To je charakteristikou doby :)
Že se vyjevují hlasy, hlásající (jsem musel :), ale "e"-koncovku jsem zase nemoh) dosud nevyřčené návrhy řešení; zaručeně-by-ale-určitě-fungovaly.
Někdy má člověk skoro pocit "a jakpak to, že tyto nejsou vyslyšeny".
Skoro jako by ve vzduchu visela nevyřčená otázka: jak najít pravého štajgra. Vždyť přece "každý vidí ten marasmus a nikdo ho nechce" (dokonce ani Babiš, Bernard...)
.....
No a máme tu rovinu realizace... každý správný štajgr tzv. realizuje pokřikem; po staru se tomu řikávalo "hospodský kecy".
Typickým poznávacím znakem hosp. keců je jejich charakter "tak (správnost) by se věci (externí - mimo mne - řízení všeho jen ne mne) měly dělat".
Dalším typickým znakem je to , že ukeců to prostě a jednoduše končí. A to z definice, neb kecy pokrývají oblast, do níž hlásající člověk nemá sebemenší šanci zasáhnout; a tak u keců holt skončit musí.
Člověk, kterého si vážím, poznává věci tak jak jsou, aniž by musel formovat teze o "správný/špatný". Člověk, kterého si vážit nemohu navrhuje jak by věci měly být a status quo odsuzuje, aniž by jej poznal (resp. aniž by připustil definiční nemožnost jeho úplného poznání).
---
Bylo to obecný - tak pls nevztahuj.
Ale tohle klidně vztáhni :) :
Nejsi zrovna Ty náhodou ten, kdo tak moc nemá rád kecy a radši se věnuje realizaci? ;)
