volny.cz
(Před 50 lety nám táta chtěl přivézt z Vídně nějakou památku. V jednom zlatnictví si povšimnul zlatých medailí vyražených na památku J.F. Kennedyho. Už chtěl dvě z nich koupit, když mu majitel obchodu poradil, aby raději investoval do klasických "francjosefů" - tedy do tradičních rakousko-uherských zlatých, které v té době samozřejmě již dávno neplatily, ale koupit se za ně dalo minimálně 50 % toho, co před 100 lety. Ještě nedávno žili ve vídeňských bytech někteří lidé, kteří tyhle zlaté "francjosefy" házeli doma do pětilitrové láhve na nočním stolku - namísto spoření v penzijním fondu. Mimochodem, přesně tohle dělají už stovky, ba tisíce let ženy v celém Orientu - jsou ověšeny svými investicemi na stáří nebo pro případ zapuzení. Některé staré Indky mají ušní lalůčky vytažené az po ramena a na každém předloktí i noze snad 10 náramků. To se pak nedivte, že s rychlým růstem středních vrstev v takových zemích (nejen v Číně a v Indii) roste i poptávka po zlatě, podobně jako je tomu s poptávkou po amerických dolarech. Ale to je především a téměř výhradně otázka řízení investičních rizik. V dobách všeobecné nejistoty se tržní hodnota, tj. aktuální cena jak zlata, tak i USD, může vlivem okamžité, byť z dlouhodobého pohledu naprosto neadekvátní poptávky dostávat vysoko nad úroveň jejich "výrobních cen". Mimochodem, zmatek v terminologii, kterým neoliberálové zaneřádili klasickou ekonomickou terminologii a názvosloví je dnes už neskutečný - čehož názorným důkazem jsou quasimyšlenkové výlevy všelijakých chruščovů a jiných nikitů-sergejevičů.
Ale to není případ "papírového" dolaru. I když za něj dnes koupíte 20 krát méně než před 100 lety, stále je to mohutně nadhodnocené proti jeho vnitřní kupní síle (na trhu USA), která je právě z důvodů poptávky po dolaru v mezinárodním obchodě a díky tvorbě dolarových devizových rezerv v ostatních zemích zhruba jen poloviční, tzn. v poměru např. k CZK 10 namísto oficiálního směnného kursu 20 CZK/1 USD. Komu by se to nelíbilo? A naopak, kdo by nezačal vyvádět jako smyslů zbavený, když se mu začne rýsovat perspektiva ztráty takového výsadního postavení? A vo tom to je - přesně tak, jak je to v článku popsáno, včetně konsekvencí (Libye, Sýrie, Ukrajina atd. atp.) Jen mě zaráží, že lidé, kteří kdysi dokázali být tak kritičtí vůči bolševismu sovětskému, jsou dnes slepí vůči bolševismu americkému.
(1)
