Jan Světlík navazuje na průmyslovou historii regionu. Jako první podnik získal bývalou lahvárnu. Dnešní Cylinders Holding už stojí mimo skupinu a slušně vydělává.
autor: HN – Jiří Zerzoň
Ještě před šesti lety bylo miliardáře a ostravského patriota Jana Světlíka všude plno. Vystupoval na konferencích, dával jeden rozhovor za druhým a byl známý svým vlivem na regionální i celostátní politiky.
Nyní, nebýt jeho twitterového účtu, není o tomto známém milovníkovi a sběrateli umění prakticky slyšet. Jeho ústup do pozadí je spojený s tím, že jeho vítkovické impérium, ještě nedávno největší strojírenská skupina v Česku, již několik let prochází hlubokou krizí. Původní seskupení, které po světě nabízelo vše od ingotů přes vysokotlaké lahve až po obří elektrárny, po řadě krachů výrazně zeštíhlelo. A prodeje dceřiných firem dál pokračují.
Naposledy minulý týden Vítkovice oznámily, že nabízí ke koupi svých 21 stanic na stlačený zemní plyn. Tedy technologii, kterou dlouhé roky propagovaly, kde to šlo, a na kterou i sám Světlík hodně sázel. "Nejde ani o první, ani o poslední dceru Vítkovic, kterou prodáváme. Obecně platí, že jsme vytipovali ta výrobní aktiva, kde je nutné provozní financování s pomocí bank," komentoval pro HN prodej přímo Světlík.
80 procent
vlastní ve Vítkovicích Jan Světlík. Okolo 10 procent pak vlastní na 40 tisíc drobných akcionářů z kuponové privatizace. Zbytek patří KKCG miliardáře Karla Komárka. Ten chtěl Vítkovice původně ovládnout celé a se Světlíkem vedl řadu sporů, nakonec ale neúspěšných.
Ten i přes problémy celé skupiny bojuje dál. Plánuje si nechat oddluženou mateřskou firmu a pár dalších společností. Ze skupiny navíc již před rokem a půl vyjmul Cylinders Holding, výrobce vysokotlakých nádob, který mu stále vydělává stovky milionů korun ročně.
Propad Vítkovic byl velmi rychlý. Ještě v roce 2012 hlásila skupina rekordní obrat 25 miliard korun a skoro miliardový zisk. Za čtyři roky bylo vše jinak. Kvůli krachu dceřiných společností se obrat v roce 2016 smrskl na třetinu a ztráta byla vyšší než pět miliard. Ještě markantněji je změna znát při pohledu na počet zaměstnanců. V době jejího vrcholu pracovalo ve skupině včetně jejích zahraničních zastoupení okolo osmi tisíc lidí. Nyní, hlavně po ztrátě Vítkovice Heavy Machinery, už to není ani tisícovka.
Co se stalo?
Příčin problémů bylo hned několik. Firmě se nepodařilo získat několik plánovaných obřích zakázek, například ocelárnu v Saúdské Arábii či elektrárnu v Nové Kaledonii. Horší ale bylo, že měla problémy i s těmi, které dostala. Ať už se jednalo o známý projekt uhelné elektrárny Adularya v Turecku, na který český stát půjčil okolo 12 miliard korun, nebo dodávky pro elektrárnu Prunéřov, patřící do polostátní skupiny ČEZ.
Na to, proč firma tyto projekty nezvládala, se názory liší. Sám Světlík vinu vždy popíral. Za zpoždění a další problémy podle něj mohli někdy subdodavatelé, u Adularyi pak vinil hlavně tureckého investora a přístup České exportní banky a pojišťovny EGAP, které projekt přestaly financovat.
Problém ale mohl být i v tom, že skupina vsadila na stavbu složitých technologických celků na klíč. U nich je vždy velmi komplikované skloubit financování a subdodávky desítek dalších firem, hlídat termíny a podobně. A je tak možné, že firma, jejíž řízení bylo až do krize spíš one man show Jana Světlíka, ...
