OSVČ jsou podnikatelé se vším všudy a musí počítat s tím, že jsou období s dobrýmy příjmy, ale i období, kdy to tak nesype. S tímto vědomím každý do toho šel a hlavně nebít na nikom závislý. Jenomže to je jen bláznivá iluze. Jo nemá nikoho nad sebou a záleží jen na něm jak si to udělá - svoboda podnikání. V podnkatelském systému ČR je to jen bláhová iluze. No a když jsou ty doby horší, tak by si měli vytvořit finanční polštář pro přežití doby horších příjmů. Jenomže vytvoření tohoto polštáře je pro valnou většinu OSVČ problém. Netroufnu si to hodnotit podle řemesel, ale že by zrovna restauratéři s tímto polštářem měli problem, docela pochybuji, když v některých sortimentech svého prodeje získávají docela tučné marže. A to se OSVČ odvézt státu bežne odvody z podnikáním související brání, jen aby toho bylo co nejmíň, nejlépe nic. Dalo by se tom široce diskutovat, taky jsem byl OSVČ, v ČR žádné terno.
Důchodci si zaslouží pozornost a finanční přilepšení z neustále rostoucími náklady na život. Pořád ještě mezi důchdci je valná většina těch, kteří neměli úvahy na podnikání a celý život byli zaměstnáni a tím pádem do systému odvedli docela dost peněz.
To OSVČ v porevoluční době v podstatě na daňových přiznáních nic nevidělali, tak si chodili pro různé podpory k životu a docela dobře si žili. Ale na to se nechce mnohým vzpomínat. Jsem toho očitým svědkem, kdy se do daňového přiznání psala zdanitelné příjmy nula, protože se dalo načarovat tolik nákladů, ževyšla i tá nula. O socilních odvodech, které jsou zdrojem příjmů na penze raději nebudu ani vzpomínat.
(4)
