Úvahy a komentáře přímo z New Yorku I. - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení

"Pomáhej nám Bůh" - tohle mě docela děsí, neboť pravděpodobně díky víře se tato katastrofa stala. Víra útočníků v jejich správný názor, víra v jejich Boha. Oni věřili, že díky tomu co spáchali, že je čeká lepší budoucnost. Jejich víra je fanatická, nemá s naším chápaním víry vůbec nic společného, jejich víra je daleko silnější, radikálnější a jak jsme se mohli přesvědčit i agresivnější. Chtějí svůj názor prosazovat silou, nátlakem a agresivitou, tohle je jejich metoda. Absolutní víra, náboženský fanatismus. Pro svou víru neváhají zabíjet nevinné lidi a neváhají při tom obětovat i vlastní životy. Bojují za svou víru způsobem, kterým je pro nás nepředstavitelný a nepochopitelný. Proti takovému soupeři, který neváhá použít ty nejpodlejší způsoby boje, je velice težké se bránit. 

... Právě proto, že i mě taková představa děsí jsem to použil tento výraz v jeko základním "pozitivním" významu - "netrestej nas osude" a nikoliv jako výraz muslimského fanatizmu a resp. ve významu závěru zásadních vystoupení US prezidentů (kde to občas působí spíše ve významu "HOWGH") .

Přesně tak, tento termín, který používají US prezidenti je opravdu spíše něco jako "Amen", či "domluvil jsem".  <br>

Včera jsem sledoval debatu na ČT1, kde jeden z dotazů byl, zda vedle sebe mohou existovat takové dvě odlišné civilizace (rozuměj, západní křestanský svět a muslimský - východní svět). Všichni se shodli na tom, že ano, že toho musíme být schopni, protože kdyby ne, tak nemůžeme přežít. Já pevně věřím tomu, že jsme schopni žít vedle sebe bez závažnějších potyček, nicméně v tuto chvíli mě děsí představa, že si jedna strana bude prosazovat svoje názory tímto nelidksým způsobem.

... no jenže začala to a docela drsně to během posledních 50 let prosazuje spíše ta druhá strana ...

Spolužití je totiž umění "žít a nechat žít" - a nesnažit se s využitím peněz, vojenské moci resp. jiné momentalní převahy vnutit jinému své princípy a pravdy. (To platí i o exportu západní demokraticie, která se zatím může pochubit leda pár desetiletími existence což je z hlediska lidské historie naprostá nicotnost).

Neuznávam vývoz revoluce ať už se za tím slovem skrývá cokoliv .... zvláště když otevřeně či skrytě nutí "spolužijicího" měnit tisiciletími zaběhlý  a ověřený styl života zděděný po předcích. Až se mu to začne zamlouvat - sám si to změní a ještě mě poprosí o pomoc a poděkuje ....  a třeba mu to nepotrva ani jednu-dvě generace (což je historicky nepodstatná doba).

Toto je ale přístup vycházející z historického nadhledu a alespoň omezené schopnosti kritické autoreflexe vlastního vývoje bez niž je pochopení "chování spolužijícího" prakticky nemožné. Kdopak nám to vyčítá třeba nacionalizmus (kdy si kdo naposled v ČR dovolil vyslovit něco jako národní zájem?).

Je to všechno o toleranci, pokud budu vědět, že vedle mně žije soused, který má naprosto odlišný způsob života, tak se musíme naučit vedle sebe žít, fungovat. Ani jedna strana však nesmí bezdůvodně zasahovat, či omezovat  život toho druhého. Či dokonce vnucovat svůj názor tomu druhému. Pokud se tak stane, může očekávat reakci na svoje jednání.
USA spolu s NATO se pasovalo do role jakého si spravedlivého soudce nad světem. Proto se snaží pomoci jedněm (snad těm slabším) na úkor těch druhých(těch silnějších a pochopitelně zlých). Někde přijímají pomoc s vděkem, někdo to berou jako vměšování do jejich vnitřních záležitostí. 
Co dělat v případě, že cítím, že se nekde děje bezpráví ? Jsem silný a mocný a mám pocit, že se nemůžu do nekonečna dívat na bezpráví, vyvražďování, teror atd, že musím pomoci. Mám pomoci a riskovat, že mě stihne odplata nebo mám zůstat stranou a čekat až jak to dopadne ?
Nikdo z nás nemá právo zasahovat do tradic toho druhého, notabene pokud ty tradice jsou historicky podložené. Pokud to udělám musím počítat s odpovědností za svůj čin, musím počítat s rizikem, že se to druhé straně nebude líbit.
Nelíbí se mi, že se podobné věci vyřizují prostřednicvím nevinných lidí, že si lidské životy berou jako rukojmí.