good příspěvek...
reakce:
Z mého pohledu žiješ v pozlátku. Otoč pohled z indukce na základě znalosti svého mikroprostředí do dedukce na základě znalosti makroprostředí.
1) Majorita populace ve svém jednání následuje ostatní.
2) Západní kultura si zvykla dívat se na STÁT jako na "patronus di tutti patroni" (patron všech patronů a doufám, že skloňuju dobře)
3) Stát (a to v podstatě až na vyjímky všechny státy napříč západní kulturou - proto obecný pojem) v poválečném období přijal ekonomickou doktrínu "nalej-vylej" (často doprovázeno doktrínami "dluhy se neplatěj" a "peníze dělaj peníze a používat vlastní peníze je zbytečně drahé") a v podstatě nepřetržitě od konce druhé světové války jede západní kultura na dluh s bláhovým očekáváním, že jednou se to díky dluhům rozjede tak dobře, že to smázne i všechny historické dluhy. Odborně se ta doktrína "nalej-vylej" nazývá keynesiánstvím :)
4) Této doktríně se přizpůsobily banky a v podobě "posedlosti pákovým efektem"; stejně jako v podobě "když se něco pokazí, je tady patronus" začli hrát tutéž letadlovou hru. Současně zrychlení výměn managementu (teorie všeobecného managera, který mění obory po pár letech na jednom místě) a podcenění principu "pán-správce" (ke všemu se zdá, že "pán" se v případě bank zanonimizoval do "akcionáři bez tváří"), stejně jako záliba v "quick wins" vedlo ke zkrácení časového horizontu uvažování managementu bank ala "hlavně něco urvat" - odměny, zápis do CV.... .
5) Této doktríně se přizpůsobil také establishment "rozvojových států".
6) Této doktríně nakonec museli zákonitě podlehnout občané státu.
---------------------------------------------------------------------------------------
Stávající dluhová krize států západní kultury je jenom miniaturním vrcholem ledovce dluhové krize jednotlivců. Jestliže rozpočtová disciplína státu (patrona patronů) je mizerná; pak se dá předpokládat, že rozpočtová disciplína občanů státu bude >mizerná (což je nevyvratitelné přijmeme-li jako platní axiom 2) ).
Potom tedy snadno formulovat závěrečnou syntézu:
Banky jsou zasaženy finanční rakovinou a nepříjemně nám ten nádor bují. Banky jsou velký, nádor vypadá velkej. Ale ve společnosti (tj. v rovině jednotlivců) už finanční rakovina dávno začala metastázovat... jen jednotlivé nádory jsou malé a tak nejsou tolik vidět.
Čeká nás ztracená dekáda (tj ztratíme ekonomický růst) anebo spíš ztrápená dekáda?
LZ