Práce "na černo" - nemá nárok na důchod, přestože celý život pracoval a dost vydělával. Jak je tohle možné? - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení

35 let je minimální požadavek na přiznání důchodu. Jsou lidi co strávili za svůj život i 15 let na Pracovním úřadě. Já sám jsem měl několikrát smůlu při výběru zaměstnání. Můj součet doby pobytu na Pracovním úřadě činí asi 6,7 roků. Z toho započítaná náhradní doba asi 1,2 roku. V podstatě se počítá jen doba kdy pobíráte podporu v nezaměstnanosti.

Upřesním :-). Jako náhradní doba se při evidenci u ÚP počítá celá doba pobírání podpory a doba případné rekvalifikace (zprostředkované ÚP), plus k tomu se uzná maximálně 1 rok v evidenci ÚP bez podpory do 55 let věku a 2 roky po dosažení 55 let věku. Tedy maximálně mimo doby pobírání podpory a rekvalifikace další tři roky. A celé se to krátí na 80 %.Jisté plus je, že za dobu nezaměstnanosti a současně v evidenci ÚP bez podpory lze KDYKOLI POZDĚJI doplatit dobrovolné důchodové pojištění, a to v rozsahu až 15 roků. To může být podstatné jak pro získání nároku na důchod, tak případně zejména u invalidních důchodů pro jeho výši.

Sorry, ale pokud někdo tráví 15 let na pracáku, tak je někde problém. Ano, párkrát za život se stane, že člověk přijde o práci. Standardní záležitost. Ale nedokážu si představit situaci, že do pár měsíců nic neseženete, i kdyby to mělo být jen dočasně a hluboko pod vaší kvalifikaci.

Byly doby kdy to problém byl, roky 2000 až 2015 byly katastrofální. Byla až 10% nezaměstnanost! V té době čekat na volné místo několik let bylo normální. Já jsem v roce 2002 byl čerství absolvent a Pracovní úřady praskaly ve švech. Najít práci pro nováčka na trhu práce mě trvalo 2 roky. Poprvé jsem přišel o práci v roce 2007 - najít práci trvalo opět 2 roky. Podruhé jsem přišel o práci v roce 2012. Po 1,5 roce jsem našel jen sezónní zaměstnání. Po dobu tří let jsem tak vždy na leden a únor, jednou i březen končil na pracáku. Po sezonních zaměstnancích tehdy byla velká poptávka. Teprve od roku 2017 mám znovu stále zaměstnání. Podle online systému na ČSSZ tak budu mít požadovaných 35 let odpracovaných 62,5 letech. Teda pokud znovu neskončím bez práce.

Já jsem už v důchodu a nezaměstnanost po roce 1989 jsem v pravém slova smyslu nezažil. A mám uznáno 47 roků pojištění, protože jsem od svých 15 roků měl pouze 17 dnů neevidovaných (v r. 1988) a když jsem přišel poprvé o práci, tak jsem místo na Úřad práce šel vedle na živnostenský, s tím, že to snad zvládnu.Tak jsem to zvládal 14 let jako OSVČ hlavní, a pak mi byl nabídnut částečný úvazek, ale již s odvody pojištění, což bylo OK. Ale co chci říci, ona je jiná možnost najít si práci ve velkém městě nebo někde odkud je dobrá doprava, a jiná někde v "Horním Dolíkově", odkud i pes se raději odplazil chcípnout někam jinam. A ještě když třeba máte na starosti staré rodiče, od kterých jen těžko můžete odejít někam pryč za prací. Strašně záleží, jaký má člověk "osobní status" a kde a s kým žije. Jsou prostě místa, kde dlouhodobě práce není. A na podnikání ve větším než lokálním rozměru nemá každý.

Já jsem v té samé době (2003-2010) vykonával při studiu různá zaměstnání, většinou na částečný úvazek, ale většinou s možností plného. Ano, vždy nebylo snadné najít práci v oboru, ale já ji vždy do pár měsíců našel. Zrovna do roku 2009 to bylo docela v pohodě. Každopádně jakoukoli práci mimo vlastní kvalifikaci šlo najít vždy. I v době nejtužší krize. Nedokážu si představit chodit na pracák déle jak rok a trápit se doma. To bych radši šel pípat někam na pokladnu nebo skládat bedny do skladu.

Zcela správně jsem predikoval, že jsi zaměstnanecká lopata kterou je nutno živit.

V těch letech v Olomouckém kraji téměř žádná místa nebyla. Na jedno volné místo bylo až 400 lidí. V obchodě a službách byly jen brigádnická místa. Ty jsem využíval jak to jen šlo. Na hlavní poměr nebylo nic. Na člověka s diplomem, který chtěl pracovat v marketu hleděli s nedůvěrou. Většinou chtěli někoho s nižším vzděláním. Dnes je normální, že vysokoškolák pracuje za pokladnou. Tehdy něco nemyslitelného.

Manželka mého synovce jako inženýrka po VŠ marně dva roky hledala práci, i když by vzala za vděk v podstatě jakoukoli fyzicky nenáročnou (měla v mládí těžký úraz) ale i třeba jen pro vyučence. Ale s titulem vždy narazila, s tím, že buď určitě brzy odejde, až si sežene něco lepšího. nebo ji nechtěl potenciální šéf s nižším vzděláním, z obavy, aby jej "nevykousala", až se rozkouká. Nakonec na radu jednoho personalisty zhruba jejího věku (ten by ji vzal, ale byl tam právě ten problém že ji nechtěl potenciální šéf) si prostě vyměnila občanku za novou bez titulu, VŠ diplom zatloukla, a jako absolventka "jen" střední zemědělské školy sehnala práci během měsíce, a docela dobrou. Někdy je holt "překvalifikovanost" na závadu.

Tak to je jasný základ úspěchu - pokud někam posílám své CV, vždycky je potřeba ho "vyšperkovat" přesně na míru nabídce, na kterou se hlásím. Neznamená to samozřejmě lhát, ale zároveň není nic proti ničemu občas něco vynechat anebo uvést do lepšího světla. Neuvést VŠ vzdělání není nic špatného a není třeba kvůli tomu ani měnit občanku - tu u pohovoru stejně neukazujete a co si z ní kdo vyčte při příjmu na personálním, vám může být fakt jedno. Základem je projít pohovorem.

Ne, ze bych to potreboval, ale dobry figl na reseni "prekvalifikovanosti".Byva to problem. Mam dva zname, kteri hledali praci, v jejich oboru to uz nejak neslo, nebo proste v korporatu jiz nechteli a praci na nizsi kvalifikacni urovni nemohli nekolik let sehnat. Nekdo jim i na rovinu rekl, ze se obavaji, ze by je to nebavilo a brzy by odesli....