Už v roce 2010 (tedy na začátku řecké krize) se mluvilo o odchodu Řecka z eurozóny. A tenkrát by to snad i šlo, protože nikdo další opustit euro nechtěl. Problém však nastal v okamžiku, když se začalo zjišťovat, kdo je hlavním věřitelem Řecka. Ano, šlo o zahraniční (zejména německé a francouzské) banky. Všechny ty záchranné, stabilizační či jiné baličky byly o záchraně těchto bank a přeskupení řeckého dluhu. Daňoví poplatníci eurozóny tak pomohli Berlínu a Paříži zachránit banky a současně se stali největšími veřiteli Řecka. Struktura věřitelů Athén je následující:
60% eurozóna
10% MMF
6% ECB
3% řecké banky
1% řecká centrální banka
1% zahraniční banky
15% ostatní dluhopisy
4% ostatní půjčky
S ohledem na novou strukturu věřitelů by se dalo uvažovat o vyhození Řecka z eurozóny. Mám pocit, že po Tsiprasově lednovém vítězství si s touto myšlenkou pohrával nejeden bruselský úředník. Pokud by řecká dluhová krize zůstala osamocená a nikdo další by se nepřidal, pak by se dnes s Řeckem nikdo nebavil a Athény by byly na cestě k drachmě. Dluhová krize však propukla v Irsku, Portugalsku, Španělsku, Itálii a Kypru. Příčina stejná jako v Řecku. Levné úvěry. Itálie se vyhnula mezinárodní pomoci jen a jen proto, že Evropská centrální banka začala nakupovat dluhopisy. Vlastně to byla jediná forma pomoci, protože na záchránu Itálie už ani Německo nemělo dostatek finančních prostředku. více eportal.parlamentnilisty.cz/Articles/7681-podivejt ...