Zahraniční vlastníci vždy běžně chtějí ovládnout celou společnost (která má pro ně stále stejnou hodnotu bez ohledu na pro ně zcela standardní povinnost odkupu, která byla u nás pouze spekulativně dočasně odvrácena dřívější vyjímkou) a nikoliv pouze zde stále dokola zmiňovanou majoritu. Novému majiteli vždy jde také o adekvátní budoucí vysoké ocenění jím nově získané společnosti nebo podílu na trhu. Následný povinný odkup je v zemích s vyspělejším kapitálovým trhem, odkud zájemci o UNI přicházejí běžnou a samozřejmou součástí jejich investování a proto neexistuje žádný důvod pro snižování původního ocenění prodávaného majoritního balíku UNIPETROLU a tím i tržní hodnoty akcie UNIPETROlu.
Pozn.: Např. všechny akcie ČS její nový majitel po privatizačním získání majority také vykoupil a dokonce za dvojnásobek ceny než při prvním odkupu a podobně tomu bylo u většiny ostatních klíčových zahraničních investic v ČR i jinde ve světě. (vodárny, plynárny, teplárny, banky)