Etapy praní špinavých peněz
Systém praní špinavých peněz se rozděluje do tří etap:
namáčení,
namydlení,
ždímání.
Namáčení
Tato etapa zahrnuje shromáždění a rozmístění finančních prostředků. Jedná se především o vložení bankovek (ve větším množství a s menší nominální hodnotou) do banky. V dnešní době rozvinutých bezhotovostních plateb, ať vnitrostátních nebo zahraničních, je tato přeměna nezbytně důležitá. S vkladem už se dá dále nakládat podle zásad bezhotovostního platebního styku. Vklad větší sumy ve velkém množství bankovek je ale podezřelý, proto se v 80. letech minulého století začal využívat tzv. „smurfing“ – členění transakcí pod 10 tisíc dolarů (bance tak nevznikala tehdy uzákoněná oznamovací povinnost). Metody namáčení a celý cyklus praní se průběžně zdokonalovaly a postupně byly vytvářeny specializované organizace a společnosti na velmi sofistikované postupy. Nově používané metody zahrnují dokonalé studium právních řádů jednotlivých států a využívání zemí s volnějším právním režimem.
Namydlení
Namydlením se rozumí především zastření původu peněžních prostředků. Je to fáze, kdy se výnosy z trestné činnosti oddělují od jejich nezákonného zdroje. Tato etapa může být prováděna pomocí hotovostních a bezhotovostních peněžních operací na bankovních účtech, nákupem a prodejem cenných papírů, zlata a drahých kovů, nemovitostí, starožitností, uměleckých děl, vytvářením společností s fiktivními aktivitami a finančními transakcemi mezi nimi (např. nákup žetonů nebo jiných hracích instrumentů a předstírání výhry v kasinu apod.). Tato etapa je charakterizována svou složitostí a nepřehledností operací. Zároveň je klíčová, protože se v ní mění špinavý kapitál na očištěný, důkladně se zametají stopy a přerušují možnosti sledování toku peněz.
Ždímání
Závěrečnou fází celého pracího procesu je tzv. ždímání (integrace). Vyprané peníze, které prošly oběma předchozími etapami a zastřely tak svůj původ, se vracejí ve formě nezávadného, legálního a často zdanitelného příjmu původnímu majiteli.
Z pohledu bank
Pro zamezení praní špinavých peněz byla v 90. letech vypracována direktiva EU 91/308/EHS (o předcházení zneužití finančního systému k praní peněz). Ta zakládá následující principy:
identifikace klientů bank při provádění bankovních obchodů a uchovávání těchto údajů po stanovenou dobu,
neprovedení neobvyklého obchodu a jeho oznámení příslušné instituci,
zachovávání mlčenlivosti o podniknutých opatřeních,
vytváření účinných kontrolních systémů (zejména v bankách) umožňujících odhalování případů praní špinavých peněz
Propírači špinavých peněz
Peníze neperou pouze zločinecké organizace. Dělají to z různých příčin i osoby jinak bezúhonné. Cílem může být vyhnout se daním, snížit dividendy akcionářům, obejít devizové překážky nebo uplácením z&iacut ...