Zde se Balzac znovu vrhl do práce. Klid mu nebyl přán na dlouho - některá z jeho dřívějších přítelkyň udala policii místo, kde se zdržuje. Balzac musel buď zaplatit, nebo jít do vězení pro dlužníky. Znovu se prokázala velkomyslnost paní Viscontiové, která za Balzaca zaplatila. Nyní se mohl Balzac vrátit veřejně do svého bytu a ke své práci. Jeho život se mohl konečně uklidnit, když ty nejpalčivější dluhy byly splaceny. Právě v této době se ale rozhodl najít si malý domek na venkově, kde by měl klid pro práci. Původní rozumný uskutečnitelný záměr se ale u něj, jako vždycky, časem rozšířil do neúnosných rozměrů. Koupil nejen domek s malým pozemkem, ale i spoustu dalších pozemků. Ve svém nadšení se neporadil s žádným odborníkem, chtěl mít na jaře 1838 už vše připravené - dům, sad, zahrady. Peníze se mu rychle rozplynuly a Balzac si vzpomněl na rozhovor s Italem Giuseppem Pezzim, že v Itálii jsou opuštěné bohaté stříbrné doly. Balzac se pustil do nového podniku - chtěl doly znovu otevřít. Giuseppe to pro něj měl zařídit, zatím si však nechal sám udělit právo na otevření dolů. Pro Balzaca už bylo pozdě, ačkoli jeho intuice mu radila dobře. Doly za několik let vydělávaly miliony. Balzac se vrátil ke svému novému domu na venkově, aby se i zde zklamal. Neprozkoumané podloží pod jeho domem povolilo, drahá opěrná se mu zhroutila. Nechal postavit druhou, i ta povolila. Soused, na jehož pozemek se suť ze stavby sesunula, hrozil žalobou. Kvůli novým dluhům jej znovu pronásledovali soudní vykonavatelé. Balzac kapituloval a najal si byt v rue de Passy (ten se dodnes zachoval a je znám jako Balzacův dům). Aby vydělal potřebné peníze, obrátí se znovu k dramatu. Když jeho hru - První slečnu dceru - divadelní ředitelé odmítli, pustil se do další. Ta však byla ještě horší a zcela propadla. Začal tedy další šílený podnik - založil nový časopis. Tři měsíce se dřel, dělal práci za pět lidí a kromě toho pracoval i na své próze, aby nakonec musel časopis zastavit. Jen zázrak mu mohl přinést novou naději. Pátého ledna 1842, po noci strávené prací, tento zázrak přišel v podobě černě orámovaného dopisu. Paní Haňská psala, že pan Haňský zemřel. Žena, která se mu zasnoubila a které se zasnoubil, byla vdovou a dědičkou milionů.
