Historie se neustále opakuje, však v jaksi vypilovanější podobě což? Sto let se podává cukr jménem bič, a spletenec tech slov je chtíč a strach. Můžeme však dedukovat se sevřeným zadkem, že strachu nemáme. Že nezloupne nás humanismus, komunismus, ismus jiných jmen. Hle, hned vedle terorista, jedinec, co ismus také podědil svou rodnou řečí. Za ním dolar pak, ten papirismus ve vzduchu se třepetá jak postřelený motýl. Tak doba spotřebismu, plastoismu, zlatoismu nastala a štít je strach. Zas padne tak, jak s čistým štítem nový izmus bezestrachu povstane. A zpět pak k lístkoismu přejdem v jeden šik. Žetony a body, všech morálních bíd si můžem osvojit. Hrdě pak, si v novém systemu, což štít je jistý, zahrajeme pochod realisty. Však s holou zadnicí, jak nikdy, z vlastní neschopnosti, pochopit jak život bídný svůj si nastavit. A strachem z priorit těch nutných, z chudoby své bídné mozkové, si vlastní krví podepíšem ortel smrt ze strachu, jak věční popletenci z vlastní moudrosti. :-))) Dobrou noc :-)