Velký bratrZnám historku, která hovoří o pracovníkovi jedné nejmenované korporace.Ten chtěl přeposlat vnitrofiremní e-mailový „oběžník“ příteli, alenamísto "předat dál" zmáčkl omylem tlačítko "odpovědět všem".
Takováchyba by jindy způsobila trochu vyšší provoz na firemním mail-serveru amaximálně by lehce rozladila několik tisíc kolegů, kteří zprávu muselismazat. Ne však v tomto případě. Smutný hrdina našeho příběhunezapomněl mail okořenit informacemi o tom, jak pokračuje v procesuhledání nového místa a jak se těší, až opustí současnou (doplňtedostatečně peprné adjektivum) práci. Mail pro kamaráda se však omylemstal mailem pro celou firmu, hloupá chyba se stala chybou fatální avýsledkem byla ztráta pracovního místa.
Už dlouho uvažuji ozměnách, které do našich životů přináší multimédia, internet jakotakový a zejména množství sociálních sítí, do kterých se chtě nechtěpřesouvá nezanedbatelná část našich životů. Nechci psychologizovat natéma „změn sociálních vztahů v době sociálních sítí“, ale rád bych sekrátce pozastavil a příkladem ilustroval, jak sociální sítě proměňujínaše vnímání veřejného a soukromého prostoru.
Udělat dneschybu podobnou té, o které jsem psal výše, je o poznání snazší. Dobrýpříklad toho, jak by se podobná historka mohla odehrát v dnešní době,se objevil velmi nedávno a v internetovém světě je znám jako„Cisco-Fatty“ – „Cisco tlusťoška“.
Oč v téhle kauze jde?V kalifornském San José ventilovala jistá kandidátka svoje pocity zúspěšného přijímacího pohovoru do společnosti Cisco na portálu Twitter(„mikro-blogovací“ server, umožňující zveřejňovat pod vlastním profilemkrátké zprávy do 160 znaků a na zprávy druhých lidí reagovat).
Záhypo pohovoru napsala na svou stránku na Twitteru:“Cisco mi právě nabídlopráci! Teď musím zvážit, zda se mi za tučný šek vyplatí dojíždět do SanJosé a dělat práci, kterou budu nenávidět.“ Co čert nechtěl; zpráva naTwitteru se dostala k oku jistého zaměstnance společnosti Cisco, kterýrychle odpověděl: “Který manager Vás přijal? Myslím, že oceníinformaci, že nabídnutou práci budete nenávidět. Tady v Ciscu se nawebu pohybujeme celkem obratně“. Tahle konverzace spustila bouřiv podobě mnoha příspěvků, zesměšňujících údajnou naivitu a nízkouinteligenci kandidátky, která se vlastním webovým exhibicionismempřipravila o (minimálně dobře placenou) pracovní nabídku.
Ona dáma se rychle stala obětí internetových „supů“, kteří vystopovali a zveřejnili její osobní údaje a vytvořili stránku
www.ciscofatty.com.Když zadáte „Cisco Fatty“ do googlu, uvidíte přes 100.000 odkazů,včetně (celkem vtipného) videa na Youtube s názvem „Hitler a CiscoFatty“. Za pozornost stojí i skutečnost, že celá událost se přihodila17.3.2009 a tak všechny tyto příspěvky vznikly v posledních 2 týdnech!
Diskusepokračovala a přidalo se Cisco s oficiálním vyjádřením, které vedlevysvětlení, že Cisco nekomentuje osobní otázky, obsahovalo inásledující text: “V PR vždy platilo „neříkej nic, z čeho bude problém,když se to zítra objeví na titulních stranách novin“. Nyní v doběTwitteru musíme pochopit něco nového, začíná totiž platit spíše:„neříkej nic, z čeho bude problém, až z toho druzí na síti udělají„mem“ a ten dá vzniknout webovým stránkám a videím a písničkám...“.
Dnesmá ona dáma potíž. Nejen že přišla o práci, ale během pěti minut odchvíle, kdy jsem se o celé kauze dověděl, jsem na webu zjistil, jak sedotyčná jmenuje, co vystudovala za univerzitu a jak vypadá. Totéž semohou dovědět i další potenciální zaměstnavatelé. Zdá se mi to jakovelký trest za malou upřímnost, ale nejsem tu od toho, abych soudil.
Změnya nové trendy se šíří velmi rychle a také v ČR se začíná mluvit o tom,zdali tendence zveřejňovat na webu v podstatě cokoli (podívejte se nafacebook profily svých přátel...) nemůže znamenat ohrožení takto seprezentujících lidí na trhu práce, případně pro tyto uživatelepředstavovat obecné reputační riziko. O případu člověka, který dostatusu právě na Facebooku napsal, jak jde za zábavou a přitom byl nanemocenské, jsem už slyšel i v ČR.
To že jsou mnozí schopni„prásknout“ na sebe na webu v podstatě cokoli, je zčásti způsobenonevědomostí (např. u Twitteru se mnoho lidí domnívá, že příspěvky vidípouze na ně „navázaní“ přátelé, nicméně pokud to není nastaveno vespecifikaci vlastního profilu, jsou příspěvky uživatelů zcela veřejné).Další příčina je spíše kulturní. Lidé si zvykli komunikovat s přáteliprostřednictvím sociálních sítí a neuvědomují si, že a) co je na webu,je veřejné a b) co je jednou na webu, je pořád na webu.
Kauza„Cisco Fatty“ je docela zábavný (pro nás ostatní, nikoli pro samuaktérku) příklad toho, jak virtuální svět funguje a jak se zbrklé a neprávě nejchytřejší kroky (a „pusa rychlejší než mozek“) mohou vymstít.Rychle jsme si zvykli na výhody a možnosti, které nám internet nabízí.Stejně snad ...
