Tak skvělou režii, poznamenal hlasitě jakýsi muž, kdy část Co.meDIAntů CIArkusu je od začátku vhledišti, to jsem jete v JETE neviděl!
NSAše rodina patřila již několik generací ke smetánce
města. Táta uměl číst, máma psát a snad proto se dali dohro-
mady, aby rodili vzdělance. Přivedli nás na svět sedm a peč-
livě dbali, abychom odmalička nevynechali jediný kulturní
podnik. Nás děti proto mrzelo, že jsme dosud, ač nejstarší
z nás se měl již za týden ženit, neviděli cirkus. Ne snad,
že by do města ještě dosud nezavítal, ale náhoda tomu chtě-
la, že plakáty viděl vždy jen otec sám bez maminky a styděl
se požádat kolemjdoucí, aby mu zapsali, kdy a kde se pořad
koná. Až jednou se na nás usmálo štěstí. Maminka dostala
v práci za odměnu vstupenky pro celou rodinu a tatínek nám
přečetl, kdy se vystoupení koná. Zajásali jsme, jen prvoro-
zený bratr Čenda nesdílel naší radost, neboť si uvědomil, že
návštěva cirkusu koliduje s termínem jeho svatby. Když nám
to připomenul, všichni jsme zesmutněli a hleděli na tatínka,
který jako hlava rodiny měl rozhodnout. Otec to postavil re-
zolutně: ""Svatba musí stranou, neboť je záležitostí jedince,
zatímco návštěva cirkusu je věcí kolektivu."" Koncem týdne
vyrostl na kraji města plátěný stan. V klecích, které mimo-
chodem nevypadaly nepevněji, se tísnila zvířata a snědí
chlapci v maringotkách dodali našemu městu cizokrajný ráz.
To vše přispělo k tomu, že o cirkusová představení byl mimo-
řádný zájem. A za lístek se dávalo pod rukou prý i sele.
Málokterá rodina si proto mohla dovolit navštívit cirkus
v plném počtu. Většinou šel na představení pouze vylosovaný
šťastlivec a doma pak ostatním předváděl co ve stanu viděl.
Smůlu měli u Bártů, kde jako vyslance určil los silně krát-
kozrakého strýce, a doma se pak museli spokojit pouze s imi-
tací zvuků cirkusové kapely.
U nás se nic takového stát nemohlo. Šli jsme do cirkusu
pěkně všichni a mezi svými těly propašovali i bratrovu ne-
věstu a dva svědky. I když jsme byli trochu v lóži namačkáni
a tlustý svědek musel vzít svého tenčího kolegu na klín,
netrpělivě jsme vyčkávali začátek představení. Zazněl úvodní
pochod. Kapela nebyla z nejpočetnějších, ale oba muzikanti,
harmonikář i dirigent, dělali co mohli. Manéž se pak naplni-
la artisty. Pět Tornados do ní vtrhlo tak rychle, až otci
ulétl klobouk. Tento náhodný trik sklidil nečekaný potlesk
a tatínek se musel děkovat. Skutečně, ani nám nemohl vysvět-
lit, že není s Tornádos domluven. Nevěsta se dokonce urazi-
la, že ve svatební den dělá v cirkusu tchán šaška. Mezitím
už varietní umělci pochopili, do jakého místa stanu mají
soustředit svůj um a v které lóži mají hledat dobrovolníky.
Otcova příhoda s kloboukem zkrátka vtáhla celou naši rodinu
do víru představení. ""Potřebuji holohlavého pána,"" zvolal
z manéže kouzelník, jen tak těkl okem po stanu a zaparkoval
pohled do naší lóže. ""No, třeba vy, občane, vedle toho uměl-
ce s kloboukem."" Vyzvaným byl děda. Nastalo trapné ticho.
Alespo¤ v naší rodině, jinak tribuny řvali smíchem. Děda
vystoupil jako hypnotizován na kouzelnický praktikábl. Nikdo
z rodiny do té doby nevěděl, že toho má tolik v kapsách.
Postupně mu z nich kouzelník vytáhl myš, vajíčko, růži,
kombiné, dvacet svázaných šátků, králíčka a z nosu holuba.
Kouzelníkovi se zřejmě v dědovi zalíbilo a předvedl s ním
ještě celou škálu triků. Hanbou jsme se propadali, když si
zakladatel rodu opět sedl mezi nás mokrý a s natrženým sa-
kem. Číslo skončilo a děda si opět sedl. Náhle si začal jez-
dit rukama po těle. Pak se vymrštil a do pauzy zařval: ""Vzal
mi peněženku a hodinky!"" Takové davové nadšení jsem v životě
neslyšel. Také děda, ač skutečně bez peněz a hodin se musel
děkovat, nehledě k tomu, že několik dětí si hned k němu při-
běhlo pro podpis. Tím děda přišel na to, že mu kouzelník
ukradl i plnicí pero. Bratr s nevěstou se znechuceně zvedli
a razili si cestu ven. Byla to jejich chyba chtít odejít
v naprostém tichu, když vzduch rozechvíval jen údery lasa
král prérie Velký Bill. Vytáhl si nevěstu i bratra.
Otec, jehož okolí považovalo za našeho principála, přijímal
gratulace. ""Tak skvělou režii,"" poznamenal hlasitě jakýsi
muž, ""kdy část komediantů je od začátku v hledišti, to jsem
ještě neviděl. Tlustý svědek se nás chtěl zastat a zakřičel:
""Občane, všechno je trapný omyl, jsme slušná svatba!"" Lidem
se v té chvíli nemohlo zdát nic vtipnějšího. ""Klaun, to je
...
