Kmenta, Kmotr Mrázek III, Válka kmotrů, malá ukázka:
"Jedno z mála zjištění, které BIS tehdy neselektovala, ale které by dnes určitě policistům raději nepředávala jako řadu jiných věcí, se týkalo Aleše Řebíčka. Tento podnikatel byl v roce 2004 považován za významného lokálního politika ODS ze severních Čech. Spíše ho všichni brali jako vlivného podnikatele a majitele stavební firmy Viamont. A také jako lobbistu. Nikdo netušil, že za pár let "vyroste" a stane se z něho ministr dopravy v Topolánkově vládě.
BIS policii sdělila, že Řebíček ja v kontaktu s Tomášem Pitrem.
...
Já sám si Řebíčka začal vybavovat až o dva roky později, v den voleb do Poslanecké sněmovny roku 2006. Byla to pozoruhodná situace.
Seděl jsem ve Slovanském domě, kde rozprostřela svůj volební stan ODS. Na velkoplošné obrazovce všichni odezírali, jak dopadnou červnové volby 2006. A když to po pár hodinách začalo vypadat na vítězství ODS, vytáčelo se víc piva a rozlévalo více alkoholu. Byla tam rozverná atmosféra.
Docela náhodou, když jsem dělal rozhovor s místopředsedou ODS Petrem Nečasem, jsem zahlédl v uličce přede mnou Richarda Hávu, šéfa Omnipolu, blízkého přítele šéfa lidovců Miroslava Kalouska. Jakmile jsem rozhovor s Nečasem ukončil, šel jsem za ním. Hávu jsem znal řadu let, protože když byl Kalousek v devadesátých letech náměstkem ministra obrany, tepal jsem do vojenských zakázek a zbrojních kontraktů tak, že Kalousek ze mě rostl a Háva na mě posílal vždycky nějakého "píáristu", aby mě umravnil. Když zjistili, že to nezabírá, nechali toho a brali to jako kolorit běžného života.
"Dobrý den. Co vy tady?" zeptal jsem se Hávy.
"Přišel jsem si dát sklenku vína s mými přáteli," reagoval překvapeně.
"Já myslel, že budete truchlit u lidovců. Málem propadli, že jo," pokračoval jsem v narážkách na jeho vztahy s Kalouskem a slabý volební výsledek KDU-ČSL.
"Nedáme si panáka?" navrhl. Bylo znát, že ho volby nějak rozhodily.
Sedli jsme si do kavárny Pavlína hned vedle rozprostřeného stanu ODS. Stačili jsme si jen objednat a najednou se tam přiřítil Michal Kuzmiak, šéf vlivové agentury Hill, Hávův známý, a nějaký chlap, kterého jsem absolutně neznal. Přisedli si a bavili se - samozřejmě - o volbách.
Vůbec se nezajímali, kdo jsem a co tam dělám. Asi si mysleli, že jsem nějaký čičmunda z politiky nebo z byznysu, který prostě jen popíjí s Hávou panáka.
"Hele, tak to vypadá, že to bude nakonec 100 ku 100. Tedy když se ODS domluví na koalici s lidovci a zelenými. Socani s komunisty budou mít taky 100 hlasů, takže plichta," řekl Kuzmiak a otočil se na Hávu s dotazem, který jsem asi neměl slyšet. Ostatně jako jsem neměl slyšet nic dalšího.
"Půjdete do toho?" zeptal se Kuzmiak.
"To je otázka. Ale já myslím, že jo," řekl Háva, jako by mluvil za lidovce.
A ten neznámý čtvrtý muž u stolu zničeho nic vyjekl: "Tak to budeme muset nějak rozseknout. Asi bude muset někdo od těch socanů přeskočit."
Háva se už nadechoval, že mě všem představí, aby si raději oba pánové zamkli pusu na zámek, ale ten muž, kterého jsem vůbec neznal, měl dobrou náladu a pokračoval dál. Nebyl k zastavení. Bylo cítit, že má upito.
"No, nejlepší by bylo, kdyby někdo od socanů prostě přeskočil k zeleným. Aby to tak nebilo do očí. A je to."
"A kde by to mělo být?" zeptal se Kuzmiak.
"Třeba na severu," řekl tajemný muž.
Já na ně zíral.
Když odešli, zeptal jsem se Hávy: "Kdo to byl, proboha?"
"Kuzmiak," řekl.
"Jo, to vím, ale ten druhej?" ptal jsem se nedočkavě.
"To byl Řebíček. Aleš Řebíček," odtajnil mi jméno neznámého muže.
Popravdě řečeno, v první chvíli jsem ho tipoval na nějakého lobbistu. Hodil jsem do sebe panáka skotské a šel do Lidového domu, kde se pilo na smutek z prohry sociálních demokratů.
Týden poté propukla velká aféra. Nově zvolený poslanec ČSSD za severní Čechy, bývalý skokan na lyžích Pavel Ploc, oznámil, že za ním hned po volbách přijel neznámý muž a nabízel mu úplatek za to, když přestoupí do Strany zelených a bude hlasovat pro vládní koalici.
Policie a Ploc jméno údajného korupčníka tajili, jak mohli. Po třech týdnech jsem ho zjistil. Měl to být jakýsi Pavel Šrytr. Prý se s Plocem znal ještě ze školních lavic, protože spolu chodili na základní školu.
To jméno mi v červnu 2006 ještě nic neříkalo. Taky jsem nějakého Šrytra nemohl vůbec nikde sehnat. Až jednou, když jsem seděl na schůzce s jedním zdrojem od policie, mi volá šéf z práce a ptal se, jestli může počítat s tím odhalením, kdo stojí za vydíráním Ploce.
"Vím sice to jméno, ale nemůžu ho sehnat. Takže bez vyjádření toho Šrytra to prostě nemůžeme pustit," říkal jsem do telefonu.
Jakmile jsem dovolal, můj zdroj se mě zeptal: "Šrytr? Nějakýho ...
