Miroslav Horníček byl vyhlášený milovník červeného vína. Když ale na své chalupě v Kytlici na Děčínsku přece jen dostal před rokem 1989 třeba po obědě chuť na pivo, bylo skoro jisté, že si otevře děčínského Kapitána, Admirála nebo Bukanýra.
Šance na výběr jiného piva tu v té době totiž byla mizivá. Děčínský pivovar nevydržel stejně jako mnoho jiných regionálních výrobců piva drtivý nástup nadnárodních koncernů a v roce 1997 své brány uzavřel. Ačkoli se traduje, že dobré pivo to zrovna nebylo, mnohým se po námořníku u kormidla na etiketě stýská. Mají však smůlu.
Kraj si mezi sebe rozdělily velké pivovary, jen tu a tam se mezi ně vklíní některý z jejich menších konkurentů. Získat nové hospody se pivovary snaží i dnes, i když "divoký západ", který tu při rozdělování trhu podle některých hostinských panoval v devadesátých letech, již pominul.
"Bylo to opravdu divoké, já jsem například měl v nabídce jednu velkou značku a musím říct, že způsob, jakým se mě snažili udržet, nebyl vždycky úplně podle pravidel. Nabízeli třeba statisíce korun na ruku nebo dodávání sudů nějakou dobu zadarmo. Víc vám ale neřeknu," uvedl majitel jedné restaurace na Chomutovsku, který si nepřeje uvést své jméno.
Na trhu je klidněji
Pivovary už se dnes chovají obezřetně. I proto, že zákon neumožňuje vyžadovat od hostinských exkluzivitu, tedy slib, že budou čepovat jedině jejich pivo.
"My jsme měli v minulosti kvůli tomu značné potíže s antimonopolním úřadem, takže si to striktně hlídáme," řekl třeba mluvčí Plzeňského Prazdroje Alexej Bechtin. Stávalo se ale také to, že někteří majitelé restaurací pivovary podvedli. "Podepsali exkluzivitu, vzali peníze a pak stejně točili něco jiného," vzpomíná onen hostinský z Chomutovska.
Jak si vybral majitel...
Majitel ústecké restaurace U Kroupů Roman Vacek se s nemístným tlakem pivovarů nesetkal.
"Já jsem si vybral pivo, které chci točit, sám," říká. Dnes tu točí Prazdroj, Gambrinus a Velkopopovický Kozel. "Původně jsme měli Staropramen, teď jsme přešli pod Plzeň, má prostě větší výtoč," vysvětluje.
O jiných značkách neuvažoval, ačkoli třeba Zlatopramen či Březňák je levnější. Výběrem značky si chce udržet i skladbu klientely. "Přecejen Zlatopramen či Březňák pijí jiní lidé než Plzeň a Gambrinus," vysvětluje.
Zhruba jednou ročně jej osloví dealeři jiných pivovarů, o exkluzívních nabídkách či uplácení podle svých slov nic neví. Podle Vacka už je trh v kraji ale víceméně rozdělen, proto nejsou jejich návštěvy příliš časté. "Hospodští se většinou změnám brání, protože jejich klienti mají značku obvykle dost zažitou a je tu riziko, že by se změna nemusela vyplatit," zakončuje.
... a jak hosté
Přechod na Gambrinus si vyžádali například i zákazníci pivnice Bílý boxer v Děčíně. "Měl jsem desítku Staropramen, ale lidi po mně chtěli Gambrinus. A protože je stejně drahý jako Staropramen a přitom lepší, tak jsem je poslechl," uvádí majitel.
Většina pivovarů považuje za samozřejmost vybavit podniky sklenicemi s originálními etiketami, ubrusy, podtácky, někdy i výčepním zařízením. Ústecký Drinks Union, který vyrábí populární Zlatopramen a Březňák, se snaží o "své" hostinské pečovat i jinak.
"Třeba tak, že ty, kdo mají zájem, zdarma proškolíme v historii pivovarnictví, v technologii výroby piva či letos nově také v umění stolničení," uvádí prokurista společnosti Josef Vejlupek. Kromě toho také podle jeho slov hospodám nabízejí pomoc při pořádání majálesů či soutěží v kulečníku.