! HPH - výzva nově vzniklého sdružení akcionářů ! - Diskuze, názory, doporučení a hodnocení , příspěvky 161 až 170

Pokud byl majetek společnosti blokován kvůli sporům mezi akcionáři, není automaticky možné ho považovat za zcizený a takto automaticky k němu uplatnit promlčecí lhůty.
U majetku trustů nebyl policií ani soudem ve vztahu ke společnosti HPH, a.s. učiněn závěr, že její majetek byl zpronevěřený, policie zpronevěru majetku společnosti HPH, a.s. v likvidaci sice šetřila, věc ale byla bez závěru odložena.
I kdyby mohl být majetek trustů považován za zpronevěřený, a odhlédněme od problematiky likvidace/nelikvidace, pak jeho blokováním například nucenou správou, nebo blokací na řadě účtů státními orgány různých zemí desetiletá promlčecí lhůta nároku na jeho vrácení byla logicky pro jeho nedostupnost pozastavena.
Z vaší pozice bych tak neřešil jako prioritu pouze osud majetku trustů, ale pozici svoji, kdy se nabízí řada možností vašeho postihu, pokud vy jste situaci s majetkem trustů prokazatelně prezentovali akcionářům vždy odlišně od toho, jak to účelově ve váš prospěch a škodě podvedených akcionářů děláte dnes. Na to být v pohodě, jste se dopustili příliš mnoha školáckých chyb. Nicméně, problém nyní nevyřešíme my, ale můžeme si jeho řešení svými podněty vynutit ..

Princip loajality ukládá akcionáři usilovat o naplnění cíle, k němuž byla společnost založena,  respektovat její oprávněné zájmy, souhrnně vzato chovat se vůči společnosti čestně. (Neomezuje se pouze na vztah akcionáře ke společnosti, ale platí i pro vzájemné vztahy mezi akcionáři, vyplývající z účasti ve společnosti.)
 Porušení povinnosti loajality je porušení smluvní povinnosti, protože člen korporace se zavazuje ke ctění povinnosti loajality, a to přijetím jeho členství v korporaci.
Problematika střetu zájmu akcionáře se zájmem Společnosti je komplexní záležitostí, a jako k takové se k ní musí přistupovat. Akcionář musí při každém svém jednání zkoumat a vážit, zdali náhodou nejedná v rozporu se svou povinností loajality. 
Povinnost loajality v sobě nese prvek aktivní, jenž představuje určité jednání, a prvek pasivní, který spočívá ve zdržení se určitého jednání, jako je například zneužívání svého vlivu nebo zneužívání svých práv. Práva a povinnosti akcionářů budou posuzována z hlediska porušení povinnosti loajality právě z důvodu, že výkon jednotlivých práv a dodržování povinností ovlivňují společnost jako celek. „Princip loajality je výkladovým pravidlem, v jehož rámci je třeba interpretovat jednotlivé dílčí povinnosti společníka vůči společnosti.“ 
Z usnesení Vrchního soudu ze dne 1. 3. 2010, sp. zn. 7 Cmo 269/2009, vyplývá, že „společník nesmí činit vůči společnosti takové úkony, které jsou způsobilé ji poškodit, a to jak ve směru ke třetím osobám, tak i ve směru ke společníkům“.
Porušení povinnosti loajality je možné odvodit z jednotlivých povinností, například povinnosti nezneužívat vlivné nebo ovládající osoby, nezneužívat většiny hlasů ve společnosti. Podle konkrétního porušení povinnosti se odvodí následky, které plynou z nežádoucího konání nebo naopak nekonání akcionáře.
„Pokud byla porušením povinnosti loajality způsobena újma, lze žalovat na její náhradu"
Ustanovení § 71 ZOK stanoví úpravu ovlivnění:
„Každý, kdo pomocí svého vlivu v obchodní korporaci („vlivná osoba“) rozhodujícím významným způsobem ovlivní chování obchodní korporace („ovlivněná osoba“) k její újmě, tuto újmu nahradí, ledaže prokáže, že mohl při svém ovlivnění v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu ovlivněné osoby.“
 Toto ustanovení tak dopadá přesně na případy, kdy dojde ke střetu zájmů akcionáře se zájmy Společnosti.
Vlivnou osobou se může stát každý, tudíž i akcionář. Odstavec 5 citovaného paragrafu sice říká, že „odstavec 1 se nepoužije na jednání členů orgánů ovlivněné osoby, nicméně členem orgánu se akcionář nemyslí. Tento závěr totiž podporuje literatura, která zmiňuje, že „[Použitím na akcionáře] by však došlo k částečnému popření celé právní úpravy podnikatelských seskupení.“
  Ustanovení § 71 odst. 3 ZOK pak stanoví, že vlivná osoba ručí věřitelům ovlivněné osoby za dluhy, které nelze splnit právě z důvodu ovlivnění. To v konečném důsledku znamená, že může dojít k propíchnutí tzv. korporátního závoje, a věřitelé se budou moci domoci svého dluhu přímo na akcionáři.
Jelikož se ovlivnění dle § 71 ZOK může týkat jakékoliv záležitosti Společnosti, akcionáři může za výkon jeho hlasovacího práva na VH vzniknout povinnost k náhradě újmy nebo ručení věřitelům Společnosti za dluhy. Zákon totiž výslovně počítá v ustanoveních § 77 a 78 ZOK s tím, že nakládání s hlasovacími právy na jednáních nejvyššího orgánu obchodní korporace slouží jako prostředek pro vykonání vlivu.

Pokud představenstvo nebo valná hromada akciové společnosti přes protesty akcionářů nakládá s majetkem společnosti v rozporu s povinností, jednat v nejlepším zájmu všech svých akcionářů, mohou se vystavit několika možným postihům:
1. Neplatnost usnesení valné hromady: Pokud valná hromada byla řádně svolána, ale přesto došlo k jednání v rozporu s jejím účelem nebo zájmem akcionářů, může být vyslovena neplatnost usnesení valné hromady.
2. Individuální odpovědnost členů představenstva: Členové představenstva mohou nést individuální odpovědnost za své rozhodnutí, pokud jednají v rozporu s povinností jednat v nejlepším zájmu společnosti a jejích akcionářů. To může zahrnovat finanční sankce nebo jiné postihy.
3. Soudní žaloba akcionářů: Akcionáři mají právo podat soudní žalobu proti představenstvu nebo valné hromadě, pokud se domnívají, že bylo jednáno v rozporu s jejich právy nebo zájmy. Soud může nařídit nápravu, například zrušení neplatných usnesení nebo náhradu škody.
Trestní odpovědnost:
Pokud by bylo prokázáno, že členové představenstva nebo valné hromady jednali úmyslně nebo z nedbalosti v rozporu s povinností jednat v nejlepším zájmu společnosti a jejích akcionářů, mohou být obviněni z trestného činu. To může zahrnovat sankce jako pokuty nebo dokonce vězení.
Občanskoprávní následky:
Akcionáři mohou podat žalobu na náhradu škody, pokud utrpěli finanční ztráty v důsledku jednání představenstva nebo valné hromady. Soud může nařídit náhradu škody, pokud je prokázáno, že bylo jednáno v rozporu s povinností.
Je důležité, aby představenstvo a valná hromada jednaly s péčí řádného hospodáře a v souladu s právními předpisy, aby minimalizovaly riziko těchto postihů.

Společnost má veřejné, oficiální internetové stránky prosté dezinformací pro akcionáře zde: www.hphas.cz/

Pokud akciová společnost vysoudí majetek pod právním titulem „náhrady škody“, existují různé možnosti, jak s tímto majetkem naložit.
V rámci nového občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) je škoda pojímána jako jakákoliv ztráta na majetku. Jedná se o podmnožinu k obecnějšímu právnímu termínu újma. Občanský zákoník rozlišuje škodu na újmu na jmění (tj. majetkovou škodu) a újmu nemajetkovou (např. újmu na zdraví nebo na dobré pověsti).
Jak s vypořádáním takového majetku dále naložit je komplexní právní otázka, která závisí na konkrétních okolnostech a právních předpisech dané jurisdikce.
Existuje několik faktorů, které by mohly ovlivnit toto rozhodnutí:
1. Zájmy akcionářů: Akciová společnost má povinnost jednat v nejlepším zájmu svých akcionářů. To zahrnuje i zájem o náhradu škody těm, kteří byli poškozeni. Rozdělení vysouzeného majetku mezi všechny akcionáře, (tedy i nepoškozené, kteří získali své podíly až následně v úpisech) by mohlo být v rozporu s touto povinností, pokud by to vedlo k nespravedlivému znevýhodnění těch, kteří škodu utrpěli.
V každém případě by měla akciová společnost zvážit všechny relevantní faktory předtím, než se rozhodne, jak s vysouzeným majetkem dále nakládat.

Správce trustu na Kypru má určité povinnosti a závazky vůči podílníkům trustu. Zde jsou některé klíčové informace, které musí poskytovat:
1. Základní informace o trustu: Správce musí podílníkům poskytnout základní informace o trustu, včetně jeho účelu, struktury a právního základu.
2. Identita settlora a podílníků: Správce musí znát identitu settlora (osoby, která založila trust) a všech podílníků trustu. Tyto informace jsou uchovávány důvěrně.
3. Finanční informace: Správce musí pravidelně informovat podílníky o finanční situaci trustu, včetně příjmů, výdajů a stavu majetku.
4. Změny a rozhodnutí: Správce musí informovat podílníky o jakýchkoli změnách v trustu, jako jsou změny v investicích, strategii nebo právních dokumentech. Také musí konzultovat s podílníky před důležitými rozhodnutími.
5. Transparentnost a odpovědnost: Správce musí jednat transparentně a odpovědně v souladu s právními předpisy a zájmy podílníků.
6. Zprávy a účetnictví: Správce musí pravidelně předkládat podílníkům zprávy o činnosti trustu a účetní výkazy.
7. Ochrana majetku: Správce musí chránit majetek trustu a zajistit, aby byl řádně spravován.
Je důležité, aby správce trustu jednal v souladu s legislativou Kypru a v nejlepším zájmu podílníků.

Pokud český správce trustu registrovaného na Kypru porušením svých povinností neposkytuje beneficientům k jejich majetku právními předpisy určené informace, může se dopouštět trestného činu:
Porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 trestního zákoníku se týká situací, kdy osoba poruší povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek. Trestní zákoník stanoví několik variant tohoto trestného činu:
1. Odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti: Kdo poruší povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a tím jinému způsobí škodu nikoli malou.
2. Odnětím svobody až na pět let nebo peněžitým trestem: Pachatel bude potrestán, pokud:
o Spáchá čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
o Způsobí značnou škodu.
3. Odnětím svobody na dvě léta až osm let: Pachatel bude potrestán, pokud způsobí škodu velkého rozsahu.
Trestní zákoník v České republice stanoví tyto tresty za uvedené trestné činy. Je důležité, osoby spravující cizí majetek jednali v souladu s právem a svými povinnostmi, aby minimalizovali škodu a závažné následky.

Pokud správce trustu porušuje své povinnosti a nakládá s aktivy trustu v rozporu se zakládajícími listinami, může se dopouštět i zpronevěry. To může mít vážné právní následky.
Zpronevěra je trestný čin, který se týká neoprávněného zacházení s cizím majetkem. Podle  trestního zákoníku (§ 206) jsou stanoveny následující tresty za zpronevěru:
1. Odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci: Trest se uděluje, pokud osoba přisvojí cizí věc, která jí byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou.
2. Odnětí svobody na šest měsíců až tři léta: Pachatel bude potrestán, pokud spáchá čin uvedený v odstavci 1 a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán.
3. Odnětí svobody na jeden rok až pět let nebo peněžitý trest: Trest se uděluje, pokud pachatel způsobí větší škodu činem uvedeným v odstavci 1.
4. Odnětí svobody na dvě léta až osm let: Trest se uděluje, pokud:
o Pachatel spáchá čin uvedený v odstavci 1 jako člen organizované skupiny.
o Spáchá takový čin jako osoba, která má zvlášť uloženou povinnost hájit zájmy poškozeného.
o Způsobí takovým činem značnou škodu.
5. Odnětí svobody na pět až deset let: Trest se uděluje, pokud:
o Pachatel způsobí činem uvedeným v odstavci 1 škodu velkého rozsahu.

K úvaze užití postupu dle § „ Porušení povinnosti při správě cizího majetku“ podle § 220 trestního zákoníku platí, že záměrné blokování nebo oddalování výplat beneficientů trustu lze posuzovat jako škodu.
Když jsou výplaty úmyslně zdržovány, oddalovány, nebo blokovány, může to mít negativní dopad na důvěru a finanční situaci beneficientů. Je totiž důležité, aby správci trustu jednali v souladu s povinnostmi a zájmy všech zúčastněných stran. Pokud máte podezření na takové jednání, měli byste začít jednat.
Co se týče trestní odpovědnosti za porušení povinnosti při správě cizího majetku, platí následující:
Skutková podstata: Trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku je upraven v § 220 trestního zákoníku. Podle tohoto ustanovení se jedná o trestný čin proti majetku, který je možné charakterizovat jako trestný čin poškozovací. K tomuto trestnému činu dochází, když osoba poruší podle zákona uloženou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek a tím jinému způsobí škodu nikoli malou. Za takové jednání hrozí trest odnětí svobody až na dvě léta nebo zákaz činnosti.
Škoda: Pro určení stupně závažnosti má u tohoto typu trestných činů zásadní význam výše škody. Jestliže škoda není malá, může být pachatel potrestán podle ustanovení § 220 trestního zákoníku.
Na váš dotaz, zda je možné sčítat škodu způsobenou více poškozeným, aby nebyla považována za malou, odpovídám ANO.

V souvislosti se vznikem trustů si pojďme osvěžit i pojem „obcházení zákona“ jako právního jednání, které sice nepřímo neporušuje žádnou právní normu, ale směřuje k zmaření jejího účelu a smyslu. To může zahrnovat například rozdělení transakce na menší části, aby se obešly omezení zakázaného objemu. Nebo naopak povinnostmi, svázanými s určitým objemem, jako se dělo v HPH s nákladným dělením úpisů kvůli strachu, vystavit je dohledu ČNB.
Obcházení zákona je tedy jednání in fraudem legis, tedy ne v doslovném rozporu s právní normou, ale takové, které chce dosáhnout cíle právem nepředpokládaného. I když výslovný zákaz obcházení zákona není vždy upraven, může být sankcionováno jako protiprávní čin, pokud chápeme právo funkcionálně a ne formalisticky.
Pokud vše vztáhneme na situaci se založením trustů a snahu je zpochybnit, pak tady vidím problém v tom, na co se snahou o nápravu daného stavu odkázat?
Věc totiž vyplacením poloviny podílníků Trustu I. nelze vrátit do původního stavu, s výplatou podepsané dodatky na vracení vyplacených podílů již podléhají promlčení.
A snažit se nápravu daného stavu, byť postaveném na obcházení zákona, způsobením mnohem větších nákladů, škod a křivd snad vážně může myslet jenom magor. Vždyť vzato fakticky, výplaty z trustů pouze souběžně kopírovaly stejný účel, jako výplaty likvidačního zůstatku, takže škodu mohl utrpět snad pouze likvidátor, jenž si spolu s distribucí peněz skrze trusty nemohl spojit svoji odměnu. V souvislosti s trusty i Policií ČR byly vyčísleny jako škoda především náklady na jejich zřízení, které již dnes nelze napravit, pouze kutilstvím několika nenažraných jedinců dále vůči poškozeným znásobit, což nelze ekonomicky ani morálně obhájit.
A spíše naopak, řetězcem dalších důkazů lze již prokázat, že porušováním řádné péče se tyto ekonomicky nedůvodné škody mohou řetězit účelově, s cílem nepovoleným způsobem zvýhodnit ovládající subjekty, zneužitím svého postavení v korporaci, a tím se na úkor jiných obohatit.