HN.IHNED.CZ 7. 9. 2005 00:00Petr Koblic: Skutečné investory squeeze-out netrápí PŘIDAT NÁZOR ULOŽIT POSLAT VYTISKNOUT Musíme rozlišovat oprávněný hněv minoritních akcionářů z kupónové privatizace, kterým byly před lety jejich akcie bez odkupu vyřazeny z trhu a nyní je jim nabízena neadekvátní cena, a skutečné investory na akciovém trhu..Skutečné investory squeeze-out netrápí Když jsem uviděl na názorových stránkách titulek Kdo bude tak naivní, aby investoval do akcií? (HN 31. srpna), očekával jsem seriózní rozbor některého z analytiků, jenž dospěl k názoru, že akciový trh je již příliš drahý. Jaké však bylo mé překvapení, když jsem zjistil, že za provokujícím titulkem se skrývá jen tuctový lament zástupce jedné ze skupin minoritních akcionářů, bojujících svou válku proti tzv. squeeze-outům. Tato problematika má ovšem velmi málo společného s investováním do akcií. Ano, napětí existuje Je pravda, že situace mezi akcionáři majoritními a minoritními je po léta značně napjatá a že koncem devadesátých let měli majoritáři díky nedostatečné ochraně minorit poněkud navrch. V poslední době však dosáhly některé velmi agresívní skupiny minoritních akcionářů značných úspěchů. Obvykle šlo ale o výdobytky pouze pro ně - okamžitě po vyplacení tučného "výpalného" se někdejší bojovníci stáhli a na vzletné fráze o ochraně všech minoritních akcionářů ve vteřině zapomněli. Situace se ale obrátila. Nynější verze zákona dává naopak nesporně vrch majoritářům. V článku zmiňovaná novela, kterou připravuje Ministerstvo spravedlnosti (po konzultacích s odbornou veřejností), je o mnoho lepší než unáhlené znění, které platí nyní. I přesto jsem si při čtení tohoto návrhu živě představoval desítky možných sporů, jež z takové úpravy mohou vzejít. Dobré řešení zkrátka neexistuje.Proces tzv. squeeze-outu je v právních řádech vyspělých zemí procesem standardním, třebaže v zásadě výjimečným, ba u velkých společností téměř nevídaným. Pokud se k takovému kroku většinový akcionář uchýlí, předchází mu dlouhodobá a dostatečně kvalitní cenotvorba na trhu, takže o férové ceně odkupu pak lze jen stěží spekulovat. Pokud je proces ve výjimečných případech přece jen napaden u soudu, je rozhodování v kauzách dostatečně rychlé. Skutečné české problémy U nás je naopak po kupónové privatizaci obrovské množství firem, jejichž akcie byly již dávno staženy z trhu, přitom však stále mají značné množství minoritních akcionářů. Stovky squeeze-outů, které nyní pod vlivem narychlo přijaté zákonné úpravy prakticky naráz začaly, jsou situací ne zcela standardní. Nutno také souhlasit s obavami, že šance domoci se prosazení zvýšení nízké nabídky soudní cestou, je při rychlosti a odbornosti našich soudů v oblasti kapitálového trhu spíše ve sféře science fiction. Zcela však nesouhlasím se zmatenou směsicí tezí o investorech, kteří si léta budovali portfolia z úplně nelikvidních akcií za účelem spoření na penzi, o "podrytí" penzijní reformy či o tom, že nikdo na kapitálovém trhu neinvestuje ani knoflík. Musíme totiž rozlišovat oprávněný hněv některých minortitních akcionářů z kupónové privatizace, kterým byly před lety jejich akcie bez odkupu vyřazeny z trhu a nyní je jim nabízena neadekvátní cena, a investory, kteří v poslední době investovali do akcií z nejlikvidnějšího segmentu našeho trhu. Skutečnými akciovými investory jsou ti druzí - a ti jsou podle všeho naprosto spokojeni, žádné squeeze-outy je netrápí. Pokud autor hovoří o "smrtelné ráně kapitálovému trhu", pak je touto ranou spíš aktivita profesionálních vyděračů, tzv. greenmailerů. To jsou skutečná rizika, která trápí potenciální emitenty i investory. Rizika, o nichž s nimi já i členové burzy dennodenně diskutujeme. Nespokojenci a možnosti Samozřejmě, i u nejlikvidnějších cenných papírů může, ačkoliv si to nepřejeme, dojít ke squeeze-outu. Pokud se tak stane, bude tomu vždy předcházet kvalitní historie dosahované ceny a podmínky odkupu, schvalované Komisí pro cenné papíry, budou stanoveny nejméně na hranici průměrné ceny za předcházející období. I tak se jistě najdou nespokojenci, zvláště trvá-li celá transakce déle než rok a podmínky na trhu se za tu dobu výrazně změní. Narážím třeba na aktuální situaci kolem akcií Unipetrol, kde byla majorita de facto prodána před sedmnácti měsíci a až nyní je vyhlašována cena za povinný odkup. Málokdo si vzpomene, že v dubnu 2004 sliboval kurs kolem 100 korun solidní prémii vůči trhu. To, že si mnozí minoritní akcionáři za tu dobu dokoupili další akcie i za kurs nad privatizační cenou, bylo jejich dost odvážnou spekulací, která jim však do jisté míry vyšla.Ne zcela vydařená tečka za roztříštěným vlastnictvím firem z kupónové privatizace nemá tedy nic společného s investováním do nejkvalitnějších akcií na pražské burze nyní. Jsme objemově největší burzou v regionu, před burzami ve Vídni a ve Varšavě, a likvidita našich akcií je taková, že se o své investice nikdo nemusí bát. Stačí s chladnou hlavou vyhodnotit potenciál růstu našich kotovaných firem a mít při načasování vlastní investice alespoň trochu šťastnou ruku. Autor je generálním ředitelem Burzy cenných papírů Praha Tak jak? Už je to lepší ?
