ale nedali jsme se zadarmo. Více se do boje dali asi tři drobní, i když věděli, že to nemá cenu, že je to jen formalita a že ať je řečeno cokoli, že majorita zvedne pro bod 2 ruku, i kdyby předtím nahlas všichni přítomní řekli, že je to zlodějina. Oni to přímo neřekli, ale mysleli si to, bylo to cítit, že to alespoň někteří nahlas říci nemohou, neboť by přišli o korýtka.
A jako na všech vyvlastňovacích hromadách i zde byl jediný argument: "když nám to zákon umožňuje, tak proč bychom to neudělali?". A připomínku, že stalinisté a fašisté také využívali platných zákonů, jeden z přítomných (naštěstí jako jediný) za předsednickým stolcem pochopil tak, jako že byl označen za stalinistu. Naštěstí jiný z téhož stolce pravil, že za to také byli potrestáni. Což jsem pochopil tak, že až Novelu § 220 Ústavní soud zruší, že za to také ponese svůj díl odpovědnosti. Ale to než bude napraveno, tak ty zodpovědné nikdo nenajde a zaplatíme si to dorovnání částečně i my sami z našich daní, jako vše, co se v této zemi kdy od sametu promrhalo kvůli zpackaným zákonům.
(1)
