Já samozřejmě chápu nacionalistické nadšení některých, kteří horují pro vlastní měnu. Berou to jako jistý důkaz suverenity a tak nějak je hřeje na srdíčku, že na bankovkách vidí ty nuly. Mají obavy, že s případným přechodem na jinou měnu, v tomto případě EURO, dojde k jakémusi zásadnímu zdražování, ačkoliv třeba statistiky ze Slovenska nic takového nepotvrzují.
U ekonoma, který se často vyjadřuje k ekonomické problematice v médiích bych ovšem požadoval poněkud hlubší vhled. Ano, na jedné straně vlastní kurz umožňuje centrální bance ovlivňovat hospodářství a zahlazovat extrémy cyklů, na straně druhé ovšem stabilita měny, která se nedá již dlouhá léta považovat za dříve pověstného Rockyho, je spíše přirovnatelná kymácející se třtině ve větru. Mluvit v superlativech o devizových rezervách národní banky, které jsou per capita nebo per GDP jedny z největších na světě, je buď hluboké nepochopení, nebo záměrné ignorování faktu, že tyto rezervy se vytvořily masivní emisí korun, které národní banka doslova natlačila do spekulantů a vytvořila stav, kdy je koruna prudce překoupená, a jakýkoliv její růst je skoro okamžitě zkonzumován realizací spekulantova zisku. Nyní ve světové koronakrizi pociťujeme další důsledek, extrémní pád koruny, v takové míře, jakou nemůžeme pozorovat u žádné z měn našeho regionu.
Jsou to krásné grafy, ale co to znamená? Za rok 2019 byl přebytek salda zahraničního obchodu kolem 6% HDP. Kdybychom měli soudit ČR podle tak často skloňovaného termínu "exportní ekonomika", mohl by neznalý pozorovatel dospět k závěru, že to je export, který tvoří většinu našeho HDP. Z jednoduchého náhledu na to krásné číslo 6% (tj. tedy částka, o kterou export převyšuje import) vidíme, že tomu asi tak není. Jinými slovy, spoustu toho, co vyrobíme, vyrábíme z toho, co přivezeme. Nejsme na suroviny bohatá ekonomika. Dramatický pokles hodnoty koruny tedy krom jiného znamená, že se zvyšují vstupy našich výrobců, jejich náklady, tedy i náklady exportérů. Benefit ze slabé koruny je tak z velké části požrán vyššími náklady na dovoz, který je v podmínkách ekonomiky, jakou je ta naše, nutností. O tom už ekonomové, jako pan Kovanda, nemluví. Je to tím, že situaci nechápou, že jí nerozumí, nebo tím, že prezentované informace značně selektují?
Ty užasné a obří rezervy ČNB sem nespadly shůry, není to výsledek geniálního hospodaření národní banky, jsou to peníze doslova vytažené z kapes těch, co drží korunu, projevily se na jejím znehodnocení. Je to znehodnocení úspor domácností, firem, jsou to zvýšené náklady například podnikům, které chtějí modernizovat nějakou zahraniční technologií, jsou to peníze, kteří všichni držitelé korun zaplatili a ještě zaplatí. Pan Kovanda také nemluví o tom, co bude tak dramatické oslabení koruny znamenat pro hodnotu inflace, i zde chápu proč. ČNB se může s nějakým inflačním cílováním rozloučit a mohla se s ním rozloučit ještě před koronavirem, svůj cíl neplnila ani předtím.
Ekonomové, jako pan Kovanda, příliš často nemluví o tom, že kurzový kanál je jedním z těch, kterými by se měla zvyšovat prosperita obyvatel naší země. Že by ekonomika s kondicí, jakou Česká republika až donedávna měla, měla mít výrazně silnější měnu. Samozřejmě významně silnější měnu neměla, protože koruna byla z důvodu chování ČNB tak překoupená, že strana nabídky převyšovala stranu poptávky po koruně mnohonásobně. To vedlo a stále vede k velmi citlivé, velmi choulostivé koruně. S nějakým posilováním přes kurzový kanál se můžeme už delší dobu rozloučit a po nových událostech ještě více.
Celkově bych chování ČNB zhodnotil jako velmi lehkovážné, velmi lehkomyslné hospodaření s biliony korun, které ČNB ovšem ve skutečnosti nepatří, s dopady, které platí čeští daňoví poplatníci. Platili je, platí a velmi pravděpodobně velmi dlouho je budou platit i nadále. Za stavu, kdy třeba úvery a hypotéky stojí významně více, než na sousedním Slovensku, kdy importy zdražují raketovým tempem a stojíme na prahu stagflace, tak bych nad českou korunou a Českou národní bankou až tak obdivně nehvízdal, jako hvízdá pan Kovanda.
email.cz
(
