Než začnete pane kritzovat opozici, nenabízelo by se náhodou zamyslet nad tím, co se v posledních týdnech stalo? Opozice a komunisté několik týdnů tvrdí, že pro prodloužení nouzového stavu hlasy nedají (tzn. výrazná změna a nebezpečí oproti stavu předchozích měsíců!). Člověka by pak napadlo (a natož pana premiéra by to sakra mělo napadnout), že by bylo dobré o takto vážné situaci začít svižně jednat a pokusit se vyjednat nějaký kompromis. Nebo alespoň dát hlasování o prodloužení nouzového stavu třeba s týdenním předstihem tak, aby se stihlo pak s nastalou situací něco udělat. Vláda v klidu čeká, jedná s ostatními velmi laxně, nijak zvlášť ji neděsí, že na to nemá domluvenou většinu jako dříve, a nechá si hlasování pěkně až na čtvrtek tak, aby nikdo neměl dost času na konci týdne pružně zareagovat na to, co se má dít v pondělí... Vláda tři a půl roku vládne s podporou komunistů, na opozici se neohlíží, pan premér neustále pomocí šikovného PR překresluje věci tak, aby on ze všeho vyšel jako mesiáš a ostatní ... pak si myslí, že je opozice v tuto chvíli podrží? Ve stavu, kdy mezi obyvatelstvem vzrůstá nespokojenost s aktuálním stavem, ve stavu, kdy většina lidí chce reformy současného stavu, jenže vláda skálopekně tvrdí, že se nepohne ani o píď... Neměla by tedy začít nejdřív sebereflexe u samotné vlády, než začne obviňovat opozici, že bude moct za smrt tisíců lidí? ... Já tu věc na závěr parafrázuju: polezu po prudké skále bez jistění, budu při tom řvát všude okolo, že to dělám nejlíp a všichni jsou blbci, a když uklouznu a budu se sotva jednou rukou držet a žadonit o pomoc, které se mi těch lidí, na které jsem předtím řval, nedostane, tak je budu všechny obviňovat z morálních poklesků za to, že pro mě neriskují životy?
