Příspěvky nebo odpovědi uživatele kchoul

V první řadě je dobré poznamenat, že je moc dobře, že o vzniklé škodě, ať už vůči věřitelům nebo akcionářům, se nebude rozhodovat v Česku. Upřímně, věšina našich soudců neporozumí polovině čísel a účetních implikací, o kterých se v tomhle vyjádření mluví. Nicméně k samotnému výtvoru pana Kuhna. Tak je jasné, že musí nějak hájit pozici, takže mu není možné mít za zlé, že značně fabuluje. Osobně ale za naprostou haluz svědčící o účetní neznalosti nebo spíše záměrném zkreslení situace, považuji toto:

(1) II. d)-f) EUR 1mld. dluhová facilita sloužila primárně na pokrytí dosti radikálního capexu, v dolech se v té době proinvestovalo dost peněz, takže nevyfučely výsledovkou do equity/výsledovky (resp. do negativní equity jak implikuje Kuhn) ale zůstaly v aktivech, takže dovozovat tímto způsobem negativní equitu je holý nesmysl;

(2) II. c) Problém samotného negativního jmění je často jen otázkou časového rozdílu v ocenění aktiv a pasiv, takže zaklínat se posudkem na negativní equitu nějakých EUR 50-60mil. v kontextu ostatních násobně větších čísel, navíc posudkem z roku 2005, je zcela nerelevantní. Navíc pokud taková firma bez problémů vyplácí EUR 2,4mld. na dividendě.

(3) III. Argumentace proti Citibank na základě nějakých pokut v rámci US. No, pokud by na toto soud přistoupil, tak nemáme v ČR kromě lokálních CEE bank žádnou důvěryhodnou bankovní instituci :)

Osobně jsem velmi zvědav, jak postaví obhajobu ČR advokáti z Curtis. Sázel bych na nějaké procesní, formální věci, protože merit věci, a hlavně z pohledu common law, v ČR/continental law bych se neodvážil soudit, je zcela jasný - insolvence vůbec neměla nastat popřením 80% hodnoty pohledávek, prodej za formální cenu do majetku ČR s vyloučením ostatních nabídek byl faktickým znárodněním majetku v soukromém vlastnictví.

Pokud toto tvrdí advokát OKD (viz níže), je to dost na pováženou. Zvlášť když uvážíme současnou situaci na trhu s uhlím. Na druhou stranu to může být příprava "střeliva" pro AHG (asi nikdo nepochybuje, že dochází ke vzájemným konzultacím managementu OKD a akcionářů/bondholderů = AHG v Londýně) na mezinárodní arbitráž. Viz cituji z protokolu ze schůze věřitelů ze dne 1.11.2016 (dostupný jako všechny dokumenty k insolvenci OKD na https://isir.justice.cz).

Takže pan Petr Kuhn jakožto právní poradce OKD říká:

5.3 Pokud se jedná o možné uspokojení věřitelů, tak rámcově je možné uspokojení věřitelů následující:

5.3.1 zapodstatoví věřitelé 100% uspokojení z provozní hotovosti a kupní ceny za prodej aktiv OKD;

5.3.2 nezajištění věřitelé odhadované uspokojení ve výši 2,5% z budoucích provozních přebytků v pípadě zvýšené ceny uhlí, prodeje aktiv OKD a výnosu ze soudních sporů;

5.3.3 akcionář žádné uspokojení.

Na současnou situaci NWR tady zaznělo již hodně názorů. Měl bych ještě pár alternativních pohledů na věc.

Klíčová se mi zdá být  nikoli likvidace, ale výkon zástavního práva v Holandsku (enforcement) ze strany security agenta (Citibank N.A.) nad akciemi NWR Karbonia S.A. (Debiensko), viz oznámení zde: phx.corporate-ir.net/phoenix.zhtml?c=221913&p= ... a následný převod akcií na Prairie Mining Limited za EUR 2mil. 

Samotná likvidace se zdá být spíš kombinací zastíracího manévru a zároveň nutnou přípravkou k vymáhání škody v rovině: (a) investiční  arbitráže s českým státem – viz potenciální Loudovi / soudní f*ckups v procesu insolvence; (b) investiční arbitráže s polským státem – viz kroky Krúpy v posledních hodinách, www.euro.cz/byznys/miliardar-krupa-si-v-bruselu-st ... (c) žaloby na Bakalu – tam by to ale bylo trochu sporné s možným benefitem pro akcionáře i bondholdery, Bakala má „full indemnity“ ze strany NWR a jakýkoli nárok vznesený a vymahatelný přímo po něm by Bakala následně zřejmě vymáhal po NWR.

Nicméně zpět k Debiensku. Zásoby uhlí se odhadují se na cca 200-250mil tun. Je tam hodně koksovatelného, řekněme, že podíl bude lepší než u OKD, zhruba 70/30 (coking/thermal), což nás dostává na nějakých 160mil tun koksovatelného uhlí velmi dobré kvality. Při současných cenách (USD 220-250/t FOB Aus.) se tak bavíme o hodnotě budoucích prodejů cca USD 35-40mld, asi EUR 32-35mld. Počítejme náklady na vytěženou tunu v rozpětí USD 90-110/tuna, a samozřejmě počáteční náklady (v době prospektu NWR odhadované na EUR 600-800mil). Ale asi není nutné zdůrazňovat, že i tak Debiensko nabízí solidní potenciál mnohamiliardových zisků (v EUR) s rozumným risk-reward poměrem.

Pár perliček k Prairie Mining Limited (nabyvatel Debienska): Společnost sice byla založena již v roce 1957, ovšem ke zcela jinému účelu. Od roku 2005 ukazuje nějaký zájem o mining, ale jinak jasně vykazuje známky „shell company“. V roce 2015 měla na účtech AUD 2mil, výnosy AUD , ztrátu AUD 15mil a předseda představenstva bral AUD 36tis/rok. Docela humorné od někoho, kdo kupuje mining projekt s počáteční investicí okolo EUR 600-800mil. No takže tato společnosti je jistě více SPV (v kontextu mining byznysu), než reálně fungující těžař. Navazující otázky si jistě každý položí sám.

Pokud jde o samotný enfocement zástavního práva v Holandsku, tam podle mě leží merit jakékoli další diskuze, která by měla následovat. Pokud někdo nechá zapsat zástavu na svůj majetek, stejně jako se to stalo s Debienskem, je samozřejmě možné použít prodej takového majetku k uspokojení věřitelovy pohledávky, pokud dlužník neplní co má. Na druhé straně ani na Kokosových ostrovech není možné s majetkem nakládat zcela svévolně bez jakékoliv oficiální valuace pro účely enforcementu, na základě které se jasně určí, jakou má majetek prodejní hodnotu. A takovou valuaci také do jisté míry lze zpochybnit u soudu. Výkon zástavního práva nad akciemi Karbonie S.A. je něco podobného jako když vám dá banka hypotéku „do exekuce“ pro dlouhodobé nesplácení a následně si slavnostně poníží svojí pohledávku o „fantastické tři stovky“, za které je nemovitost prodaná.

Zácvěrem můžu říct jen tolik, že celá tato holandská transakce na mě dělá dojem hodně velké „černoty“ spoléhající na pasivitu zdecimovaných minorit. AHG to jistě tížit nemusí, protože má s Prairie Mining Limited (nebo nějakým dalším finálním vlastníkem) podepsaný „profit sharing agreement“,  samozřejmě „confidential“. Řešení vidím pouze v zaktivování minorit, najmutí právníka v Holandsku (rozložené náklady nebudou dramatické) a zkusit zvrátit ten enforcement and akciemi Karbonie za absurdně směšně nízkou cenu. Z OKD sice něco také může vypadnout, ale když uvážím nesplacenou částku bondů, je otázka zda něco může zbýt pro akcionáře.