Děkuji za podnětný příspěvek do diskuze. Máte pravdu, nabídka je neuspokojivá. Můj příspěvek byl přehnaně a neoprávněně popudlivý. Sám k volbám chodím, ale radost z těch možností rozhodně nemám. Důvod proč se tam dostavuji je, že extremisté (leví, praví, zelení, hnědí, černí, žlutí, bílí, bůhvíjací) většinou mají dost angažovanou/aktivní voličskou základnu. Když chodí k volbám i ten zbytek, tak se to trochu naředí. Problém bych neviděl ani v těch volebních programech. Většina zní hezky, občas je některý sem tam i docela logický. Stejně jako Vy vidím problém v následném neplnění programu, skandálech a systematickém rozkrádání.
Přemýšlel jsem, proč to v některých zemích funguje jinak (né dobře, ale lépe než u nás). Došel jsem k názoru, že hlavní rozdíl je v tom, co volič snese. Mám hypotézu, že v Rakousku, Německu a podobných zemích rezignují politici po propuknutí skandálu nikoliv kvůli tomu, že je tam vyšší politická morálka, ale kvůli tomu, že nemají na výběr. Buďto zůstanou a s nimi půjde celá strana na propadliště dějin - silné protesty vedoucí k předčasným volbám a volební výsledek strany například ze 30 % na 3 %. Nebo odejde kdokoliv kdo je se skándálem veřejně spojen a strana si zachová alespoň rozumnou část voličů - například z 30 % na 25 %. Tlak voličů následně vytváří tlak uvnitř strany na předcházení skandálům - často tedy i předcházení rozkrádání.
Princip vypadá přenositelně, měl by tedy fungovat i v ČR. Pokud bude dostatek voličů přesvědčen o tom, že je možné situaci zlepšit a zároveň ochoten dle toho volit, případně vyhlásit generální stávku ve chvíli, kdy si vláda/prezident/senátoři s občany opět veřejně vytírá/jí otvor. Jsou to naši zaměstnanci, né my jejich.