdíly cen mezi jednotlivými městy někdy dosahují až stovek procent. Pražské ceny se většinou drží průměrných hodnot a ušetřit se zde příliš nedá.

Miroslav Horníček byl vyhlášený milovník červeného vína. Když ale na své chalupě v Kytlici na Děčínsku přece jen dostal před rokem 1989 třeba po obědě chuť na pivo, bylo skoro jisté, že si otevře děčínského Kapitána, Admirála nebo Bukanýra.

Šance na výběr jiného piva tu v té době totiž byla mizivá. Děčínský pivovar nevydržel stejně jako mnoho jiných regionálních výrobců piva drtivý nástup nadnárodních koncernů a v roce 1997 své brány uzavřel. Ačkoli se traduje, že dobré pivo to zrovna nebylo, mnohým se po námořníku u kormidla na etiketě stýská. Mají však smůlu.

Kraj si mezi sebe rozdělily velké pivovary, jen tu a tam se mezi ně vklíní některý z jejich menších konkurentů. Získat nové hospody se pivovary snaží i dnes, i když "divoký západ", který tu při rozdělování trhu podle některých hostinských panoval v devadesátých letech, již pominul.

"Bylo to opravdu divoké, já jsem například měl v nabídce jednu velkou značku a musím říct, že způsob, jakým se mě snažili udržet, nebyl vždycky úplně podle pravidel. Nabízeli třeba statisíce korun na ruku nebo dodávání sudů nějakou dobu zadarmo. Víc vám ale neřeknu," uvedl majitel jedné restaurace na Chomutovsku, který si nepřeje uvést své jméno.

Na trhu je klidněji
Pivovary už se dnes chovají obezřetně. I proto, že zákon neumožňuje vyžadovat od hostinských exkluzivitu, tedy slib, že budou čepovat jedině jejich pivo.

"My jsme měli v minulosti kvůli tomu značné potíže s antimonopolním úřadem, takže si to striktně hlídáme," řekl třeba mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin. Stávalo se ale také to, že někteří majitelé restaurací pivovary podvedli. "Podepsali exkluzivitu, vzali peníze a pak stejně točili něco jiného," vzpomíná onen hostinský z Chomutovska.

Jak si vybral majitel...
Majitel ústecké restaurace U Kroupů Roman Vacek se s nemístným tlakem pivovarů nesetkal.

"Já jsem si vybral pivo, které chci točit, sám," říká. Dnes tu točí Prazdroj, Gambrinus a Velkopopovický Kozel. "Původně jsme měli Staropramen, teď jsme přešli pod Plzeň, má prostě větší výtoč," vysvětluje.

O jiných značkách neuvažoval, ačkoli třeba Zlatopramen či Březňák je levnější. Výběrem značky si chce udržet i skladbu klientely. "Přecejen Zlatopramen či Březňák pijí jiní lidé než Plzeň a Gambrinus," vysvětluje.

Zhruba jednou ročně jej osloví dealeři jiných pivovarů, o exkluzívních nabídkách či uplácení podle svých slov nic neví. Podle Vacka už je trh v kraji ale víceméně rozdělen, proto nejsou jejich návštěvy příliš časté. "Hospodští se většinou změnám brání, protože jejich klienti mají značku obvykle dost zažitou a je tu riziko, že by se změna nemusela vyplatit," zakončuje.

... a jak hosté
Přechod na Gambrinus si vyžádali například i zákazníci pivnice Bílý boxer v Děčíně. "Měl jsem desítku Staropramen, ale lidi po mně chtěli Gambrinus. A protože je stejně drahý jako Staropramen a přitom lepší, tak jsem je poslechl," uvádí majitel.

Většina pivovarů považuje za samozřejmost vybavit podniky sklenicemi s originálními etiketami, ubrusy, podtácky, někdy i výčepním zařízením. Ústecký Drinks Union, který vyrábí populární Zlatopramen a Březňák, se snaží o "své" hostinské pečovat i jinak.

"Třeba tak, že ty, kdo mají zájem, zdarma proškolíme v historii pivovarnictví, v technologii výroby piva či letos nově také v umění stolničení," uvádí prokurista společnosti Josef Vejlupek. Kromě toho také podle jeho slov hospodám nabízejí pomoc při pořádání majálesů či soutěží v kulečníku.

 Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM) vznikla z bývalé Komunistické strany Československa (KSČ) a je jejím legitimním nástupcem. Ve dnech 20. - 21. prosince 1989 se konal mimořádný sjezd KSČ, který rozhodl o vytvoření územní organizace komunistů v Čechách a na Moravě v rámci jednotné KSČ (od r. 1990 KSČS). K tomu došlo na ustavujícím sjezdu KSČM 31. března 1990 v Praze.

 

I. řádný sjezd KSČM v Olomouci se konal v říjnu 1990 a přijal první samostatný program strany, předsedou strany byl zvolen Jiří Svoboda. KSČM pak byla oficiálně zaregistrována 28. 11. 1990

 

Ve dnech 12.-13. prosince 1992 se konal v Kladně II. sjezd KSČM, který přijal Program KSČM. Ten se na rozdíl od olomouckého programu snažil výrazně vyjádřit komunistickou orientaci strany v nových podmínkách.

 

III. sjezd KSČM byl svolán do Prostějova na 26. června 1993, aby vyřešil rozpory, které začaly vznikat uvnitř strany. Sjezd rozhodl o zachování názvu a přihlásil se ke kladenskému programu. Novým předsedou strany byl zvolen doc. PhDr. Miroslav Grebeníček.

 

Od KSČM se postupně oddělily menší skupiny, které nebyly s výsledky sjezdu spokojeny a založily vlastní strany. Tak vznikly Strana demokratické levice (SDL), Levý blok (LB), později i Strana československých komunistů (SČK). Poté, co byl založen LB a převzal tak název původní volební koalice KSČM a DL, došlo k ukončení činnosti této koalice a KSČM musela v parlamentu založit vlastní poslanecký klub.

 

Stabilizace strany i souhlas členské základny se strategií a programatikou, kterou KSČM nastoupila po III. sjezdu, byl potvrzen i na IV. sjezdu KSČM, který se konal 2. prosince 1995 v Liberci.

 

Ve dnech 4.-5. 12. 1999 se ve Žďáru nad Sázavou uskutečnil V. sjezd KSČM, kterému byla sdělovacími prostředky věnována mnohem větší pozornost než sjezdům minulým. Již před sjezdem bylo zřejmé, že změna názvu je za stávající situace nepřijatelná. V. sjezd schválil různé programové dokumenty a v mnoha vystoupeních a přijatých materiálech byl kladen důraz na zintenzivnění práce KSČM s mládeží. KSČM se hodlá zaměřovat především na sociálně slabé vrstvy. Předsedou strany zůstal Miroslav Grebeníček, 1. místopředsedou byl zvolen Vlastimil Balín. Na prvním zasedání ÚV KSČM byli zvoleni místopředsedové Zuzka Rujbrová (pro územní politiku a přípravu voleb), Jiří Dolejš (pro odborné zázemí), Václav Exner (pro řízení ekonomiky) a Miloslav Ransdorf (pro zahraniční styky).

 

VI. sjezd KSČM se uskutečnil ve dnech 15. -16. května 2004 v Českých Budějovicích. Bylo schváleno několik sjezdových usnesení týkajících se mládeže, společenských problémů, voleb i různých vnitrostranických záležitostí. Předsedou strany byl opět zvolen Doc. PhDr. Miroslav Grebeníček, CSc. Ústřední výbor následně rozhodl, že místopředsedy strany se stali Jiří Dolejš (pro odborné zázemí), Václav Exner (pro zahraničí), nováčky ve vedení jsou Karel Klimša (pro řízení stranické práce a přípravu voleb), Vojtěch Filip (pro regionální a komunální politiku) a František Toman (pro ekonomiku strany).