Je mi celkem jedno zda vládne Pavel či Petr. Ale je faktem, že mladí hoši ze stran zapojili do volebního výsledku přiliš očekávání a dávali to nepokrytě najevo tím, že vytáhli z koutku duše skoln k posměváčkovství, zdá se i k histerii, k tendenci ukřičet toho kdo se jim nelíbí. Tohle si může dovolit četník s obuškem v poblitém erárním autu k chlapovi v poutech, učitelka v mš k počuranému chudákovi a potlačit jeho lidská práva, ale nelze toto jednání praktikovat ani v obchodním vztahu ani v politice, kde jsou si strany silou rovny. Tenhle typ jednání vede k vytěsnění mladých a průrazných a nevyzrálých na okraj strany. Zesměšńovat partnera, nahrazovat nedostatek sebevědomí skupinovým pruderním smíchem a nahrazovat nedostatek argumentů histerií , kárat partnera vedlo vždy minimálně k odročení výsledku. Nevyzrálé osobnosti, byť i ctižádostivé končí v politice žalostně. To jsme viděli na příkladu ministra vnitra, který nezvládnul rezort ve kterém se mu splašil celý odbor. I ostatní strany mají své mladé a nevyzrálé Grosse. Když nemám většinu, pak zjevné urážky jsou naprostým diletantismem, ostatně to jsou i když většinu mám. I v podnikání platí. I když jsem šéf, pak každou sprosťárnu k zaměstnanci musím zaplatit ze svých peněz, jinak mi to zaměstnanec vrátí jinde, nebo odejde a já musím přeplatit. Doufejme, že ten kdo má sklony k histerii se nedostane do vlády a nestane se tak dalším mladičkým ministrem bez názoru na život , se kterým budou úředníci mávat jak s praporem .