Nejvýznamnější změnou je možnost uplatnění daňové ztráty z prodeje cenných papírů. Ustanovení § 24 odst. 2 písm. r) zákona o daních z příjmů ve znění před novelou stanovilo, že cena pořízení cenného papíru při jeho splatnosti nebo při jeho prodeji je daňovým nákladem (výdajem). Pro daňovou uznatelnost úhrnu hodnot cenných papírů (včetně akcií) platilo omezení úhrnem výnosů (příjmů) z jejich prodeje [§ 24 odst. 2 písm. r)]. Obdobné omezení platilo u nabývací ceny podílu na obchodní společnosti [§ 24 odst. 2 písm. w)] a ceny pořízení při prodeji směnky [§ 24 odst. 2 písm. ze)]. Ztrátu z prodeje cenných papírů (včetně akcií, s výjimkou směnek) však bylo možné i nadále uplatňovat, a to maximálně ve třech následujících zdaňovacích obdobích proti zisku z prodeje cenných papírů dosaženého v těchto třech obdobích. Tato možnost se netýkala prodeje podílu na obchodní společnosti (s výjimkou podílu na akciové společnosti) a prodeje směnky, o které je účtováno jako o cenném papíru. Zákon č. 260/2002 Sb. s účinností již pro zdaňovací období roku 2002 uvedené restrikce zakotvené v § 24 odst. 2 písm. r) zrušil. I nadále se však týkají § 24 odst. 2 písm. w) ZDP (tj. podílů na společnostech s učením omezeným apod.), do kterého byly přesunuty některé akcie, a písmene ze) – tedy směnek.
Rozdíly mezi úhrnem hodnot cenných papírů a úhrnem výnosů (příjmů) z jejich prodeje vykázaných za roky 1999 až 2001, které nebyly uplatněny jako daňový náklad v letech 2000 nebo 2001, je možné podle přechodných ustanovení zákona č. 260/2002 Sb. uplatnit, nejpozději však ve třetím zdaňovacím období bezprostředně následujícím po vykázání tohoto rozdílu. Přechodná ustanovení nestanovují, jak má být rozdíl uplatněn, je tedy možné jeho jednorázové uplatnění.
Možnost uplatnění hodnoty ze ztrátového prodeje akcií od roku 2002 podle § 24 odst. 2 písm. r) ZDP se netýká akcií uvedených v § 24 odst. 2 písm. w), tj. akcií, které se podle zákona o účetnictví neoceňují reálnou hodnotou. Podle § 27 odst. 1 písm. a) zákona o účetnictví tedy jde o akcie představující účast s rozhodujícím nebo podstatným vlivem, popř. o vlastní akcie.
V souvislosti s uplatněním hodnot cenných papírů či nabývacích cen podílů na obchodních společnostech zákon č. 260/2002 Sb. reaguje na nové ocenění těchto hodnot podle zákona o účetnictví s účinností od 1. ledna 2002 (pořizovací cenou) tím, že upravuje terminologii zákona o daních z příjmů. Nově byla vymezena nabývací cena podílu na obchodní společnosti v § 24 odst. 7 ZDP.
Výše uvedené změny týkající se ztráty z prodeje cenných papírů se vztahují jak na fyzické, tak na právnické osoby. Nyní ke změnám, které se týkají pouze fyzických osob nebo poplatníků účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví. Podle § 4 odst. 1 písm. t) jsou od daně z příjmů FO osvobozeny dotace z veřejných rozpočtů. Před novelizací provedenou zákonem č. 260/2002 Sb. přitom šlo o dotace na pořízení hmotného investičního majetku nebo jeho technické zhodnocení. Po novele jde o dotace na pořízení “majetku” a jeho technické zhodnocení. Pojem “majetek” zřejmě také bude způsobovat výkladové problémy.
Pro poplatníky - FO je v novém ustanovení § 5 odst. 9 definována hodnota pohledávky, a to jako jmenovitá hodnota nebo pořizovací cena u pohledávky nabyté postoupením nebo cena zjištěná pro účely daně dědické či daně darovací u pohledávky nabyté děděním nebo darem.
V důsledku novelizace zákona o účetnictví s účinností od 1. ledna 2002 došlo ke změnám v okruhu osob, které mohou účtovat v soustavě jednoduchého účetnictví. Podle § 9 odst. 3 zákona o účetnictví to jsou jen ty, o nichž tak stanoví zvláštní předpis - u podnikatelů tedy § 37 obchodního zákoníku. Problém se však objevil u osob s příjmy z jiné samostatné výdělečné činnosti, kteří nejsou podnikateli, protože neexistoval zvláštní předpis. Pokud tedy prokazují výdaje pro účely ZDP ve skutečné výši, museli by tak od roku 2002 činit na základě podvojného účetnictví. Tento problém novela provedená zákonem č. 260/2002 Sb. částečně odstraňuje, když do § 7 přidává nový odstavec:
“(15) Poplatníci s příjmy podle odstavce 2 mohou pro účely tohoto zákona účtovat o příjmech a výdajích v soustavě jednoduchého účetnictví.”
Zrušení daňového odpisování nehmotného majetku podle ZDP od období roku 2001 přineslo problémy u poplatníků účtujících v soustavě jednoduchého účetnictví (JÚ). Zásady pro JÚ platné od roku 2001 totiž i nadále definují dlouhodobý nehmotný majetek, dokonce tento pojem rozšířily o drobný dlouhodobý nehmotný majetek. Protože ZDP v § 25 odst. 1 písm. a) neuznává výdaje na pořízení nehmotného majetku podle účetních předpisů, bylo za rok 2001 jedinou legální možností, jak zohlednit v JÚ výdaje na pořízení dlouhodobého nehmotného majetku, prominutí daně z důvodu nesrovnalosti ZDP. Pro rok 2002 je již situace lepší, protože zákon č. 260/2002 Sb. do výčtu příkladů daňových výdajů (§ 24 odst. 2) přidává nové písmeno:
“zp) výdaje na pořízení nehmotného majetku20) u poplatníků s příjmy podle § 7 nebo § 9 neúčtujících v soustavě podvojného účetnictví, snížené o grant Evropského společenství poskytnutý na pořízení nehmotného majetku nebo na jeho technické zhodnocení.”
20)
Z toho mně vyplývá pro FO neúčtující, že ztrátu z CP lze běžně započíst proti výnosu z CP a navíc lze jednorázově uplatnit ztrátu z CP za léta 1999-2001, pokud jste ji tedy v příslušné tabulce Přiznání DPFO typ B uvedli !! :-) Pozor: nesmíte mít v ČEZu víc než 20% !!!