Týdeník PROFIT
Úvodní část článku s titulkem:
"Kocáb a Šrejber aneb pokus o definici tunelu"
Proč skončilo poměrně úspěšné podnikání bývalého tenisty pětiletým vězením?
Jistý rozhlasový posluchač položil tento týden prezidentu Havlovi, který navštívil redakci Radiožurnálu, výmluvný dotaz. Zněl asi takto: "Moje žena investovala peníze do investičního fondu Michaela Kocába Trend a dnes nemá nic. Já jsem investoval do fondů Milana Šrejbera, dostávám dividendy a kdybych své akcie prodal, dost na tom vydělám. Milan Šrejber sedí ve vězení a Michael Kocáb bojuje na Václavském náměstí za svobodu slova, je prezidentovým přítelem a dokonce se spekuluje o jeho možném nástupnictví na Pražském hradě. Co si o tom mám myslet?" Odpověď pana prezidenta nebyla příliš průkazná, prý pouze považuje pana Kocába za čestného člověka.
V době, kdy je takříkajíc naplňována společenská objednávka (která je však spíše objednávkou mediálně politickou) a na soudní proces čeká mimo jiné i vedení bývalé Investiční a Poštovní banky, není od věci pokusit se o jisté srovnání dvou podnikatelských příběhů obou zmíněných mužů, z nichž jeden se kdysi proslavil na poli sportovním a druhý hudebním.
Odsouzení Milana Šrejbera
Proč skončilo poměrně úspěšné podnikání Milana Šrejbera pětiletým trestem odnětí svobody? Zdá se, že Šrejber, ač zdatný obchodník, se dopustil poněkud naivní chyby - při skupování akcií byl v podstatě osobou nakupující i prodávající - takříkajíc uzavíral smlouvy na obou stranách. Jak řekl Profitu jeden z předních investičních analytiků, který si nepřál být jmenován, podle jeho názoru je téměř jisté, že Šrejber se skutečně snažil "vytáhnout" peníze ze svého fondu a obohatit svou další firmu, a posléze se tento manévr snažil maskovat antidatovanými smlouvami, ve kterých byl účastníkem na obou stranách. Tímto způsobem se dá zdůvodnit prakticky každá transakce a dokázat, že byly skutečně falšovány listinné důkazy, se prakticky nedá. Proto je také dnes Šrejber odsouzen na základě poněkud "gumového" paragrafu o porušování povinností při správě cizího majetku. Podle již zmíněného analytika byly v první polovině devadesátých letech podobné transakce naprosto běžné a podílela se na nich spousta lidí, kteří by dnes logicky odsouzeni stejně tak, jako Šrejber. Problém je ovšem v tom, že řada fondů (na rozdíl od Šrejberových) mezitím zkrachovala a byla původními majiteli zlikvidována, včetně dokumentace. A existují i takové, které fungují dále, a policie si jich jednoduše nevšímá. Proč má tedy jít do vězení zrovna Milan Šrejber? Nelze se ubránit dojmu, že kdyby se tak nešťastným způsobem nezapletl do aféry se sponzorováním Klausovy ODS, nemusel by dnes za mřížemi dumat o tom, proč zrovna on mám být exemplárním případem zavřeného "tuneláře" a jakousi vlajkovou lodí Zemanovy politicky nafouknuté akce "čisté ruce."
To Michael Kocáb je ve zcela jiném postavení. I přesto, že slovo tunel zní v souvislosti s jím založeným fondem Trend daleko přiléhavěji, než v případě Milana Šrejbera a fondů jeho.
Jak se prodal Trend
Kupónovou privatizaci využil podnikatel a hudebník Michael Kocáb a několika jeho společníků k založení kdysi populárního Fondu Trend. Pro masivní reklamní kampaň využil své tváře a nutno přiznat, že úspěšně. Politické zázemí a kontakty Kocába v kombinaci s obchodní schopností dalších zakladatelů byly zpočátku velkou devizou Fondu Trend. "Cena" Kocába byla v jeho důvěryhodnosti za období jeho vcelku úspěšné politické činnosti. Cenný byl i způsob, jakým hudebník, přivyklý kamerám či vystupování před davy fanoušků, dokázal komunikovat s médii (obzvláště pak s novinářkami).
Prvním nebezpečím pro "otce zakladatele" Fondu Trend se stalo řízené skupování akcií (později se ukázalo, že akcie skupoval Czech Value Fund. Londýnský ředitel jeho mateřské firmy C. Kingsnorth se "proslavil" tím, že jako zatím jediný zástupce tohoto investora svého času prohlásil, že odpovědnost za špatné hospodaření Fondu Trend nesou nejen jeho noví vlastníci Hálek a jeho představenstvo, ale i M. Kocáb a jeho společníci.). Pokusem o zabránění vzniku silné minoritní skupiny akcionářů, která by mohla vyměnit statutární orgány tvořené z "otců zakladatelů", bylo vyplacení velmi slušných dividend. Po několika měsících se však drobní akcionáři začali akcií Fondu Trend houfně zbavovat.
V první polovině roku 1995 byla tedy založena nová Investiční společnost Trend a. s. se základním jměním 1 000 000 Kč, mezi jejímiž akcionáři byl i M. Kocáb. Tato správcovská společnost uzavřela s původním Fondem Trend, kde byl v představenstvu i M. Kocáb, mandátní smlouvu o spravování jeho portfolia. Výpovědní lhůta této smlouvy byla 6 měsíců.
Akcie správcovské Investiční společnosti Trend, jejíž nejpodstatnější devizou (a snad i jedinou) byla mandátní smlouva o možnosti nakládat s majetkem Fondu Trend, byly prodány firmě Královehradecká brokerská a. s. (KHB) za celkem 318 365 000 korun s tím, že v kupních smlouvách na akcie tohoto investičního správce je navíc závazek k prodloužení výpovědní lhůty mandátní smlouvy s Fondem Trend až na 18 měsíců. A skutečně, v tentýž den, kdy byl prodán správce Trendu, tedy 2. srpna 1995, prodlužuje Fond Trend s prodávaným investičním správcem Trend a. s. možnou vypověditelnost mandátní smlouvy až na 18 měsíců (to je onen dnes uváděný M. Kocábem - prodej v dobré víře).
Tento neobvyklý obchod (ze zákona vyplývalo, že správci přináleží 2 % z obratu fondu, což tehdy představovalo asi 28 mil. ročně - tedy návratnost 11 let), z něhož měl M. Kocáb zisk 36 142 000 Kč, který nepodléhal zdanění, byl zcela jistě prvním a zásadním faulem na akcionáře Fondu Trend.
...
profit.cz
(
