Ty "biologické" léky, tedy zasahující do imunity, si nemocnice jen tak snadno nepřipraví. Některé mají povahu nízkomolekulárních látek, tam je perspektiva zlevnění po skončení patentové ochrany, ale ty, které mají povahu protilátky (poznají se podle koncovek názvů účinných látek jako -zumab, mab, mumab) je technologicky náročné připravit. K tomu je potřeba zvládnout rutinně tkáňové kultury, genové manipulace a to je dosti drahé a náročné i v provozu zavedené výroby.
Stále náročnější - a hlavně delší- klinické testy v kombinaci s byrokracií zkracují dobu patentové ochrany a tím čas na vytvoření zisku, či aspoň zaplacení nákladů výzkumu. Podle mne by měla patentová ochrana platit až po uvedení léku do praxe. Díky dosavadní praxi, kdy patentová ochrana o několik let předchází dokončení klinického zkoušení a registraci, jsou nové léky čaasto až extrémně drahé, v tisících procent ceny po skončení patentové ochrany. Samozřejmě je otázka, zdali by takovéto ustanovení firmy nezneužily, nicméně tady by se museli snažit plátci zdravotní péče.
formou kontraktů se na hodnocení nových léků sám podílím.